Článek
„Spoustu mých kamarádů po střední škole odešlo do Evropy,“ říká Seznam Zprávám jedna z nich, Taisiia Kryvoshei. Teprve jedenadvacetiletá Ukrajinka žije v Praze už čtyři roky. Vystudovala tu bakalářský obor mezinárodních vztahů a diplomacie a pokračuje dál na magistru. Mezitím už na částečný úvazek pracuje v Technologické agentuře ČR.
Ukrajinská menšina je v Česku po té slovenské druhou nejpočetnější. Spousta, především mladých, Ukrajinců ale odjíždí za studiem nebo prací i do Polska, Německa nebo Británie. Jejich rodiny ale často zůstávají na Ukrajině.
Taisiia aktuální situaci doma sleduje velmi bedlivě. Pochází z Charkova, kde její rodina stále žije. „Bydlíme ještě za městem, na ruské hranice to máme asi dvacet kilometrů,“ upřesňuje Taisiia. Právě Charkov je ukrajinské město přibližně velikosti Prahy, které je v bezprostřední blízkosti vojenských manévrů ruské strany. Tenze je tam ještě o něco větší než třeba v Kyjevě nebo Lvově.
„Máme vymyšlené plány. Kdyby se jednalo o Charkov, rodina by odjela na západ země. Kdyby se to ale celé zhroutilo, asi bych se je pokusila dostat sem za mnou. Není to ale jednoduché, sama jsem studentka jen s částečným úvazkem, sama bych se o ně nedokázala postarat,“ vypráví o své rodině, která čítá starší babičku, maminku a malého bráchu.
Mediální šum
Už týdny má Taissiina rodina připravený kufr s věcmi, doklady a penězi, kdyby museli třeba uprostřed noci opustit dům. Prakticky stále je s nimi v kontaktu. Každé ráno ověřuje, že se jim přes Telegram nebo WhatsApp dovolá. „Sledovala jsem totiž dost pozorně nedávné dění v Kazachstánu, mám tu nějaké známé, kteří se snažili hned ráno poté dovolat domů a nešlo to, protože byli odříznutí. Vždycky, když se ráno nemůžu dovolat hned napoprvé, říkám si – už je to tady,“ líčí Taisiia.
„No bojím se. A přemýšlím hodně i o mediálním šumu, který se vytváří. Média o situaci na Ukrajině denně hovoří, člověku zprávy nahání strach. Jenže když se přestane klepat, často zjistí, že se třeba ani nejedná o nové informace, ale ta frekvence vytváří obrovský tlak,“ přemýšlí Taisiia.
Ukrajinci žijící v Praze ve středu podpořili tzv. Den jednoty u ukrajinské ambasády.
O mediální úrovni celého konfliktu přemýšlí i Anna. Sama se narodila už v Česku, rodiče jsou ale Ukrajinci, kteří do České republiky přišli v devadesátých letech minulého století. „Sama se vnímám jako Češka a vlastně tolik ani nesleduju, co se na Ukrajině děje. Rodiče ale informace čerpají z ruské televize a jejich pohled je velmi proruský,“ vysvětluje Anna.
Názory Anniných rodičů prý často způsobují konflikty s tou částí rodiny, která je stále na Ukrajině. „Sama se s nimi o tom ani nebavím. Vím, že to nemá cenu,“ dodává.
Rozpory v rodině zaznamenala i Taisiia, jednalo se ale o spor mezi ukrajinskou a ruskou částí příbuzenstva. „Když začal Majdan, bylo mi 13 let. Byla jsem malá, ale vnímala jsem, že jsme se začali dohadovat. Příbuzní z Ruska nám říkali, že si bojujeme sami, a my u nás viděli to, jak to je,“ vypráví.
„Nemůžu sem dostat maminku“
Novinářka Natalia Churikova žije v Praze už šestadvacet let. Stejně jako Taisiia odešla z rodného Kyjeva studovat vysokou školu. „V té době šla do zahraničí tak třetina třídy,“ vzpomíná. Po vysoké škole tu získala práci a zůstala tady. V Kyjevě má stále maminku, bratra a jeho rodinu.
„Bratr odjet určitě nechce. Kdyby se něco spustilo, chce bojovat,“ dodává ale Natalia. „Už dlouhé měsíce ale chceme maminku přestěhovat sem za mnou. Zrovna teď budu řešit, kde se žádost zasekla, protože už to trvá nadstandardně dlouho,“ zmiňuje Natalia problémy s českými úřady. „Všechny papíry máme v pořádku a měli by to schválit, nevím, proč to stále není,“ doplňuje.
Natalia mluví i o komunikaci mezi ní v Praze a rodinou v Kyjevě: „Poslední týdny a měsíce jsme snášeli špatně. Už jsme na to ale nějak zvyklí. Válka trvá už osm let. Jsou ale stejně věci, na které se nedá připravit,“ uzavírá novinářka.
