Vánoce jsou pro osamělé důchodce náročným obdobím. Myslí i na sebevraždy

V České republice roste počet domácností jednotlivců. Za posledních 30 let se jejich počet zvýšil o 80 procent, vyplývá z dat Českého statistického úřadu. O samotě tak žije více než 1,5 milionu lidí. Mezi nimi jsou mnohdy ženy starší 60 let, které jsou většinou ovdovělé.

To potvrzuje i psycholožka Klára Gramppová, která je rovněž zástupkyní ředitelky krizové Linky seniorů. Ta spadá pod neziskovou organizaci Elpida, která se zaměřuje na pomoc a podporu seniorů.

„Jsme anonymní služba a ročně k nám volá přibližně dvacet tisíc lidí. Velké procento volajících tvoří hlavně osamělé ženy,“ popisuje zkušenost z anonymní linky Gramppová. V rozhovoru pro Seznam Zprávy přibližuje, že osamělí senioři často potřebují, aby je někdo vyslechl. Zároveň vysvětluje, proč jsou pro ně náročné Vánoce a jak jim jejich okolí může pomoci.

Jak často se na vás obracejí osamělí senioři?

Ze statistiky nám vyplývá, že každý čtvrtý hovor se přímo týká osamění a toho, jak tento stav dopadá na život daného člověka. Lidé nám ale volají i kvůli jiným problémům, nicméně pocitu samoty se pak obecně týká skutečně každý třetí hovor. Mnohem častěji nás vyhledávají ženy, což je logické, protože jim odcházejí partneři a ony pak zůstávají samy v jednočlenných domácnostech. Setkáváme se tak s hovory, kdy skutečně nějaká žena vysloveně začíná s tím, že se cítí strašně sama a neví, jak dál.

Život o samotě asi znamená i to, že se lidé nemohou nikomu svěřit s každodenními problémy či zážitky. Obracejí se na vás senioři i s běžnými příběhy, kteří zkrátka potřebují někoho slyšet a cítit kontakt?

Určitě. Stává se nám, že zavolá někdo s tím, že se mu něco stalo, ale nemá s kým danou věc sdílet, komu se svěřit. Jde například o komplikované vztahy s dětmi nebo náročná onemocnění, zjištění závažné diagnózy ve vyšším věku. Často jde také o lidi, kteří se potýkají s nějakou změnou mobility, nemohou třeba dojít tam, kam by chtěli – například do klubu seniorů nebo na nějaký kurz, protože je to pro ně náročné. Zároveň jim ale velmi chybí sociální kontakty.

Jak tedy život o samotě ovlivňuje naše seniory?

My se setkáváme i s těmi, kteří trpí duševním onemocněním a nezávisle na svém okolí mají deprese. Ale pak je tu ještě skupina lidí, u kterých ta samota vede ke ztrátě smyslu života. Postupně docházejí k tomu, že už nevědí, proč tady jsou. Když se bavíme o ženách, tak ty nám popisují, že nevědí, proč ráno vstávají, nevidí důvod, proč se ráno oblékat nebo upravit. Vysvětlují to tím, že nikoho nezajímá, jak vypadají, nikdo se jich ani neptá, jak se mají.

Lidé v takto vysokém věku zároveň často nezažívají ani žádný fyzický kontakt. A pokud někomu odejde partner a v jeho rodině není zvykem, že se lidé objímají, tak ti senioři klidně celý rok nezažijí, že by se jich třeba někdo vůbec dotknul. A to má také skutečně velký dopad na duševní zdraví. A fyzický kontakt lze samozřejmě kompenzovat například masážemi nebo různými ozdravnými pobyty. Ale tito lidé nemají mnohdy prostředky, aby třeba vyjeli do lázní na tři týdny a s někým se tam seznámili.

Stává se, že vám někteří lidé volají pravidelně, protože je to jediná možnost, jak se někomu svěřit?

Rozhodně ano. My to sice nesledujeme, jak jsem zmínila, jsme anonymní linkou. Ale samozřejmě poznáváme některé jedince po hlasu, takže víme, že nám někteří volají opakovaně. Zároveň to i sami přiznávají.

Navíc vedle toho, že se na nás senioři obracejí třeba s tím, že jim byla diagnostikována rakovina nebo jim zemřel partner, působíme i jako taková preventivní služba. Říkáme tomu krizová stabilizace. A tam jde skutečně už o případy, kdy ti důchodci mají třeba už sebevražedné myšlenky a my s nimi pak často mluvíme opakovaně.

Prakticky suplujeme psychickou první pomoc a lidský kontakt. Protože pro tyto lidi je skutečně důležité, že se o ně někdo zajímá a mají s kým sdílet svoje emoce. Zároveň se nemusí bát, že by nás nějak zranili, což třeba hrozí u příbuzných.

Vzhledem k tomu, že o Vánocích je mnohdy kladen tlak na to, aby lidé trávili čas s nejbližšími a pospolu, mohou být tyto svátky pro osamělé seniory náročné. Narůstá například počet volajících?

Čím víc se blíží Vánoce, tím víc se také zvyšuje procento sebevražedných hovorů. A tam je ta osamělost skutečně zásadní, protože je to propojené. Vánoce jsou u nás doopravdy náročným obdobím. Je to dané i tím, že jsou na svátky, klademe velký důraz a očekávání, která se mnohdy ale nemusí naplnit.

Je to také období bilancování, což je mimochodem celé stáří, takže našim volajícím například dochází, že nenapravili vztahy, které třeba chtěli dát do pořádku, a tím pádem zůstávají sami. Nebo například tráví čas s někým, s kým ho trávit nechtějí. Všude zároveň běží reklamy na ty šťastné a veselé Vánoce, v televizi vidíme velké rodiny u stolu, které mají demonstrovat ten klid a rodinnou pohodu. Realita je ale jiná.

Co může těmto lidem pomoci?

Pokud jde o nás – jejich okolí, příbuzné, sousedy – stačí naprosto obyčejné věci. Například zeptat se toho člověka, jak se má. Pokud jsme jeho sousedé, můžeme se jen usmát, oslovit ho a říct, že ho rádi vidíme. Nebo mu prostě zavolat, vyhradit si třeba deset minut jednou týdně a prostě s nimi mluvit.

A co se přímo těch osamělých týče, doporučuji udělat každý den alespoň jednu věc, která člověka těší. Ono to zní banálně, ale doopravdy pomáhá pustit si oblíbený pořad, uvařit si oblíbené jídlo nebo si ho koupit.

Zároveň všem přeji, aby sebrali odvahu a vyšli do světa. Protože v momentě, kdy jsou lidé osamocení, skutečně pomáhají i taková ta běžná setkání – třeba na veřejné přednášce nebo kurzu. Ale stačí i menší krůčky. Když jde někdo třeba na nákup, může jít do jiného obchodu nebo zvolit cestu, kterou obvykle nechodí. Obecně prospívá měnit zažité stereotypy a dělat si i malé radosti.