Článek
„Jsem od rána do večera mezi lidmi, ale neskrývám, že v jakémsi smyslu jsem osamělý,“ pronáší Václav Havel v krátkém videu, které vychází z devadesátiminutového díla dokumentaristy Petra Jančárka „Tady Havel, slyšíte mě?“. Materiál pro dokument vznikal od roku 2009.
Film i ukázka, kterou u příležitosti začátku nového roku Seznam Zprávy nabízejí, zachycují také poslední dny prezidenta, jeho odjezd z domova v pražské Dělostřelecké ulici na Hrádeček, kde 18. prosince 2011 zemřel.
„V dubnu 2009 mi pan prezident nabídl, že by si přál, abych ‚natočil zbytek jeho života‘, jak sám řekl. Ladili jsme pak možnosti a způsoby, jak přistupovat k časosběrnému natáčení takového rozsahu a troufnu si říci i významu,“ vypráví dokumentarista Petr Jančárek.
Během tří let natočil více než dvě stě hodin záběrů. Vybrat z natočeného materiálu to nejpodstatnější a seřadit to do příběhu, který by dával informační i dramatický smysl, pak bylo pro filmaře velmi náročné.
„Film měl postupně 68 verzí,“ ohromuje údajem Petr Jančárek. I kvůli dalším komplikacím, jako bylo finanční zajištění či covidová pandemie, uplyne od natočení po premiéru filmu v kinech 11. dubna 2024 více než dvanáct let.
„Napůl těla jsem jaksi poloochrnul“
Václav Havel bral filmaře s sebou na oficiální jednání i své „postprezidentské“ zahraniční cesty, například v květnu 2010 do USA. Zde prezidenta postihla malá mozková příhoda, která si vyžádala několikadenní hospitalizaci a kterou se Havlovu týmu podařilo před českou veřejností utajit. Teprve film „Tady Havel, slyšíte mě?“ ukazuje, jak vážná situace to tehdy byla.
„Napůl těla jsem jaksi poloochrnul,“ říká na nemocničním lůžku v jedné scéně filmu (i v ukázce) Václav Havel a s úsměvem dodává: „Zajímavé je, že to nebylo ani depresivní, ani to nebudilo hrůzu… Docela mi to přišlo až téměř veselé.“
Jindy Petr Jančárek zachytil Havlovy osamocené chvíle na chalupě ve východočeském Hrádečku. „Bývával jsem dřív šikovnější,“ povzdechne si například exprezident, když se nemotorně snaží zapnout vysavač.
Za horizontem toho pozemského
Soukromé scény střídají ty ve společnosti mnoha lidí včetně cizích státníků, po záběrech z natáčení a následné premiéry Havlova filmu Odcházení zase přicházejí momenty Havlova přemýšlení o člověku a věčné naději v lepší budoucnost.
„Naději v sobě prostě máme, nebo nemáme,“ říká exprezident. „Zdá se, že její poslední zdroj je kdesi za tím horizontem toho pozemského, že má jakési transcendentální zakotvení, ať už si to uvědomujeme a přiznáváme, nebo ať to třeba vehementně popíráme.“
Zveřejněním filmové ukázky (která končí záběry natočenými pár dnů před odchodem Václava Havla na věčnost) na Nový rok 2024 chtěl Petr Jančárek záměrně otevřít otázku, co pro naši společnost znamenají hodnoty, které Václav Havel ctil a vyznával, v dnešní době.
Rozhovor s režisérem filmu „Tady Havel, slyšíte mě?“ si můžete přečíst zde.
