Ukrajinští studenti bojují s Putinem z Prahy. Fake news odhalí za deset minut

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jednadvacetiletá Polina sedí se svými spolužáky v kanceláři rektora Anglo-americké vysoké školy v Praze. Z okna je vidět na sluncem zalitý Pražský hrad a je tak intenzivní jarní den, že se jejich vyprávění o válce zdá téměř neuvěřitelné.

Polina studuje marketing a její rodina pochází z Charkova, východoukrajinského města, které se nachází jen několik desítek kilometrů od ruských hranic.

„Moji prarodiče tam stále jsou. Babička věří svému knězi, který tvrdí, že má čekat na příchod ruské pomoci,“ říká bezradně. Celá rodina už se babičku snažila přesvědčit, že to tak není, ale marně.

I zkušenost z vlastní rodiny Polinu inspirovala, aby se zapojila do projektu, který v reálném čase ověřuje informace a upozorňuje tak na fake news a propagandu.

Přidala se ke kanálu na Telegramu, ve kterém skupina lidí po celém světě pomáhá ověřovat fotografie, videa nebo informace spojené s válkou na Ukrajině. „Jako první se snažíme sehnat člověka, který je přímo na místě, kde je pořízená fotografie nebo video. Jdeme přímo ke zdroji,“ vysvětluje Polina.

Když například přijdou informace o bombardování nějakého města a ruské zdroje tvrdí, že se jedná o starou fotku ještě z předchozích let z Donbasu, snaží se najít někoho, kdo v konkrétním městě je a může jim dát další důkaz. „Spoustu těch míst ale známe reálně sami. Jednou jsem ověřovala, že jde o útok na Charkov, protože z něj pocházím a vím, že je to Charkov, a ne město na Donbase,“ dodává studentka.

Jejich hlavní publikum mají být západní čtenáři, ověřené informace nebo vyvrácené fake news dávají na své sociální sítě. Snaží se ale svůj obsah překládat i do ruštiny a předávat je Rusům, na které míří propaganda nejsilněji.

„Ze začátku jsem na tom pracovala víceméně nonstop. Jako kdyby to byla moje full time práce. Je to ale samozřejmě dobrovolnictví a také to psychicky nejde úplně zvládat. Teď už se točíme na směny,“ líčí Polina. Informace umí ověřit i do deseti minut. Ty závažnější v rámci několika hodin.

Prozatím nejzávažnější fake news, která se jim podařila ověřit, bylo tvrzení, že mezinárodní studenti prchají z Kyjeva proto, že jsou Ukrajinci rasisti. Ti ale ve skutečnosti prchali stejně jako další miliony Ukrajinců kvůli válce.

„A moje oblíbená a asi nejvtipnější fake news byla fotka generála Kadyrova, kde bylo napsané, že vyrazil na Ukrajinu zabít Stepana Banderu. Ten je ale už více než šedesát let po smrti,“ směje se Polina. Generál Kadyrov je čečenský vůdce blízký Vladimiru Putinovi. Stepan Bandera byl nacionalistický politik v období druhé světové války.

K Polině se na dálku přes ZOOM přidává i spolužák Miky. Aktuálně je v Oděse. Jako student univerzity v Praze se měl vrátit na letní semestr na konci února. Jenomže dřív přišla ruská invaze a on se o ní dozvěděl ve chvíli, kdy čekal na letadlo do Prahy.

Snažil se sem dostat autobusem, po nějaké době se dostal až do Lvova. Než se ale stačil dostat přes hranice, ukrajinská vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci mužů mezi osmnácti a šedesáti lety. Miky tak musel zůstat v zemi. Komplikovaně se dostal zpět do Oděsy, odkud pochází, a snaží se pomáhat.

Miky je pro Polinu jeden z kontaktů k ověřování informací z místa, proto se ho okamžitě vyptává, jaká je zrovna v Oděse situace. Miky zmíní, že pravidelně slyší ostřelování. „Kolem mě je zatím klid,“ dodává a až příliš hořce připomene poslední větu ze stejnojmenného románu Ericha Marii Remarqua.