Studentské koleje vyměnili za karavan. Měsíčně zaplatí 1800 korun

Zdražování cen studentských kolejí a privátů řeší od začátku akademického roku spousta vysokoškoláků. Hledali různé alternativy, jak ušetřit. Dva studenti Masarykovy univerzity se proto rozhodli přestěhovat do karavanu. Ve dvou sdílí prostor pět krát dva metry.

Když se o prázdninách Josef Červinka se svým spolubydlícím Vojtěchem Starým nedostal na kolej, začal v Brně hledat jiné možnosti ubytování. Nakonec oba zvolili bydlení v karavanu. Postavili si jej do chatové oblasti na okraji města, nejbližší zastávku hromadné dopravy tak mají ale dvacet minut chůze od mobilního domova.

„Zbýval měsíc před začátkem podzimního semestru a my neměli kde bydlet. Bydlení jak na kolejích, tak na privátech se zdražovalo, takže jsme hledali alternativní možnosti, které by nebyly předražené,“ vysvětluje Josef, jenž studuje Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity.

Bydlení v karavanu má podle něj jako kdekoliv jinde všechny základní náležitosti. Tedy elektřinu, teplo, vodu, vybavenou kuchyni se stolkem a wifi. Pro zvětšení prostoru si studenti na karavan napojili stan, kam schovávají kola nebo třeba dřevo na topení.

Zakoupení karavanu Josefa se spolubydlícím napadlo téměř okamžitě, alternativní způsob bydlení ho prý vždy lákal.

Dva kamarádi si přes bazar vyhlédli karavan za 90 tisíc a koupili ho. „Placení pěti až šesti tisíc za sdílený byt nás úplně nelákalo. Přijde mi zbytečné dávat tolik peněz za sdílený byt, když to jde daleko levněji a jinak,“ říká.

V Brně na kolejích studenti běžně platí mezi čtyřmi a pěti tisíci korun měsíčně. Dvojice z karavanu tvrdí, že je bydlení na čtyřech kolech vyjde za tři roky studia minimálně o 120 tisíc levněji.

Největší problém zažili při hledání místa, kde se s karavanem mohou usadit. „Dlouho jsme nemohli nic najít. Psali jsme dokonce i správcům kolejí, jestli před budovou nemůžeme zaparkovat a odebírat od nich pouze elektřinu, ale neprošlo to,“ směje se Josef.

Ještě deset dní před začátkem zimního semestru neměli potřebný pozemek. Našli ho až den před začátkem školy.

„Ostatní lidé se na naše bydlení dívají s respektem. Rodičům jsem to oznámil až ve chvíli, kdy vše bylo dohodnuté. Nechtěl jsem jim říct, že jsem bezdomovec,“ dodává.

Jedním z hlavních důvodů pro bydlení v karavanu byla snaha ušetřit. Josef chtěl srazit měsíční výdaje co nejníž. Bydlení ho tak spolu s energiemi a vodou vyjde podle jeho propočtů na 1750 korun měsíčně. Spolu s dalšími výdaji, jako jsou například potraviny, tak vystačí se čtyřmi tisícovkami na měsíc.

„Přívod vody nemáme zatím zapojený do kohoutku v umyvadle, ale plánujeme to teď na jaře dodělat,“ vysvětluje.

Vodu do karavanu čerpají od majitele pozemku, na kterém bydlí. V létě a na podzim využívali k hygieně venkovní sprchu. V zimě to ale kromě občasných „rychlosprch“ zahradní hadicí není možné. Jako alternativu berou sprchy v posilovně a ve škole. „Není to zas takový diskomfort, není potřeba se sprchovat každý den,“ dodává. Na rozdíl od venkovní sprchy využívají venkovní záchod celoročně.

V karavanu nejprve fungovala původní elektroinstalace. „Brzy se ukázalo, že náš karavan je šunt. Třeba elektřina přestala fungovat. Takže jsme natáhli elektrický buben a normálně vedeme elektřinu do zásuvky, která je přilepená ke stěně. Utáhne to všechny spotřebiče,“ vysvětluje.

Bydlení v karavanu je nejvíce náročné v zimě, kdy jsou mrazivé noci. Jako tepelnou izolaci mají kluci teď dvoucentimetrovou vrstvu polystyrenu, kterou před další zimou plánují vylepšit. Původně byl v karavanu plynový přímotop, plyn je ale drahý. Místo něj proto zabudovali menší kamna, která udrží teplo i po vyhasnutí ohně. Také je obestavěli šamotovými cihlami, teplo jim tak vydrží o tři až čtyři hodiny déle.

„Původně jsme měli ta kamna nainstalovaná hodně punkově. Průchod mezi kamny a střechou byl udělaný z montážní pěny a izolepy. Když to viděl požární technik, tak nám řekl, že zemřeme. Teď už to máme ale zajištěné lépe,“ říká.

I přesto, že karavan koupili v plné výbavě, bylo potřeba ho kompletně předělat. Stejně jako vůz i všechno vybavení do něj je z druhé ruky. „Všechno, co jsme koupili, hledáme co nejlevněji. Opravujeme si všechno sami. Já nejsem nějak extra manuálně zručný, ale jsem důkazem toho, že si člověk dokáže spoustu věcí udělat sám,“ říká.

Z původního karavanu zůstala prakticky jen konstrukce. Jeho obyvatelé vyměnili vše od kuchyňské linky přes kamna až po postele. „Všechno se snažíme dělat hlavně z pohledu praktičnosti, ne estetiky,“ dodává. Kuchyň nakonec tvoří indukční vařič, mikrovlnka a lednice.

Takový alternativní způsob bydlení vyžaduje ale neustálý servis. Aspoň jednou do týdne je potřeba něco opravit.

Pro Josefa byla při výběru bydlení důležitá také ekologie. Nechtěl kupovat nic nového. Denně spotřebují patnáct litrů vody. Elektřinu používají zejména kvůli lednici a osvětlení. „Karavan se za pár let rozpadne a rozloží se, takže je to pro přírodu mnohem šetrnější než normální bydlení,“ dodává.

Prostor karavanu je malý jak na výšku, tak na šířku. O to složitější byl výběr spolubydlícího. „Nedokážu si představit, že bych šel takto bydlet s někým, koho opravdu dobře neznám a komu stoprocentně nedůvěřuji. Nějaká ponorka potom ani nehrozí,“ říká. Je to prý hlavně o vzájemné toleranci.

Oba dva karavan považují hlavně za místo pro odpočinek a pro vaření. O to víc je to nutí trávit čas ve škole, v knihovně a hlavně v přírodě.

Oba spolubydlící se rozhodli své zkušenosti s alternativním bydlením předávat dál a pořádají přednášky. „Lidi to zajímá. Už nás kontaktovali i zájemci, kteří by po nás chtěli pomoc se zabudováním jejich karavanu,“ dodává Josef.

Jakékoliv tipy na levné bydlení jsou teď obzvlášť mezi studenty hodně oblíbené, myslí si. Bydlení za 1750 korun na měsíc zaujalo i Josefovu přítelkyni, která si nedávno zakoupila také svůj vlastní karavan.

„S odstupem času víme, co dělat a co ne. Pro přítelkyni jsme sehnali karavan za 15 tisíc korun, hned několik pozemků, kde s karavanem bydlet, a celkové opravy nás teď vyjdou na nějakých deset tisíc. Rozdíl tam je, že na všechno máme více času,“ vysvětluje. Oprava nového neobydleného karavanu mu trvá čtyři týdny.

Do budoucna plánuje se tomuto způsobu bydlení věnovat i nadále. Chtěl by koupit další karavan, předělat ho a spolu s pozemkem ho nabídnout někomu dalšímu. „Třeba si tak vybudujeme novou karavanovou komunitu,“ přemýšlí.

Jako jedno z negativ považuje typický „karavanový“ odér. „Trochu mi smrdí oblečení,“ směje se.

„Jednu dobu nám z kamen protékal místy dehet. Během deseti dnů jsme se toho trochu nadýchali,“ říká. Závadu už ale vyřešili. Jako další rizikové faktory vnímá plísně nebo zvýšenou prašnost.

Diskomfort v takovém bydlení je podle něj pouze dočasný. Pro Josefa je to celé hlavně o zkušenostech a zážitcích. „V životě je podle mě potřeba se vystavit diskomfortu. Tento způsob bydlení donutí člověka si vážit maličkostí. Radost mi teď udělá, když je někde teplá voda,“ směje se.

Podle něj lidé žijí i v daleko horších podmínkách, než je karavan. Všiml si toho během cestování. „Bydlí i na dvou metrech čtverečních, náš karavan je oproti tomu luxus,“ dodává Josef.

Do budoucna by si chtěl vyzkoušet i jiné alternativy. Karavan by tak mohl vyměnit třeba za jurtu, tradiční bydlení asijských kočovných kmenů.