Článek
Cizinci tvoří na brněnské Základní škole Staňkova asi 60 procent všech žáků. Chodí do ní děti ze 46 různých států včetně Ukrajiny, na práci s nimi jsou proto učitelé zvyklí. Teď do školy začínají přicházet první děti uprchlíků. „Práce s Ukrajinci bude velmi podobná jako s jakýmkoliv jiným cizincem,“ říká v rozhovoru ředitelka školy Jana Hlaváčková.
Kolik žáků z Ukrajiny plánujete přijmout?
K dnešnímu dni jsme přijali 66 Ukrajinců, tento týden jsme domluvení s dalšími 44. Přicházejí k nám další, ale naše kapacita byla 110 míst, takže už jsme plní. Na více žáků nemáme prostory. Naplníme všechny třídy, některé děti odkážeme na naše druhé pracoviště v Botanické ulici. Třídy máme udělané i z kabinetů, další děti jednoduše nemáme kam dát.
Jak se k vám konkrétní děti dostanou?
Většinou nás najdou někde na internetu, třeba na stránkách Ministerstva školství. Výukou češtiny pro cizince se zabýváme spoustu let a už před válkou na Ukrajině se u nás vzdělávalo 110 Ukrajinců, celkově asi 270 cizinců. Proto jsme tím docela známí a hodně lidí nám v současné situaci volá nebo píše maily. Často se nám ozývají také příbuzní dětí, které k nám už chodí, nebo zaměstnavatelé Ukrajinců, kteří hledají místa pro děti těch, již u nich pracují.
Děti, které k vám přicházejí z Ukrajiny, jsou v neznámém prostředí, narážejí na jazykovou bariéru, příjezd do Česka pro ně musel být navíc hodně stresující. Co je při přijímání těchto žáků nejdůležitější?
První věc, kterou jsem jim řekla, byla, že tady jsou v bezpečí a že se nemusí bát. Vysvětlila jsem jim, že budou v normálních třídách, všechny paní učitelky jsou hodné a postarají se o ně a že je ostatní děti vítají. To pro ně bylo úplně nejdůležitější.
Děti byly vystresované a v šoku
Základní škola Staňkova se zaměřuje na výuku cizinců. Je práce s dětmi, které nyní přicházejí z Ukrajiny, v něčem jiná oproti ostatním žákům?
Normálně se hned ze začátku soustředíme na základy češtiny. U těchto dětí to bude trošku jiné. Když přijde normální spokojené dítě s rodinou, je to něco jiného, než když přijdou děti z války. Jsou vystresované, první den byla většina z nich v šoku. Některé nespaly, měly za sebou dlouhou cestu. Hodně lidí mi říkalo, že přímo z hranic jeli k nám do školy. Novým dětem se proto snažíme pomoct i psychicky.
Jakým způsobem to děláte?
První den přišla paní z Oděsy, která teď u nás má svoje děti. Zaměstnala jsem ji jako psycholožku, takže ukrajinským dětem pomáhá v jejich jazyce. Chceme, aby děti zapomněly na ten hrozný stres a na to, co prožily. Situace se ale postupně uklidňuje. Většina rodin si už postupně vyřídila ubytování, děti, co do školy přicházely dnes, už byly více usměvavé.
Děti, které sem chodí delší dobu, je hned vzaly mezi sebe. Vítaly je, těší se na ně a pomáhají jim. V každé třídě je víc než polovina cizinců, často jsou v jedné třídě žáci třeba z deseti států. Dneska mi deváťáci říkali: „My ještě nikoho nemáme, my chceme také!“ Když jsem jim řekla, že k nim nastoupí nový spolužák z Ukrajiny, měli radost.
Jak bude výuka ukrajinských dětí vypadat?
Práce s Ukrajinci bude velmi podobná jako s jakýmkoliv jiným cizincem. Cizinci k nám přicházejí během celého roku. Jezdí z celého světa a většinou neumí ani slovo česky. U začátečníků bývá jazyková bariéra, a proto s nimi učitelé pracují individuálně. Žákům děláme pro každý předmět individuální plán, aby učitelé věděli, jak přesně k takovým dětem přistupovat.
Vytvoříte speciální ukrajinskou třídu, nebo žáky rozptýlíte do jednotlivých tříd?
Začleňujeme je normálně do tříd. Máme dlouholeté zkušenosti s dětmi cizinců, takže s nimi umíme pracovat. Děláme klasické přijímací řízení, kdy nám dají pasy, my vyplníme žádost o přijetí a dítě nastoupí do třídy. Tím, že máme v každé třídě spoustu Ukrajinců, se s nimi ostatní děti domluví, pomáhají jim. Máme tady i další cizince, do školy k nám chodí děti ze 46 různých států.
Každý má individuální plán
Jak pracujete s dětmi, které neumí vůbec česky?
Paní učitelka jim udělá individuální plán. To spočívá v tom, že nejdříve zjistí jazykovou úroveň. Většinou to je A0, tedy žádné znalosti. Potom jsou zařazení do tříd. Češi a ti, co už česky umí, se učí všechno, ostatní se učí základy. Především základy češtiny v předmětu, který zrovna mají. Například když mají přírodopis, české děti se učí veškeré učivo, cizinci třeba vyjmenují části těla. Samozřejmě každý učitel musí mít k těmto dětem naprosto individuální přístup.
Připravujete nějakým způsobem na příchod žáků z Ukrajiny ostatní děti, které do vaší školy chodí?
Samozřejmě, že se na to snažíme připravit i děti, které u nás už jsou, učitelé o tom s nimi vždy mluví. Ale máme tady děti z různých států, jsme na podobné situace zvyklí a naše děti to neřeší.
Bavíte se s dětmi o válce?
Tomu se nevyhnete, o tom se musíte bavit. Většinou se o ní baví i mezi sebou, zajímá je to a občas se ptají na různé otázky. Problémy mezi nimi ale nejsou. Máme tady i devět Rusů, děti mezi sebou ale neřeší politiku jako dospělí.
Jak podle vás nové děti zapadnou do už zajetých kolektivů?
Děti, které sem chodí delší dobu, je hned vzaly mezi sebe. Vítaly je, těší se na ně a pomáhají jim. V každé třídě je víc než polovina cizinců, často jsou v jedné třídě žáci třeba z deseti států. Dneska mi deváťáci říkali: „My ještě nikoho nemáme, my chceme také!“ Když jsem jim řekla, že k nim nastoupí nový spolužák z Ukrajiny, měli radost.
