Telefonát s Pavlem vnímáme jako konec jedné éry, říká tchajwanský vyslanec

Jde o celkem nenápadnou kancelář v bloku komerčních budov na okraji pražských Dejvic, ale jeden detail na ní zaujme na první pohled – nečekaný výhled. Přes střechy budov až na Pražský hrad.

Z pohledu diplomata, vedoucího Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v ČR Liang-Ruey Ke, který tu zastupuje Tchaj-wan, je sídlo českého prezidenta klíčové místo. Zatímco dříve jej obýval Miloš Zeman, který byl víc než vstřícný ke komunistické Číně, jeho nástupce Petr Pavel vzbudil po svém lednovém zvolení rozruch, když si mezi prvními volal s tchajwanskou prezidentkou.

Šlo o nepřehlédnutelný symbol - dovnitř Česka, že se i na Hrad vrací zahraniční politika orientovaná na politické hodnoty, i do světa. „Jak to vidím já, bylo to velmi přirozené a byl to důsledek dlouhodobé komunikace. My jsme spolu nezačali komunikovat až s tímto telefonátem. Když různí kandidáti měli svou kampaň, byly různé příležitosti se potkat, a tím jsme budovali naše vztahy. Myslím, že otázka telefonátu zazněla při jednom z těchto rozhovorů a od toho se to pak odvinulo,“ popisuje v rozhovoru Liang-Ruey Ke, jak k telefonátu došlo.

Tchaj-wan je momentálně jedním z neuralgických bodů planety a z českého pohledu je úzce spjatý s transatlantickou vazbou. Ozbrojená agrese ze strany Číny vůči ostrovu, který považuje Peking za své vzbouřené teritorium, visí dlouhodobě ve vzduchu. A existují obavy, že Tchaj-wan bude následovat Ukrajinu jako další oběť velmocenské silové politiky. Podle amerického prezidenta Joe Bidena jsou Spojené státy připravené toto asijské teritorium - na rozdíl od Ukrajiny - bránit i nasazením své armády.

Česko oficiálně Tchaj-wan neuznává, ale obě země mají zastoupení na úrovni hospodářské a kulturní kanceláře. Vztahy nabyly na intenzitě, když bývalý prezident Zeman začal prosazovat tvrdě pročínskou politiku a část politických elit v „podhradí“ se tomuto trendu vzepřela. Peking proti diplomatickému sbližování zemí s Tchaj-wanem důrazně protestuje - oficiálně i například prostřednictvím tlaků v oblasti obchodu.

Tchaj-wan je světovou velmocí ve výrobě čipů, ostrovní společnost TSMC má v Evropě otevřít novou továrnu. Spekuluje se o možnosti zapojení Česka, například na úrovni vývoje.

Jak byste popsal česko-tchajwanské vztahy? Proč jsou tak speciální?

Jsme si v lecčems podobní. My o sobě rádi mluvíme jako o srdci Asie a mnohokrát jsem slyšel, že vy jste srdcem Evropy. Jsme obě země střední velikosti, orientované na export, zaměřené na technologie s tvrdě pracujícími lidmi. Myslím ale, že sdílíme i smysl pro humor.

Co dál rozvíjí naše vztahy, je rostoucí spolupráce v tom, co nazýváme společné hodnoty, respekt k lidským právům a svobodě. Politické komunity v obou zemích mají zájem na spolupráci, což se v každé zemi neděje – nebo to není tak intenzivní jako v Česku.

Mluvíte o paralele „srdce kontinentu“, to ale také může znamenat obklopení nepřáteli. Je to společný instinkt obavy z „velkého“ souseda a komunismu?

Podle mě ano. Fakt, že máte v sousedství mnohem větší zemi, někdy přináší příležitosti spolupracovat, jindy ale vnímáte jako hrozbu čistě už jen jeho velikost, a někdy se k tomu dokonce přidává ideologický konflikt. Takové situaci typově čelí obě země, ale znovu, v tom nejsme jediní na světě. Proč tedy Česko? Společně jsme v posledních letech pracovali na  vzájemné důvěře a intenzivních kontaktech. Rostl počet návštěv, to lidi spojuje.

Česko v posledních letech výrazně měnilo svou zahraniční politiku. Je nějakým základem česko-tchajwanských vztahů odkaz Václava Havla, který upozorňoval na nedodržování lidských práv v Číně i na dobyvačnou politiku Pekingu, byť to z pohledu české veřejnosti bylo zejména ve vztahu k Tibetu?

Ano, Tchajwanci si dobře pamatují prezidenta Havla jako symbol společných hodnot. V době svého politického působení několikrát na mezinárodní scéně vyjádřil svou podporu Tchaj-wanu. Už v té době byly kontakty mezi našimi zeměmi celkem živé. A například když Česko navštívil loni předseda tchajwanského parlamentu, několikrát zmínil odkaz prezidenta Havla.

Teď je tu ale nový prezident – Petr Pavel. Jak vlastně došlo k tomu povolebnímu telefonátu s prezidentkou Cchaj Jing-wen?

Jak to vidím já, bylo to velmi přirozené a byl to důsledek dlouhodobé komunikace. My jsme spolu nezačali komunikovat až s tímto telefonátem. Když různí kandidáti měli svou kampaň, byly různé příležitosti se potkat, a tím jsme budovali naše vztahy. Myslím, že otázka telefonátu zazněla při jednom z těchto rozhovorů a od toho se to pak odvinulo.

Ale abych se vrátil k významu tohoto telefonátu. Vnímáme to jako konec jedné éry. Pokud to vezmeme jako symbol, často se symboly mění v realitu. Důsledkem je, že se cítíme ještě blíž a Tchajwanci lépe rozumí České republice – o telefonátu se na Tchaj-wanu píše a mluví všude – a snad i Češi Tchaj-wanu.

A jak tedy má vypadat ta realita, do které se má tento symbol přeměnit? Oficiální návštěvy tchajwanské prezidentky v Praze?

To je ta super velká otázka. Symboly jsou dobré, brázdí cestu. Bylo by skvělé, pokud by došlo k dalším kontaktům mezi prezidenty na vysoké úrovni. Prezident Pavel mluvil o možné příležitost setkat se s naší prezidentkou.

Nebo přímo uznání nezávislosti Tchaj-wanu?

To je otázka, která přesahuje mou pozici.

Mluvíte o konci éry. Minulý prezident otočil českou zahraniční politiku od podpory lidských práv ve vašem regionu ke vstřícnosti vůči Pekingu s očekáváním, že přijdou čínské investice. To se ale nestalo. Udělali čeští politici chybu, že věřili čínské komunistické elitě?

K tomu se nebudu vyjadřovat, je na českých občanech, aby posoudili tato rozhodnutí a jaký měla vývoj. Zahraniční politika je suverénní záležitost každé země. Z tchajwanského pohledu je prostě praktické spolupracovat s lidmi, kteří sdílejí společné hodnoty a touhu více prosperovat a vyvíjet lepší technologie a kulturní spolupráci.

Jak vlastně Tchajwanci vnímají Česko a Čechy?

Obecně řečeno, před covidem mnoho lidí vidělo Česko jako zemi s mnoho pěknými hrady a přírodními krásami, kterou rádi navštěvovali. Jste země, kterou Tchajwanci v tomto regionu dobře znají. Ale to bylo vše. Výrazně to změnily návštěvy pražského primátora Zdeňka Hřiba (dnes už bývalého - pozn. redakce) a předsedy Senátu Miloše Vystrčila a další spolupráce. Vnímáme podporu v mnoha oblastech.

Na konci března Tchaj-wan navštíví předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Jak má návštěva proběhnout?

Jako důležité vnímám to, že paní předsedkyně reprezentuje Poslaneckou sněmovnu, druhou komoru českého parlamentu. Tím se tedy završí parlamentní návštěvy Tchaj-wanu, bude to kompletní. Přijede s ní poslanecká delegace i mnoho zástupců byznysu. Důležité je, že pokračujeme s dynamikou této parlamentní výměny. A pro podnikatele je to skvělá příležitost osobně poznat prostředí a své protějšky. Díky takto vysoké politické úrovni návštěvy bude pro byznys snazší získat si pozornost tchajwanských partnerů.

Co vidíme, je postupná institucionalizace vzájemných kontaktů a byznysové spolupráce. Česko zase v posledních letech navštívil ministr Národní rozvojové rady, ministr zahraničí a předseda parlamentu. Možná je příliš brzy použít slovo institucionalizace, ale jistá pravidelnost se začíná v našich vztazích zabydlovat.

Pokud jde o zahraniční vztahy, často se mluví o rozměru byznysové spolupráce, zejména pokud jde o Asii. Jaké vidíte možnosti?

Obchod mezi Tchaj-wanem a Českou republikou jde dobře, investice pulzují. Jednou z důležitých oblastí jsou technologie. Tchaj-wan je velmi silný v elektronice a hi-tech výrobě. Česko je známé svým automobilovým průmyslem a strojírenstvím, ale jste velmi dobří v mikroskopování, nanotechnologiích a biomedicíně. Když se lépe poznáme, najdeme více oblastí ke spolupráci.

Tchaj-wan patří ke špičkovým výrobcům čipů. Bruselský magazín Politico napsal, že tchajwanská firma TSMC bude stavět továrnu v Drážďanech. V Česku zaznívala otázka, proč to není u nás? A to i v souvislosti s politickou podporou Tchaj-wanu. Ve smyslu, co z toho máme, když továrna bude v Německu.

Pokud jde o TSMC, byznysová rozhodnutí dělá byznys. V demokraciích mají vlády omezený vliv na čistě byznysová rozhodnutí. Platí ale také, že dosud jsem neslyšel ani nečetl žádné konečné rozhodnutí od TSMC. Počkejme si na finální rozhodnutí.

Co může vláda Tchaj-wanu udělat, je spolupracovat s českými partnery a pomáhat vytvářet přívětivé a propojené prostředí. Aby Česko hrálo ještě důležitější roli v tomto důležitém klastru.

Žijete pod hrozbou ozbrojeného konfliktu s Čínou. Jak těžké to je a jak reálně vidíte tuto hrozbu v blízké budoucnosti?

Tchajwanci žijí pod touto hrozbou od doby, kdy komunisté ovládli Čínu a v 50. letech minulého století bombardovali příbřežní ostrovy. Situace vypadá tak, že posílají lodě do okolních vod, stíhačky do tchajwanského vzdušného prostoru a dělají takové různé provokace. Možná i to je ale pro nás Tchajwance unikátní společenské, politické, a dokonce ekonomické prostředí. Ovlivnilo to náš pohled na svět - Tchaj-wan musí být silný a musí jít kupředu.

To je důvod, proč jsme se v minulých dekádách posunuli dopředu v určitém tempu, rozvíjeli jsme technologie a dospěli jsme k velmi otevřené společnosti. V jednom žebříčku indexu štěstí jsme dokonce obsadili první příčku ve východní Asii. Musíte pokračovat v každodenním životě. A k tomu samozřejmě velmi oceňujeme mezinárodní podporu.