Článek
Čtvrtečnímu nálezu Ústavního soudu ohledně úřední změny pohlaví bez nutnosti chirurgické operace předcházela málo vídaná debata. Patnáctičlenné plénum soudců se názorově rozdělilo na dvě téměř stejně početné skupiny.
Verdikt nakonec nepodpořilo sedm ústavních soudců z patnácti. Zbylí tak zamítli zavedení neutrálního rodného čísla, což by podle nich vedlo k legitimizaci třetího pohlaví a k podstatné úpravě celého právního řádu Česka.
Justice posuzovala stížnost člověka, který se necítí být mužem a požadoval zavedení neutrálního rodného čísla. Podle soudkyně zpravodajky Milady Tomkové by soudní posvěcení takového kroku způsobilo chaos ve státní správě. „Domnívám se, že je velmi dobře, že Ústavní soud odolal pokušení být všemohoucím,“ říká soudkyně v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Proč jste zamítli stížnost, která by v rodných číslech zavedla neutrální pohlaví?
Ústavní soud posuzoval návrh stěžovatele, který požadoval změny v několika zákonech týkajících se evidence pohlaví či věku. Konkrétně jeho návrh směřoval k podobě rodného čísla a dožadoval se toho, aby existovalo v nějaké neutrální podobě. Pokud by Ústavní soud vyhověl, pak by fakticky byla otevřena cesta k existenci takzvaného třetího pohlaví. V českém jazyce ani nemáme přiléhavý název pro jiné pohlaví než mužské a ženské. Vyhovění by také vedlo k tomu, že by se velmi podstatným způsobem rozvolnila pravidla pro změnu pohlaví z mužského na ženské a ze ženského na mužské.
Posuzovali jsme případ prizmatem článku z Listiny základních práv a svobod, který každé osobě zaručuje ochranu soukromí. Soud dovodil, že neexistuje taková pozitivní povinnost státu, která by měla na základě subjektivně vnímané pohlavní identity zavést neutrální nebo třetí pohlaví. Byla by to změna paradigmatu, velká společenská změna, která by se týkala života všech obyvatel. Ústavní soud nedopustil takovou politizaci svého rozhodování a domnívá se, že je to role celospolečenské a odborné diskuze. Je to také úloha politiků a zákonodárce, aby své představy v tomto ohledu lidem vyjevili a projevili ve svém rozhodování o zákonech v Parlamentu.
Také jste zmiňovala, že by taková změna znamenala chaos ve státní správě. Proč?
Řada právních, evidenčních agend je založená na rozlišování pohlaví na mužské a ženské. Je to otázka zdravotnictví, sociálního zabezpečení, evidence obyvatelstva. Pokud bychom jedním zásahem do rodného čísla přivodili nutnost zřídit neutrální pohlaví, pak by to znamenalo nutně promítnout tento fakt do právního řádu České republiky. Bez toho by chaos vznikl.
Sportovní terminologií jste o nálezu rozhodli velmi těsně. Na škrty v zákonech bylo třeba devět hlasů, sešlo se jich osm, což na vyhovění stěžovatelce nestačilo. Jak složitou debatu jste vedli?
Většinou o vnitřních debatách příliš informací nepodáváme, ale tady jsem o ní při vyhlášení informovala veřejnost. K přijetí nálezu došlo k poměrně zvláštním procesním způsobem, který se už v praxi Ústavního soudu v minulosti několikrát objevil (původní soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková prosazovala škrt odstavce v občanském zákoníku a „snazší“ úřední změnu pohlaví. K tomu však potřebovala 9 hlasů pléna, což se jí nepodařilo zajistit – pozn. red.). Pokud návrh soudce zpravodaje nedosáhne potřebné většiny pro zrušení jakéhokoli zákona nebo jeho části a jiné návrhy nejsou podány, potom je návrh předložený plénu zamítnut. K tomuto případu došlo. Předseda soudu mě pak určil jako soudkyni zpravodajku, která odůvodní zamítavý návrh.
Dnešní zamítnutí však neznamená, že se třetí pohlaví v budoucnu nemůže zavést. Je to tak?
Domnívám se, že z hlediska ústavního je toto role Parlamentu, který upravuje základní společenské otázky. To je obdobné jako otázka manželství. Jestli je to vztah muže a ženy, nebo jestli do něj mohou vstupovat stejnopohlavní páry. Také to je k řešení zákonodárci.
Je samozřejmě velká otázka medicínská a společenská, jak veřejnost vnímá vnějškové vzezření muže a ženy a zda je pro ni podstatné, aby při prvním pohledu bylo zřejmé, kdo je muž a kdo je žena. Pakliže má jedinec úředně stvrzeno, že je tím či oním pohlavím, pak je pro každého z obecního hlediska jednodušší okamžik, kdy se ten vnější vzhled srovnává s tím předně potvrzeným. Zřejmě z tohoto důvodu existuje úprava v občanském zákoníku a rozlišování muže a ženy. Ale také ta může být někdy zmírněna, pokud se k tomu zákonodárce rozhodne. Existují státy včetně evropských, které mají svobodnou volbu pohlaví, kdy lidé na základě oznámení změní příslušnost k pohlaví.
Na závěr odůvodnění jste řekla, že naši společnost čeká debata o pojímání lidské bytosti. Jaká tedy bude?
Nemůžeme zavřít oči před debatou o genderových otázkách. Je ale nutné vidět, že jako společnost teď zažíváme daleko hlubší problémy. Vidíme, že lidstvo čelí potížím, které si ještě nedávno nedokázalo představit. Z tohoto pohledu se může stát, že toto jsou témata, která nejsou tak vážná. Samozřejmě je velmi vážně vnímají lidé, kteří přiřazenost k typu pohlaví berou z hlediska svého osobního. Je to velice podstatná součást celospolečenské diskuze a taky součást tradice a kultury. Je to velice komplexní, odborná otázka. Musí se zapojit lidé z různých odborů, pak jsou tu také názory církve, které by neměly zůstat neslyšeny. Domnívám se, že je velmi dobře, že Ústavní soud odolal pokušení být všemohoucím.
