Zábava k pivu? Mladí muži mají hazard v oblibě, problém si nepřipouštějí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Byla to regulérní závislost. Zanedbával jsem svoje zdraví, přetrhal jsem všechny osobní vztahy, zničil jsem si život,“ vzpomíná třicetiletý Daniel žijící v Praze. Skoro pět let se potýkal se závislostí na hazardu, konkrétně na hracích automatech, kvůli které se zadlužil a lhal svým nejbližším.

„Půjčoval jsem si od známých, které jsem pak vlastně okradl. Měl jsem během těch několika let i dvě holky, obě se na mě vykašlaly, nedivím se. S tou jednou jsem bydlel, neplatil jsem nájem a nakonec jsem jí ukradl peníze,“ svěřuje se dnes už vyléčený gambler. Poté, co dívce ukradl 30 tisíc, se s ním slečna rozešla.

Tehdy 23letý Daniel proto skončil prakticky na ulici a svým rodičům musel přiznat, že má problém. Ten, jak odhaduje, ho během pěti let stál zhruba tři čtvrtě milionu.

Daniel začal s hraním automatů, když mu bylo 18 let. „Pracoval jsem jako kuchař a ve stejném areálu bylo kasino. Ze začátku jsem tam chodil s kolegou, když jsem neměl co dělat,“ říká. Z občasných her se pak ale stal prakticky každodenní rituál.

„Někdy jsem tam šel i před prací, v pět ráno,“ dodává. Když si svůj problém uvědomil, začal docházet na anonymní setkání, následně podstoupil i tříměsíční léčení v Bohnicích. „Tam jsem asi poprvé nikomu nelhal a přiznal vše.“

Z dat Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislost (NMS) vyplývá, že zkušenosti s hraním či sázením mají především muži. Hazardní hry se navíc v posledních letech přesunuly z velké části do online prostředí. Jsou tak přístupnější a jejich popularita narůstá.

„Především jde o muže ve věku 18-35 let. V poslední době právě i v téhle kategorii vidíme jeden z těch největších nárůstů zkušeností s online hazardními hrami,“ konstatuje Pavla Chomynová, vedoucí NMS, které v této oblasti pozoruje u dospělých lidí mírně rostoucí trend. U mladých mužů je pak nárůst sázkařů a hráčů největší.

Že online hraní nabírá na popularitě, dokazuje Chomynová i na výdělcích provozovatelů. „Zatímco ještě v roce 2018 tvořily výnosy z online hazardních her přibližně třetinu příjmů, v posledních letech už je to více než padesát procent,“ říká. Zároveň dodává, že nárůst souvisí i s dostupností. V online prostředí se totiž lidé nepotýkají s frontami u pokladny, nemusejí nikam docházet a mohou hrát, kdykoliv chtějí.

Řada mladých lidí vnímá ale online sázení jako zábavu než hazard, na kterém si mohou vypěstovat závislost. „Kolikrát jdeme s kluky na fotbal a bavíme se o tom, na koho vsadíme. Beru to jako zpestření zápasu,“ říká 25letý Jakub. Sází několikrát do měsíce, většinou skrze aplikaci společnosti, která provozuje online sázkovou kancelář a kasino.

Podle něj se sázení mezi mladými lidmi normalizuje a jde o poměrně častý jev. „Řekl bych, že zhruba tři čtvrtiny kluků v mém okolí sází,“ dodává. Zdůrazňuje ale, že měsíčně prosází maximálně pět set korun. „Pokud mi do výplaty zbývá tisíc, rozhodně nesázím,“ dodává.

I když jsou někteří hráči v tomto ohledu opatrní, banky mají možnost podobné aktivity svých klientů sledovat. Při opakovaném sázení proto hrozí, že instituce poskytující půjčky vyhodnotí tyto transakce jako rizikové a hráči pak mohou mít v budoucnu problém získat hypotéku.

Zkušenosti s online hraním má i jednadvacetiletý student Vojtěch, který skrze aplikaci hraje online automaty. I on vnímá hraní a sázení jako poměrně častý jev mezi jeho vrstevníky.

„Není to tak, že bych to točil sám a žil tím. Mám to spíš jako zábavu s kámoši, když se sejdeme u piva. Dalo by se říct, že jsou to vlastně takové naše závody,“ vysvětluje Vojtěch. Obecně sází prý nižší částky, které se pohybují mezi jednou korunou až nižšími desítkami korun. „Nejvíc jsem tam za jeden den ‚naházel‘ asi litr,“ dodává.

Aplikace mu zároveň nabízí statistiky, díky kterým vidí, kolik v daném období prohrál či vyhrál. „Za poslední půlrok tam mám zhruba sto tisíc v prohrách. Ale výhra se pak pohybuje také kolem sto tisíc, takže proto nemám potřebu to nějak víc řešit nebo se s tím léčit. Beru to jako zábavu, nejde o extrém,“ doplňuje.

Fyzicky šel do herny jen jednou, prostředí ho ale podle jeho slov demotivovalo. „Bylo to smutné. Seděli tam takoví strejdové a bylo jasné, že jsou na tom fakt závislí. Prostě doufají ve výhru, a když nepadne, je to pro ně konec. To prostředí bylo prostě divné,“ líčí.

Z toho důvodu zůstává Vojtěch v online prostředí. Vedle automatů má zkušenosti i s takzvaným live kasinem, v rámci kterého je možné hrát třeba ruletu. Student si nicméně uvědomuje, že sázení je chůze po tenkém ledě.

„V tom live jsou vlastně krupiéři, některé si pamatuju. Takže když vidím, že tam u rulety sedí třeba Adolf, u kterého jsem už párkrát prohrál, nehraju,“ popisuje. Zároveň zmiňuje, že před tím, než začal hrát automaty, si občas vsadil na sport. „To bylo třeba během mistrovství světa v hokeji,“ říká. Dodnes sází na větší události, jako byl třeba i nedávný souboj boxera Mikea Tysona s influencerem a boxerem Jakem Paulem.

Když si Vojtěch rozvzpomíná na svůj největší zisk, zmiňuje, že jednou vyhrál tisícinásobek. „Vklad byl ale koruna, takže jsem vyhrál tisícovku,“ upřesňuje.

Právě výhra, i když v menším objemu, je ale mnohdy impulzem pro další hraní. Podle Chomynové jsou totiž hráči závislí právě na vidině rychlého zisku. „Doufají ve velkou výhru, zároveň tam funguje i adrenalin,“ dodává.

To potvrzuje i dnes vyléčený Daniel. „Výhra je to nejhorší, co se může stát. Protože člověk se nezvedne a nejde ty peníze využít, nebo je třeba vrátit. Všechno to jde zase zpátky do hraní,“ přiznává. Hraní pro něj představovalo možnost přijít rychle k velkému objemu peněz.

Že jde výhra mnohdy zpět do hry, potvrzuje i 24letý vysokoškolský student z Prahy, který si nepřál uvádět jméno – redakce jeho totožnost zná. Podobně jako Daniel hrál automaty, začal, když mu bylo 22 let. a hrál přibližně rok. „Dohromady jsem prohrál určitě 500 tisíc, pokud počítám i vyhrané peníze, které jsem v tom zase nechal,“ říká.

Že má problém se závislostí na hazardu, si uvědomil v momentě, kdy vyhrál 160 tisíc a vše ještě ten den prohrál. „Měl jsem z toho solidní morální kocovinu,“ dodává. Zaregistroval se proto do Rejstříku vyloučených osob z účasti na hazardní hře, za kterým stojí Ministerstvo financí. Zápis je možný přes datovou schránku a žádné kasino pak člověku neumožní sázet. Vztahuje se to i na online aplikace.

„Kontroluje se to přes občanky. U vchodu má člověk vstupní kartu na hraní, která se vydává na základě platného dokladu totožnosti. Jakmile jsi v registru, karta se deaktivuje a recepce to vidí. Neměli by tak toho člověka pouštět dovnitř,“ vysvětluje 24letý vysokoškolák.Také automaty fungují na tyto karty a po zapsání do rejstříku tak není možné hrát.

Ze své zkušenosti potvrzuje, že rejstřík funguje. „Jednou mě opilého odmítli pustit dovnitř, takže to dodržují. Hrozí jim totiž pokuty,“ dodává.

Na území Prahy jsou momentálně herny s automaty zakázané. V některých částech pak platí i zákaz takzvaných živých her s krupiérem, jako je například ruleta či kostky. Daniel tento krok vítá. „Hodně mi to ulehčilo život, protože to nemám na očích,“ říká.

Platformy pro online sázení jsou ale ve veřejném prostoru poměrně přítomné, především skrze reklamy a spolupráce. Jedna ze společností je například propagovaná v rámci soutěže televize Nova Na lovu, jiné známé a velké portály zase získávají prostor během reklamních přestávek velkých sportovních událostí, jako je třeba již zmíněné mistrovství světa v hokeji.

„Vidíme, že reklamy mají velký vliv, protože stimulují lidi k účasti na hazardních hrách. Výskyt těchto reklam nám přijde enormní a byli bychom rádi, kdyby došlo k jejich omezení ve veřejném prostoru. Ať už v rámci televizního vysílání nebo ve stanicích metra, jak tomu bylo během mistrovství světa v hokeji,“ dodává Chomynová.

Zároveň zmiňuje, že tyto reklamy vnímají i děti, které pak mají zájem hry vyzkoušet. Sázení a podobné aktivity jsou povolené až po dovršení plnoletosti, což sázkové společnosti ověřují skrze bankovní identity a doklady totožnosti, které je třeba doložit. Chomynová nicméně upozorňuje, že i tak mají s hazardem někdy zkušenosti i mladiství.

„Může jít třeba o stírací losy, které jim třeba pořídí někdo z rodiny nebo s rodiči sází na konkrétní zápasy. Máme i informace, že sázení někdy mladistvým zprostředkuje třeba trenér ve sportovním klubu. Vybere od nich peníze a vsadí je,“ popisuje.

Podle Chomynové by bylo namístě, aby se reklamy regulovaly. „Diskutujeme o tom ve spolupráci s kolegy z Ministerstva financí, Generálního ředitelství cel a dalšími aktéry, například Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Momentálně dochází k pracovním schůzkám, ale určitě je naším cílem do budoucna doporučit nějaké omezení těchto reklam.“