Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Dívky s obrázky v rukou dorážejí otázkami na paní učitelku. Dva kluci se v lavici přetahují o pastelky. Třídou s jedenácti předškoláky se rozléhá ukrajinské štěbetání. Děti jsou zabrané do vybarvování výkresů a lektorka Iryna Biloborodovová jim rozdává úkoly.
Tady na Moravském náměstí v Brně je válka alespoň na chvíli zapomenuta. I když všichni v posledních čtrnácti dnech utekli před ruskými bombami. „Jsou to děti běženců, z Kyjeva, Irpině nebo ze Zakarpatí, prostě z celé Ukrajiny,“ říká Ilnara Dudašová, šéfka Ukrajinské iniciativy Jižní Moravy.
Je krátce po desáté dopoledne. Ve druhém patře Berglova paláce, kterému Brňané neřeknou jinak než Muzejka, zatím ožila jedna ze dvanácti místností. Rozlehlé a dosud nevyužité prostory se mají proměnit na komunitní místo pro Ukrajince. Nyní se otevřelo prvním předškolákům.
Podle Dudašové zatím podobně velké centrum nikde v Česku nefunguje, krajané v Praze hledají vhodné prostory.
Běžné aktivity mají Ukrajincům pomoci vyhnat z hlavy válečné hrůzy. Lektorka Biloborodovová v učila předškoláky taky v Kyjevě. Napsala pro ně několik publikací.
Jenže i jí se před pár dny život obrátil naruby. „Týden jsme strávili ve sklepě. Děti byly dost vystrašené. V tu chvíli jsem si uvědomila, že naši zemi musím opustit,“ objasňuje. Do Brna uprchla se dvěma dcerami ve věku 11 a 18 let. Starší z nich tu od září studuje češtinu, protože chce uspět v přijímačkách na vysokou školu. „Proto jsme se rozhodli, že zamíříme na jižní Moravu,“ vysvětluje lektorka a střídavě reaguje na dotazy dětí.
Výuka je pro ni i pro děti útěk od hrozivé ukrajinské reality. „Co se děje doma, je velmi stresující. Pro děti je důležité se tady socializovat. A pro mě taky. Dělám to, co mám ráda. Odreaguju se, ale ne na sto procent. V Kyjevě jsem nechala rodiče a sestru se třemi dětmi,“ říká pohnutě.
Prostory s výhledem na sochu Rudoarmějce na Moravském náměstí mají rychle ožít. „Chceme to tady maximálně otevřít naší komunitě, běžencům i krajanům, kteří v Česku žijí dlouhodobě,“ popisuje Dudašová.
Procházíme různě velké místnosti. „Tady vznikne knihovna, kterou postupně zaplníme,“ ukazuje ředitelka na zatím poloprázdné bílé police.
Na patře má také fungovat psychologická poradna, místnost pro workshopy, poradenství pro těhotné ženy nebo dětský koutek. Spolek teď pro něj shání vybavení, včetně televize na promítání pohádek. A hlavně minimálně pět učeben pro výuku češtiny a další kurzy. „Předpokládáme, že obsloužíme až stovku lidí v jeden okamžik. Tuším, že když vypíšeme pět kurzů češtiny na jeden termín, tak je hned naplníme,“ zamýšlí se ředitelka iniciativy.
V plánu jsou také rekvalifikační kurzy nebo kurzy pro nastartování podnikatelského záměru. „Máme tu i lidi z akademické sféry, kteří získali zkušenosti s podobnými kurzy na Ukrajině. Ale je potřeba to přetvořit na české prostředí,“ objasňuje Dudašová.
Se vznikem centra pomáhá řada lidí. Třeba grafik brněnského dopravního podniku Milan Vocílka chystá orientační plán. „Nevím, jestli je to konečná verze, ale jednotlivé učebny mohou být pojmenované podle folklorně-etnografických celků Ukrajiny. Třeba Zakarpatí, Polesí, Donbas. Bude to koncipované podle lidového způsobu zdobení oděvů a keramiky. V takovém stylu chystáme logo i vizuální identitu,“ vysvětluje.
Iniciativa teď hledá hlavně lektory češtiny. Čím víc jich sežene, tím víc běženců do výuky zapojí. Dudašová zároveň prosí krajany, ať sami přinesou vlastní nápady ohledně nových kroužků a kurzů.
Centrum chce pomáhat hlavně předškolákům a středoškolákům. „Vnímáme, že chybí místa ve školkách a taky zatím není příliš vyřešená problematika žáků středních škol,“ popisuje Dudašová.
Berglův palác vlastní město. Spolku prostory bezplatně zapůjčilo na půl roku. „Ukrajinská iniciativa v Brně funguje velmi dobře a od začátku války se aktivně zapojuje do integrace běženců. Projevili zájem o komunitní centrum. Prohlédli si několik prostor. Toto se nabízelo jako nejlepší řešení,“ popisuje náměstek brněnské primátorky Petr Hladík (KDU-ČSL).
Jak na začlenění dětí z Ukrajiny
Dlouholeté zkušenosti se začleňováním dětí s odlišným mateřským jazykem do českého kolektivu mají na Základní škole Gutha-Jarkovského v Kostelci nad Orlicí. Výuce dětí cizinců se věnují od roku 2001, kdy v obci začalo fungovat pobytové středisko pro azylanty. A i v případě ukrajinských dětí tedy postupují systémem, který mají léta zajetý.
„Všechny děti, které přišly, jsme zařadili do k tomu speciálně zřízené třídy. Probíhá zde intenzivní kurz českého jazyka. Čtyři hodiny denně mají jenom češtinu. Na rozdíl od dětí z Afghánistánu nebo Íránu jsou ukrajinští žáci ve výhodě, jejich jazyk je s češtinou příbuzný, a dá se tak předpokládat, že se budou velmi rychle adaptovat,“ počítá ředitel školy Jiří Němec.
Školy určené pro výuku žáků s odlišným mateřským jazykem mohou nabídnout až 200 hodin intenzivní výuky češtiny ve skupinách po 10 osobách. Jestli ale půjde o dlouhodobé vyučování pár hodin týdně, nebo intenzivní výuku několik hodin denně, si už může škola nastavit sama.
„Po týdnu, kdy jsme výuku češtiny pro ukrajinské děti spustili, už máme dvě děti, které pofrčí do svých kmenových tříd mezi české děti. Někomu to potrvá týden, někomu 14 dní, počítám ale, že bychom během tří týdnů až měsíce měli být schopní zařadit všechny děti do běžných tříd,“ dodává Němec.
Tím se tak škole uvolní specializované třídy s intenzivní výukou češtiny pro další zájemce. ZŠ Gutha-Jarkovského přijala jen během prvního týdne přes třicet ukrajinských dětí. A ředitel Němec předpokládá, že jich bude dále přibývat.
Dudašová říká, že všichni lidé v centru zatím fungují na dobrovolnické bázi. „Samozřejmě financování bude horké téma. Budeme žádat o individuální příspěvky podnikatelů, z fondů a chceme také poprosit o podporu města. Bez peněz dlouhodobě fungovat nezvládneme. Lektoři potřebují peníze na živobytí,“ říká ředitelka.
V jedné z učeben předškoláci pokračují v malování. Sedí na různých židlích, narychlo získaných z nábytkové banky. Na tabuli je připevněný obraz ženy s kostelem, kolem níž létají holubice. Výjev sestává z více papírů, které děti ve skupinách po třech ráno vybarvily. Představuje Ukrajinu. „První, na co se ráno začaly ptát, bylo téma války. Dala jsem jim za úkol tvůrčí práci. Toto je symbol. Spojili jsme Ukrajinu. Děti se odreagovaly a zapojily se. Je vidět, že jsou daleko veselejší,“ říká lektorka.
Jak dlouho tu zůstanou, nikdo netuší. „Chybí jim hlavně domov. Jakmile utichne válečný konflikt, drtivá většina lidí se chce vrátit. Otázka je, kdy válka skončí,“ dodává Dudašová.
