„Válka je na dlouho.“ Z bezpečí vily Michala Horáčka se vrací zpět do Kyjeva

Začátkem března stála ukrajinská uprchlice Svitlana Mazurenko se svou šestnáctiletou dcerou Sofií na zmrzlé hranici v polské Medyce a nevěděla ani to, zda se na polní cestě za bezpečím vydat doprava, či doleva. Náhoda jim přála, přivedla je do dalekého neznámého města Roudnice nad Labem – a také do pohodlného života bohatého českého podnikatele a textaře hitů Michala Horáčka.

I když nad ukrajinskou metropolí znovu hřmí ruské rakety, vzdala se žena bezpečí v Česku a i se svými dvěma dospívajícími dětmi míří zpět domů, do Kyjeva. Čeká je drsná a dlouhá cesta – nejdříve autobusem do Lvova a pak válkou rozrytou Ukrajinou vlakem až domů. Vše musí stihnout do zákazu vycházení, jinak uváznou na některém z nádraží.

Pravoslavné Velikonoce, svátky vzkříšení o týden posunuté oproti západu, už Svitlana stráví s manželem Ruslanem, který dosud v Kyjevě opravoval tanky – ty zabavené Rusům a třeba i ty, které ukrajinským obráncům posílá česká vláda. Pasku, ukrajinský „mazanec“, si dají doma, v baráku, v němž stále mají v pohotovosti protiraketový úkryt ve sklepě.

Na útěku před válkou byla pětačtyřicetiletá žena, která na Ukrajině pracuje jako účetní, čtyřicet dní. Odešla – nejprve jen s dcerou – poté, co rodina strávila týden ostřelování Kyjeva ve sklepě svého domu. Později se k nim připojil i patnáctiletý Timotej, který původně chtěl zůstat v Kyjevě s otcem.

V počátku ruské invaze ale nikdo nevěděl, co všechno se může dít dál.

„Teď vše nasvědčuje tomu, že válka bude dlouhá, ale bojovat se bude hlavně na Donbase. Jsme velmi vděční, že jsme mohli zůstat v Česku, zklidnit se a rozmyslet si, co dál. Ale chceme se vrátit,“ popisuje Svitlana Seznam Zprávám. Vrátit se domů se rozhodla vlastně hned při první možné příležitosti. Jen, co se Rusové stáhli z okolí Kyjeva po heroickém výkonu ukrajinských vojáků.

Rodina má štěstí, že se má kam vrátit. Jejich dům stále stojí. Je sice také na okraji Kyjeva, podobně jako předměstí Buča či Irpiň, ale z té šťastnější strany. Nepřešla přes něj ruská vojska, která za sebou zanechala hromadné hroby, mrtvá těla civilistů na ulici a vypálená obydlí.

Důvodem, proč se vrací, není pro Svitlanu jen stesk po rodině. „Chci se vrátit a pomoct znovu stavět ukrajinskou ekonomiku, země musí co nejvíce fungovat, aby byla silná. Chci také pomáhat lidem, kteří přišli o všechno,“ dodává Svitlana. U křehké, drobné ženy, kterou Češi v její blízkosti poznali hlavně jako oddanou matku, možná až trochu překvapí zaťatý tón, když dojde řeč na válečnou taktiku. „Nemůžeme tuto válku vzdát. Nemůžeme se vzdát ani Donbasu. Když to uděláme, nikdy to neskončí. Rusové se vrátí za dva tři roky a budou chtít víc. Nechceme se vracet do sovětských časů,“ dodává. Doma na Ukrajině má i osobní misi – angažovat se v chráněném domově, kde pobývá její bratr, který trpí Downovým syndromem.

Do Česka z Ukrajiny od 24. února, kdy začala ruská agrese na Ukrajině, uprchlo bezmála 300 tisíc lidí, převážně jde o matky s dětmi. Muži v bojeschopném věku ostatně musí z příkazu vlády zůstat v zemi pod žlutomodrou vlajkou. Česko otevřelo svou náruč celkem bezpodmínečně – ukrajinští uprchlíci mají nárok na finanční podporu, přístup na trh práce i zdravotní pojištění, to vše minimálně na rok.

Ale i přes vstřícné podmínky k životu není pro ukrajinské uprchlíky zdaleka vše snadné. Pro Svitlanu byl například problém sehnat si práci – prý hlavně kvůli jazykové bariéře. Neúspěchem skončilo hledání bytu, který si chtěli pronajmout v Praze kvůli lepšímu přístupu k pracovním příležitostem i případně školám pro děti. Majitelé bytů a realitní kanceláře se zkrátka do pronájmu pro ukrajinskou rodinu nehrnuli.

Průvodcem Svitlany se v cizojazyčném Česku stala její šestnáctiletá dcera Sofie. Jen málo čím se liší od svých „západních“ vrstevníků. Má ráda módu, ráda tančí moderní street dance, domluví se anglicky a sní o kariéře lékařky. Pokukuje po zahraničí na západ od Ukrajiny, ale ráda by se tam jednou vrátila třeba jako nadějná studentka, ne válečná uprchlice.

„Víme, že ostřelování pokračuje, protože ukrajinské nebe není zavřené, válka pokračuje. Od našeho rozhodnutí vrátit se máma každou vteřinu zvažovala všechny okolnosti, má strach o naši bezpečnost, já ale nemám žádnou pochybnost,“ říká Sofie.

Domů se dívka těší hlavně na to, až obejme své příbuzné, sousedy a přátele. Prý nejsou sami, kdo se vrací. Z ostatních evropských zemí se vrací i její spolužáci. Školu mají ukrajinské děti a teenageři na útěku často online, platí to i o Sofii. Teď hodlá hlavně studovat, protože už se chystá na univerzitu. „Až budu doma, budu jen hledět na všechno a na všechny, protože jsem je dlouho neviděla. Chci vidět všechna místa, kde jsme se dřív procházeli a kde jsme byli šťastní,“ dodává.

V Kyjevě na ně čeká otec, kterého neviděli měsíc a půl. Každý večer ale v Roudnici čekali na jeho telefonát z ostřelovaného Kyjeva. Je inženýr, po začátku války se přeorientoval na práci s vojenskou technikou pro ukrajinskou armádu.

„Podle posledních informací z Ukrajiny začínají některé podniky obnovovat činnost, zároveň ale minimálně do června se lidé nemají vracet v Kyjevě do práce. Do té doby budeme dělat, co bude potřeba,“ říká matka Svitlana.

Mazurenkovi nešetří slovy vděčnosti vůči Česku – děkují za vlídné přijetí. Předpokládají, že většina Ukrajinců se stejně jako oni budou chtít vrátit domů, až to situace umožní a pokud budou mít kam. „V Česku jsme měli vše, co jsme potřebovali. Lidé tu k nám byli velmi laskaví a cítili jsme se bezpečně,“ říká Sofie k pobytu v Česku.

Jak už bylo uvedeno výše, po náhodné výzvě našli útočiště u Michala Horáčka. „Svitlana, Sofi a Timo byli tiší, skromní a nenároční. Usilovně se snažili nás ani v nejmenším nezatěžovat. Pokoušeli se i usmívat,“ říká Horáček.

Prý až od Ukrajinky, která žije v Roudnici a s níž Mazurenkovy seznámil, se dozvěděl, že trpěli následky stresu z války. Rodinu, která u něj našla azyl, považuje za „své“ lidi. „Naši’ Ukrajinci prohloubili mou víru v hodnotu obecně sdílené lidskosti, která ignoruje rozdílnost jazyků, ale uznává a cení si dobré vůle, vzdělanosti, kultury a víry v pravdu,“ dodal.