Více cizinců, více angličtiny. Lék na české školství a jeho místo v tabulkách

Česká republika obsadila v žebříčku hodnotícím úroveň vzdělávání a podporu vědy a výzkumu 13. místo ze sedmadvaceti unijních zemí. Ukázal to průzkum, který v rámci projektu Index prosperity ve spolupráci s Českou spořitelnou provedl portál datové žurnalistiky Evropa v datech.

To není nikterak lichotivá bilance. Na druhou stranu nelze podobná hodnocení přeceňovat, a to zejména s ohledem na obtížně zajišťovanou relevanci získávaných dat.

Zmiňovaný průzkum je z velké části zaměřen na hodnocení kvality vysokých škol, což je podle oslovených akademiků pohyb po značně tenkém ledě. Mezinárodní žebříčky hodnotící kvalitu vysokých škol je podle nich nutné brát do jisté míry rezervovaně, anebo v nich pátrat po detailnějším popisu zjišťovaných kvalit.

„Přistupujeme k nim s obezřetností, jsme si vědomi jejich omezení,“ potvrdil Radim Sajbot, mluvčí Masarykovy univerzity, která bývá mezi českými vysokými školami často hodnocena jako jedna zde dvou až tří nejlepších. Podle Sajbota je v mezinárodním srovnávání třeba brát v potaz, že univerzity, jež spolu pomyslně soutěží, jsou v praxi svázány s odlišnými vysokoškolskými systémy svých zemí, které mají přirozeně vliv na řadu parametrů. Zejména na ty, co přímo souvisí s financováním. „S tím ovšem nakonec souvisí i zásadní odlišnosti v pojetí studia,“ upozorňuje Radim Sajbot.

Srovnávání vysokých škol v mezinárodním měřítku se vedle jiných pravidelně věnuje například Round University Ranking. Podle něho je nejkvalitnější českou univerzitou současnosti Univerzita Karlova, následovaná brněnskou Masarykovou univerzitou a Univerzitou Palackého v Olomouci. Česká republika se ale v Round University Ranking v počtu kvalitních vysokých škol na milion obyvatel v rámci EU umístila až na 15. místě.

Že mohou být preference způsobů kvalitativního srovnávání rozdílné, potvrzují hlasy z vedení Masarykovy univerzity. Brněnská vysoká škola svoji pozici sleduje zejména ve dvou mezinárodních žebříčcích, konkrétně se jedná o žebříček společnosti Times Higher Education (THE) a Quacquarelli Symonds (QS). „A to včetně jejich detailnějších žebříčků v jednotlivých oborech,“ upozorňuje Radim Sajbot. Zatímco žebříček Quacquarelli Symonds je podle něj rovnocennější co do hodnocení vzdělávání a vědeckého výkonu, žebříček Times Higher Education je svými indikátory více soustředěný na vědu.

Podle informací od společnosti Quacquarelli Symonds se odhadovaný počet univerzit na světě pohybuje okolo čísla 26 000 a žebříčky pokrývají maximálně šest procent z nich. Více než celkové umístění v žebříčku škol je tak pro Masarykovu univerzitu zajímavé hodnocení v jednotlivých výkonových indikátorech žebříčků. V těch, které odrážejí strategické cíle školy.

Podle mluvčího univerzity mezi ně patří kvalita výuky měřená počtem studentů na učitele, počet citací přepočtených na publikaci či na akademika (tj. kvalita vědecké práce) a podíl publikací se zahraničním spoluautorem (tj. mezinárodní vědecká spolupráce). Důležitým parametrem je pro univerzitu i míra internacionalizace univerzitního prostředí vyjádřená podílem zahraničních studentů či akademiků.

Podle Českého statistického úřadu studovalo v roce 2020 některou z vysokých škol 50 441 cizinců, což je sedmnáct procent z celkového počtu (data z roku 2021 budou zveřejněna v květnu). „Největší zájem mají stále Slováci, s velkým odstupem následovali v roce 2020 studenti z Ruské federace, Ukrajiny a Kazachstánu, dále třeba z Indie či Německa,“ uvedla Petra Polčáková, specialistka PR a marketingu Centra vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích MU. Mezi lety 2010 a 2020 v České republice celkově narostl počet zahraničních studentů o třetinu, zatímco počet českých studentů klesal.

Podíl zahraničních vyučujících i studentů hraje podle Břetislava Dančáka, prorektora pro internacionalizaci Masarykovy univerzity, v mezinárodním srovnání významnou roli. Neplatí však automaticky, že čím vyšší poměr zahraničních vyučujících a studujících, tím kvalitnější je škola. „Zásadní je v tomto smyslu i to, odkud akademici či studenti přicházejí. Jsou-li z univerzit, které se nacházejí ve vyšších patrech mezinárodních žebříčků, mají českým vysokým školám co nabídnout a prospívají jejich zkvalitňování,“ vysvětlil Dančák.

Právě v oblasti internacionalizace ale podle prorektora Masarykovy univerzity české vysoké školy ve srovnání se solidními evropskými univerzitami často zaostávají. Za vzor vhodný následování považuje skandinávské či nizozemské univerzity.

Často se přitom nejedná o starobylé instituce a jejich tradice je srovnatelná například se stoletou Masarykovou univerzitou. „Nacházejí se v zemích, které jsou populačně menší a současně je limitují jejich specifické národní jazyky. Z tohoto pohledu má Česká republika podobná omezení.“ Přesto se jim podle Dančáka podařilo vybudovat vysokoškolské instituce a výzkumná centra s excelentními výsledky. „Klíčovým faktorem se ukazuje být jejich připravenost používat angličtinu jako základní jazyk vysokoškolského vzdělávání ve světovém měřítku. A to na všech úrovních fungování univerzit. Nejen ve výuce a výzkumu, ale samozřejmě v administrativě a v celém zázemí. Ruku v ruce s tím jde ochota a schopnost přijímat zahraniční vyučující a rovněž studenty.“

Samozřejmě, že i pro české studenty jsou studijní pobyty nebo stáže na zahraničních vysokých školách přínosem. Děje se tak například v rámci programu Erasmus a dalších. „Stejně tak i později je přínosem, když doktorandi nebo postdoktorandi vyjedou na zahraniční stáž, kde získají zkušenosti, a po návratu pak mohou založit například vlastní výzkumné skupiny,“ potvrzuje Petra Polčáková.

Aktuální statistiky jsou ale právě v tomto zkreslené kvůli pandemií covidu, která omezila cestování, a  počet výjezdů českých studentů tedy statisticky klesl.

Břetislav Dančák z Masarykovy univerzity vidí mezi tuzemskými školami významné rozdíly například i v tom, jak jsou schopny propojovat výsledky vlastního výzkumu s výukou. „Pokud dochází k propojování kvalitního výzkumu, navíc realizovaného ve spolupráci se zahraničními partnery, dosahuje vysoká škola obecně vyšší kvality,“ tvrdí Dančák.

Kvalita českých vysokých škol se podle něj ale dlouhodobě spíš zlepšuje. Za důležité považuje, že řada českých univerzit a výzkumných center pracuje s nadstandardním technickým vybavením. „Myslím si, že v řadě případů kvalita používaných přístrojů a laboratoří převyšuje to, s čím pracují na zahraničních univerzitách. Není to obecné pravidlo, ale lze se s tím setkat.“

Podle rektora Unicorn University Jan Čadila se bude ve vzdělávání také stále více uplatňovat digitalizace. Pandemická opatření tento trend potvrdila a výrazně urychlila. A tento postupující trend se promítne do vnitřního i vnějšího hodnocení kvality vysokých škol.

„Jak se s digitalizací vyrovnává, by si měl odpovědět rektor každé školy, nicméně pokud vím, vysoké školy se se situací vzniklou vlivem pandemie v průměru vyrovnaly dobře,“ říká Jan Čadil. Také ale upozorňuje, že v jednotlivých případech záviselo jak na počáteční připravenosti, ve smyslu technologií a know-how, tak na samotném charakteru vysoké školy. „Jsou obory, kde je přechod na online výuku obecně snazší, jako například u ekonomie nebo informačních technologií, a pak jsou obory, kde to jde v krátkém čase jen velmi obtížně, jako jsou například umělecké obory, chemie nebo medicína.“