Statisíce pro samoživitelky. „Plakala jsem radostí i rozpaky“

„Nové tričko, mikina, boty, školní brašna, koberec, ale hlavně nová postel,“ vyjmenovává čtyřiasedmdesátiletá Hana v pokojíku jejího třináctiletého vnuka Matyáše. Příběh babičky samoživitelky, která živí domácnost ze čtrnáctitisícového důchodu a po padesátikorunách šetřila na postel s úložným prostorem, vyvolal u čtenářů Seznam Zpráv největší odezvu.

„První mě kontaktovala paní Miriam, že by Matymu chtěla udělat radost a tu postel mu koupit. Byla jsem z toho úplně paf. Přijela k nám, odvezla Matyho do IKEA, aby si ji sám vybral, a pak ho tam pozvala i na večeři,“ vypráví Hana, zatímco Matěj si skládá věci do nitra nové postele.

„Holky, co mě znají, byly po přečtení článku překvapené. Říkaly, že mě obdivují, že jsem dokázala čtyři roky táhnout domácnost z důchodu,“ zmiňuje milou reakci blízkých. Povzbudivé zprávy přišly ale i od neznámých lidí. Například od paní Smrčkové.

Milá Haničko, chtěli jsme vám pomoct, poslali jsme aspoň 1500Kč na váš účet. Ať už je použijete na postel pro vnuka nebo mu něčím uděláte radost. Není to mnoho, ale věřím, že vám to alespoň trochu pomůže. Přeju vám, ať vám vnuk dělá radost a všechno nějak zvládnete. Děti si zaslouží mít hezké dětství a věřím, že díky vám ho vnuk má.

Kontakt mezi čtenáři a matkami samoživitelkami ze čtyřdílné série zprostředkoval a koordinoval Klub svobodných matek. „Když jim čtenáři nabídli materiální pomoc, tak jsme je propojili, ale většinou jim chtěli přispět finančně přímo na účet,“ popisuje Andrea Kaňáková z neziskové organizace pomáhající samoživitelům.

Hana s Matyášem pak s údivem sledovali stav bankovního účtu. „K nevíře. První dar třicet tisíc, pak dvacet, deset. Jedna paní se dokonce omlouvala, že posílá ‚jen‘ tisícovku, přitom pro nás to je velká částka. Brečela jsem štěstím, ale i rozpaky. Vůbec jsem nečekala, že nám tolik lidí pošle tolik peněz,“ popisuje Hana.

Čtenáři Seznam Zpráv věnovali Haně a Matyášovi bezmála 170 tisíc korun. „Nemám slov. Všem moc děkuju. Budeme se snažit, aby nám ty peníze dlouho vydržely,“ vzkazuje dojatá čtyřiasedmdesátiletá seniorka. A jak s nimi naloží? „Maťu jsem částečně oblékla, ještě mu koupím zimní bundu a boty, ale peníze budeme šetřit. Přijde doplatek za elektřinu a nevíme, jaká bude doba,“ popisuje a současně plísní Matyho za to, že novou zelenou mikinu nechal zmuchlanou ve školní brašně.

Markéta Hofmanová chtěla minulou středu vyrazit s dcerou Anetkou do lesa na houby, ale prý to nešlo. „Od rána do večera se mi nezastavil telefon. Seděla jsem u počítače, nevěřícně do něj koukala a odpovídala lidem, kteří mi nabízeli pomoc. Bylo to hrozně hezké,“ vzpomíná na dění po uveřejnění článku máma osmileté gymnastky. Před pár měsíci se jí rozjela roztroušená skleróza a připravila ji o možnost pracovat, v důsledku čehož zůstala Markéta bez příjmů.

„Psalo mi hodně rodičů gymnastek, kteří mají stejně staré holčičky, a nabízeli pomoc i oblečení. Když se jedna paní dočetla, že se mi rozbila myčka, slíbila, že zaplatí a pošle novou.“ Markétě přišlo zhruba šedesát zpráv a i ona pociťovala z nebývalého množství pomoci i rozpaky.

„Nevěděla jsem, jak mám reagovat. Nikdy jsem to nezažila. Kamarádi mi ale říkali: jsi zdravotně v háji? Jsi. Teď je štěstí na tvé straně, tak tu pomoc přijmi.“ Většinou přišly povzbuzující reakce, našly se ale i negativní.

„Lidé psali, proč si třeba nemocný člověk pořizuje psa, jak jsem si mohla dovolit tetování nebo ať jde holčička ke svému fotrovi, když její máma nemá na kroužky. Prostě absurdní věci,“ zmiňuje Markéta.

Čtenáři Seznam Zpráv jim však na účet poslali kolem 70 tisíc korun.

„Je to jednou za život, že vám takto někdo pomůže, a já za to ze srdce děkuji,“ vzkazuje Markéta Hofmanová. „Posledně mi bylo špatně, trápila mě úzkost, chtělo se mi brečet, že nemůžu koupit malé boty na zimu, že nebude na jídlo. Poprvé v životě jsem cítila existenciální strach, že to nemusíme zvládnout. A teď? Obrovská úleva. Za dva týdny mě čeká nová léčba a já vím, že když mi bude blbě, můžu si dovolit i marodit a neřešit peníze na jídlo,“ děkuje Markéta.

Kateřině Sušila se prý změnil život poměrně razantně. „Článek si přečetl pán z realitky a nabídl, že by pro nás měl k pronájmu byt. Domluvili jsme se na menší kauci a já konečně mohu z tohoto provizoria vystřelit,“ raduje se třiatřicetiletá máma třináctileté Melanie a čtyřletého Adama.

Na dně se Kateřina ocitla kvůli manželovi, který je psychicky i fyzicky týrá. Řadu měsíců se před ním schovává, stěhuje se po kamarádech a kvůli jeho výpadům ztratila několik zaměstnání a brigád. Teď by opět mohla mít zázemí.

„Byl to velký humbuk. Je to neuvěřitelné, jaké pomoci jsem se dočkala od cizích lidí. Ani nevím, jak jim mám poděkovat, aby věděli, že to myslím upřímně,“ sděluje Kateřina. Jedna nabídka takzvaně dostala i Andreu Kaňákovou z Klubu svobodných matek.

Poslal jsem slečně okamžitou platbu cca 6000. Rád bych poslal víc, ale bohužel teď nemám. Sám jsem samoživitel a vím, v jaké je situaci. Po konzultaci s mými kolegy bychom jí ale rádi pomohli ještě v jedné věci. Pošlete mi prosím částku, kterou má bývalý partner posílat jako výživné a já se zavazuji to minimálně do doby, než to on udělá, platit sám. S pozdravem PK.

Ne všichni jí podávali pomocnou ruku nezištně. „Přišlo mi pár oplzlých nabídek na ubytování, že by se o mě někdo rád v uvozovkách postaral. Odpovídala jsem jim, že naopak se ráda o sebe postarám sama, že v tom problém nemám,“ konstatuje s nadhledem. Kateřině se sešlo na účtu 30 tisíc korun, které chce použít především na pokrytí kauce.

„Já si té pomoci strašně vážím. Čtenáři nám dali druhou šanci, bez nich bych nevěděla, jak dál.“ Poděkování posílá ve fotografii.

Zlata Záhorová ještě vstřebává víkendový pobyt v Krkonoších. „Fantastické. Moc jsme si to užili. Hlavně tedy děti,“ chrlí ze sebe dosud plná zážitků. Poprvé byla se sedmnáctiletou Adélkou, devítiletým Vojtou, sedmiletou Aničkou a dvouletou Izabelkou na výletě na horách. Pobyt s polopenzí jí nabídla majitelka penzionu Permoník z Malé Úpy. „Dokonce nám zaplatila cestu do Trutnova a pak pro nás přijela,“ dodává Zlata.

Další čtenář splnil dětem sen: novou postel. „Vybrali jsme si palandu, kde dole je dvoulůžko a nahoře jednolůžko. Pán to objednal, zaplatil a nechal přivézt. Máme z toho ohromnou radost,“ popisuje osmatřicetiletá Zlata. Nové spaní bude mít nakonec i Zlata se sedmnáctiletou dcerou. „Čech žijící v Kalifornii se nabídl, že i nám koupí novou sedačku, ať nemusíme s Adélkou spát na té staré proležené,“ popisuje.

I Zlata dostala desítky milých zpráv a nabídek pomoci. „Napsala mi také maminka samoživitelka, že chápe mou situaci, má možnost chodit do práce, a že by mi také ráda přispěla. To mě opravu dojalo, ale nemohla jsem to přijmout. Navrhla jsem jí, že jestli by spíš nechtěla přijet, že bychom si udělali výlet po Kutné Hoře.“

Krom nových postelí, nákupů potravin a nějakého oblečení Zlatě a jejím dětem lidé poslali finanční příspěvky. Dohromady zhruba 53 tisíc korun. „Nečekala jsem takovou vlnu solidarity a tolik lidí, kteří by byli ochotni pomoct. Mockrát jim děkuji,“ vzkazuje Zlata.

„Paní vedoucí azylového domu se na mě trochu zlobila, protože jí tu v neděli kvůli mně drnčely telefony,“ říká s úsměvem Lenka Surovcová z Moravského Krumlova. Seznam Zprávám se svěřila, že se jí čtyři roky nedaří sehnat pro své tři děti jiné než azylové bydlení, trápí ji exekuce a kvůli zničenému kolenu nemůže pracovat a je na nemocenské.

„Ozvala se mi paní z Prahy, že má také třináctiletou dceru a ráda by mi pro ni poslala nějaké oblečení. Pak ještě pán, který chtěl dětem koupit dárek na Vánoce,“ vypočítává.

„Někteří mi dokonce nabízeli i peníze, ale mezi námi, je mi to blbé si je od nich brát,“ říká Lenka. Beztak prý nemá bankovní účet. Velmi si cení nabídky finanční poradkyně, která jí nabídla administraci a správu jejích dluhů. „Dohodly jsme se, že přijede, podívá se mi na to a třeba nějak pomůže,“ hodnotí. Každopádně je vděčná. „Já jsem to nečekala. Potěšilo mě, že v dnešní době, kdy má každý co dělat sám se sebou, jsou lidé hodní a nabízejí pomoc,“ shrnuje.