V Rusku není bezpečno, čeští studenti prchají

Simona Petrů plánovala strávit jarní semestr v Petrohradě. Je v posledním ročníku na právnické fakultě v Praze a v době začátku války studovala na Petrohradské státní univerzitě. Od čtvrtka 24. února, kdy Rusko zahájilo útok na Ukrajinu, ale zahraniční studenti začali odjíždět. „Někteří se prostě sbalili a ještě ve čtvrtek odjeli, jiní byli odhodlaní zůstat, co nejdéle to půjde,“ popsala.

V prvních chvílích řešila především praktické věci. Dostala například upozornění, že by mohly přestat fungovat platební karty. „Doporučovali nám, ať si vybereme hotovost. To bylo první dny těžké, protože bankomaty byly vesměs prázdné,“ uvedla Petrů.

Bylo také nebezpečné navštěvovat centrum města. „Bylo nám doporučeno, ať večer nechodíme na Něvský prospekt, hlavní ulici v Petrohradu. Byla tam vždy spousta policistů i protestujících a zatýkalo se tam,“ řekla studentka práv.

„Moji ruští kamarádi z toho byli hodně špatní. Jedna kamarádka byla opravdu v depresi, říkala mi, že má na Ukrajině nějaké příbuzné a neví, co s nimi je, protože se jí několik dní neozvali,“ popsala situaci v prvních dnech konfliktu.

Od ministerstva zahraničí začaly českým občanům přicházet výzvy k opuštění země. Stálo v nich mimo jiné upozornění, že z důvodu uzavření konzulátů v případě nouze nemusí být schopní Čechům v Rusku poskytnout pomoc.

„V pondělí na mě začala také tlačit univerzita, ať odjedu, protože by to tam pro mě nemuselo být bezpečné,“ řekla studentka práv. Problémem pro mnoho studentů bylo uzavření vzdušného prostoru v Evropské unii. To znamenalo, že nemohli domů letět, ale že museli hranici překročit po zemi. Nejčastěji lidé volí cestu přes Finsko, Lotyšsko nebo Estonsko.

Do Finska se tři dny po začátku války rozhodla jet i Simona. „Přechod pozemní hranice byl docela náročný. Rusové byli hodně důkladní při kontrole zavazadel. V autobuse jsme měli tři Ukrajince, ty si brali bokem. Trvalo to docela dlouho,“ dodala.

Jaroslav Synčák studoval na Vysoké škole ekonomické v Moskvě. „Je to poměrně liberální univerzita. Někteří moji vyučující měli problémy s režimem, jeden můj vyučující byl dokonce zatčený,“ uvedl.

Do země přijel čtyři dny před ruským útokem na Ukrajinu. „Sledoval jsem analytiky, byl jsem v kontaktu s českými novináři, kteří se Ruskem zabývají. Všichni mi říkali, že válka nebude. Ve čtvrtek ráno jsme byli všichni hodně překvapení,“ vysvětlil, proč se i přes sílící napětí do Ruska vydal.

Ze začátku s odjezdem čekal, brzy ale začal narážet na první problémy. „Začali jsme mít problém s platbami kartou, řešili jsme, jestli si vybírat hotovost, protože během chvilky by mohla být bezcenná. Byl taky problém se s někým spojit přes sociální sítě,“ vysvětlil.

Centru, kde lidé protestovali proti invazi, se snažil z bezpečnostních důvodů vyhýbat. „V metru i na ulici jsem vídal zvýšené množství policistů, lidi s obušky, policejní antony,“ popsal.

Protože píše pro studentský časopis, před odjezdem jel připravovat rozhovor do lidskoprávního sdružení Memorial. „V tu chvíli jsem se opravdu bál. Nebyl jsem si jistý, jestli mě někdo nesleduje. Když člověk sleduje všechny ty informace z Ruska, začne být paranoidní,“ myslí si.

Jemu se z Ruska ještě podařilo vrátit letadlem. „V sobotu nám univerzita poslala doporučení, že máme odjet. Oficiální informace, abychom se vrátili domů, nám ale dorazila v době, kdy už se z Ruska nedalo dostat,“ uvedl.

Antonín Opíchal je doktorand v oboru aplikované fyziky a v Rusku studoval pět let. „Situaci jsem sledoval každý den a byl jsem z toho nervózní. Měl jsem silné obavy, že k invazi dojde. Okolí mě uklidňovalo, že to by si Putin přece nedovolil,“ popsal.

I podle Opíchala ministerstvo zahraničí nevyzvalo Čechy v Rusku k opuštění země včas. „Byli jsme informovaní o tom, že lidé mají opustit Ukrajinu a příhraniční oblasti, ale jakmile invaze začala, dozvěděl jsem se až ze zpráv, že všechny lety do Evropy se ruší. A až po tom nás Drozd informoval o tom, že máme okamžitě opustit Rusko,“ vysvětlil.

Jestli se do Ruska vrátí, zatím neví. „Ta situace je z mého pohledu velmi nestabilní a nejsem si jistý, jaký status tam budou mít čeští cizinci. Ambasáda je téměř rozpuštěná, jsou vypovězené smlouvy mezi univerzitami, v podstatě jsem přišel o práci,“ vysvětlil.

Jeden ze studentů, se kterými Seznam Zprávy mluvily, se rozhodl v Rusku zůstat. Z bezpečnostních důvodů si ale nepřál zveřejňovat své jméno. „Týkají se mě tady aktuální nařízení. Za diskreditaci ‚speciální vojenské operace‘, šíření dezinformací nebo nabádání k sankcím je tu pokuta jeden a půl milionu rublů a odnětí svobody tři až patnáct let,“ vysvětlil.

Žije v ruském maloměstě, kde je situace klidnější, a v zemi proto zůstal. Největším problémem je pro něj finanční situace, protože v současnosti není jednoduché se dostat ke svým penězům ze zahraničí. „Doufám, že to co nejdřív skončí a že se budeme moct co nejdřív vrátit do normálních životů. Toho, že by válka přišla sem, se ale zatím nebojím,“ uzavřel student.

Přes Univerzitu Palackého na studijní pobyty do Ruska vyjelo deset studentů. „Po vzájemné dohodě a silném doporučení ze strany univerzity k návratu všichni z Ruska v minulém týdnu odcestovali,“ uvedl mluvčí Univerzity Palackého Egon Havrlant.

I ostatní vysoké školy vyzvaly své studenty v Rusku k návratu. Z Masarykovy univerzity do Ruska vyjely na jarní semestr čtyři studentky. „Univerzita jim z bezpečnostních důvodů doporučila dřívější návrat, toho všechny využily,“ řekla mluvčí Masarykovy univerzity Michaela Pokorná. „Samozřejmě mají všechny možnost pokračovat ve studiu na svojí domovské fakultě v jarním semestru,“ doplnila.

Z Univerzity Karlovy do Ruska vyjeli dva studenti. „V rámci meziuniverzitních dohod je v současné době v Rusku jedna studentka, které byl návrat doporučen a která se rozhodla zůstat. Jeden student, který studoval v Rusku, se vrátil zpět a pokračuje dál ve studiu na Univerzitě Karlově,“ uvedla mluvčí Univerzity Karlovy Vlasta Helekalová.