Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kdysi se honosnému karlovarskému domu z první republiky říkalo „vila Direktor Roubitchek“. Jak se přes něj valily složité dějiny 20. století, jeho jméno, popis i účel se měnily.
Dnes je vila s názvem Titania tak trochu noční můrou Ministerstva zahraničních věcí. Před deseti lety budovu prodal stát prostřednictvím Diplomatického servisu karlovarské podnikatelce Heleně Jugmannové. Jenže následně se ukázalo, že dům vůbec nepatří státu, ale městu Karlovy Vary.
Regionální podnikatelka sice dostala kupní částku 43 milionů korun zpět, ale po ministerstvu zahraničí žádá náhradu škody ve výši 5 milionů korun. A jak Seznam Zprávám potvrdil její advokát Ondřej Toul, podali v uplynulých dnech na stát v této věci žalobu.
Diplomatický servis je nenápadná, málo přehledná, ale vlivná příspěvková organizace ministerstva zahraničí, která spravuje rozsáhlý nemovitý majetek státu. Jejím hlavním úkolem je pronájem a správa nemovitostí, v nichž úřadují cizí ambasády působící v Česku. Stará se například o Lobkovický palác, kde sídlí německé velvyslanectví. Zároveň je důležitým hráčem v křehké otázce ruských diplomatických nemovitostí v Praze, které z velké části sídlí na pozemcích právě této organizace.
Komu věřit než státu?
V půlce srpna přišel Diplomatickému servisu dopis od advokáta Toula, v němž vyzývá, aby jeho klientce tato státní organizace zaplatila částku převyšující pět milionů korun za zmařenou koupi karlovarské vily z roku 2012.
„Klient na financování koupě Nemovitosti marně vynaložil řádné úroky na bankovní úvěr, čímž mu vznikla skutečná škoda ve výši 190 057, 55 EUR,“ píše advokát v předžalobní výzvě. Dokument mají Seznam Zprávy k dispozici. Dále se v něm Toul dožaduje pro svou klientku téměř 400 tisíc korun coby úroku z prodlení.
Mohlo by vás také zajímat
Až po bezmála dvou týdnech částečně zaplatil bývalý premiér Andrej Babiš náklady řízení za soudní spor, který s ním úspěšně vedla kvůli nepravdivým výrokům jedna z jeho odpůrkyň.
Sedmidenní lhůta k zaplacení už uplynula a peníze podnikatelce podle advokáta nepřišly. „V dané věci jsme již podali žalobu. Z našeho pohledu a pohledu klientky požadujeme u soudu fakticky minimum možného,“ řekl Seznam Zprávám advokát Toul. Stát podle něj Jungmanové způsobil značnou škodu spojenou s náklady na nákup vily a také stres. Soudy totiž po koupi dospěly k závěry, že stát vilu coby prodejce nevlastnil, nemohl ji tudíž ani prodat.
„Kdyby klientka o spornosti vlastnictví věděla předem, nikdy by nemovitost nekupovala,“ tvrdí dále advokát. Ke zpochybnění toho, že stát byl coby prodejce vily jejím vlastníkem, došlo podle něj až při zápisu do katastru. To už měla být smlouva platná a kupní cena zaplacená „Komu jinému přitom věřit než státu, když od něj něco kupujete, že vám neprodává něco, co mu nepatří,“ dodává Toul.
Jde samozřejmě o složitý příběh související s komunistickou minulostí Česka a historickým zabíráním majetku. Vila byla znárodněná v roce 1948 po komunistickém převratu. Z lázeňského penzionu se v 50. letech stala ubytovna pro lékaře, v 90. letech pak byla stavba přebudovaná zpět na hotel. Jugmannová coby jednatelka společnosti Lobby Vary podniká v turismu, a proto o vilu stála.
Prodej za pět minut dvanáct
Podle pravomocného rozhodnutí soudu bylo město vlastníkem vily na základě zákona České národní rady o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí z roku 1992. „Město však nebylo zapsáno v katastru nemovitostí jako vlastník a vilu si až do doby provedení koupě nenárokovalo,“ říká advokát.
Město Karlovy Vary podle mluvčího magistrátu Jana Kopála vilu považovalo za svůj historický majetek. „To ale neuznával subjekt zapsaný v katastru (tehdy Diplomatický servis – pozn. red.), který se pokusil vilu prodat,“ napsal Seznam Zprávám.
Zajímavé je přitom v celé kauze načasování prodeje – Diplomatický servis prodával vilu tak trochu na poslední chvíli, respektive krátce před tím, než vypršela zákonná lhůta, kdy se obce o majetek dle zmíněného dobového zákona mohly hlásit. Ta byla do března 2013. Podle Kopála právě v souvislosti s touto lhůtou dělalo město jakousi „inventuru“ nemovitého majetku. Diplomatický servis prodal vilu ještě před touto lhůtou – kupní smlouva na vilu byla podle dokumentů právní kanceláře zastupující společnost Lobby Vary uzavřená v září 2012.
„Město se proto domáhalo svého vlastnického práva od roku 2013 soudní žalobou na určení vlastnictví a soud v roce 2015 pravomocně rozhodl, že město je vlastníkem vily,“ popisuje dále Kopál.
Žaloba mířila už na společnost Lobby Vary, tedy podnikatelku Jungmannovou. Stát přes Diplomatický servis byl jen vedlejším účastníkem tohoto sporu, který se táhl až do roku 2021. Podle právníka Toula podnikatelku Diplomatický servis nadále ujišťoval o tom, že vlastnictví bylo na straně státu, nikoli města. „Klientka, respektive především paní jednatelka coby majitelka, se nerada soudí, nicméně byla takto fakticky donucena k letitému soudnímu sporu o to, kdo je vlastníkem, neboť byla v pozici žalované strany,“ tvrdí advokát Toul.
„Podivné“ jednání
Seznam Zprávy oslovily ministerstvo zahraničí, aby vysvětlilo, jak došlo k prodeji nemovitosti, jejíž vlastnictví mohlo být minimálně sporné.
„K 24. 5. 1991 vykonávalo právo hospodaření k této nemovitosti Federální ministerstvo zahraničních věcí. Šlo tak o majetek České a Slovenské Federativní republiky. Na Diplomatický servis přešla příslušnost hospodařit s nemovitostí v roce 2005,“ uvedla bez dalších podrobností či vysvětlení Mariana Wernerová z tiskového oddělení Černínského paláce.
Zároveň potvrdila, že Diplomatický servis přijal „podnět“ od společnosti Lobby Vary zastoupené advokátem Toulem. „S ohledem na možnost ovlivnění dalšího vývoje případu se k tématu zatím nebudeme více vyjadřovat,“ sdělila dále Wernerová.
Ministerstvo přitom mělo původně samo iniciovat schůzku, na které by situaci s podnikatelkou Jungmannovou řešilo. Nakonec ji ale zrušilo. „Vaším přípisem ze dne 17. 2. 2022 jsem byl vyrozuměn, že mnou uvedený nárok neuznáváte. Na základě telefonické domluvy jsem též vyrozuměl, že ve věci nejste ochotní jednat, byť na základě předešlé komunikace byl již domluvený termín setkání, a to na základě Vaší žádosti. Pouze z Vaší následné iniciativy k jednání nedošlo,“ stojí v dopise advokáta Diplomatickému servisu již z března letošního roku. O této fázi sporu informoval i zpravodajský web Hlídacípes.org.
„Jednání Diplomatického servisu, který nejdřív písemně vyzve k jednáním, domluví s Klientem termín setkání a následně jednání z vlastní vůle zruší, aniž by nabídl jiný, a posléze zašle zamítavou odpověď, je přinejmenším podivné, nezdvořilé a nediplomatické,“ píše dále právník státní organizaci.
A jak skončila vila samotná? V roce 2016 ji město Karlovy Vary prodalo tádžické podnikatelce Amině Musaevové.
Původní prodej proběhl v roce 2012, kdy ministerstvo zahraničí řídil ministr Karel Schwarzenberg (TOP 09). Diplomatický servis dnes vede Vladimír Zavázal, dlouholetý český diplomat, který v roce 2020 opustil post velvyslance v Chorvatsku. V minulosti působil také coby náměstek civilní rozvědky, Úřadu pro zpravodajské styky a informace. V době prodeje stál v čele organizace Filip Kudera.
