Starostka v malé vsi plní sociálnědemokratický sen o bydlení

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od odbočky z hlavní silnice je to do Lipníku další dva kilometry. Charakteristické drncání a hučení kol po „kočičích hlavách“ dává řidiči jasně najevo, v jakých místech se nachází.

Do Milovic je to vzdušnou čarou pět kilometrů. Cestě, po které se sem přijíždí, se stále oficiálně říká Ruská a zůstává zde jako historický svědek doby minulé.

Kromě fanoušků vojenské historie to tu dobře znají i profesionální hráči pétanquu, kteří sem pravidelně přijíždějí na republikové mistrovství. Pozoruhodná je ale ještě z jednoho hlediska: Již třetí volební období zde v komunálních volbách vládne sociálnědemokratická starostka, která zde toto léto finišuje svůj sen.

„Inspirovala mě osobní zkušenost. Brzy jsem přišla o rodiče, takže jsem neměla babičku a dědu pro své děti a ‚adoptovali‘ jsme si své sousedy. Navzájem si vypomáháme. Oni mi pomáhají hlídat děti a já pro změnu jim pomáhám tím, že je třeba vozím k lékaři,“ popisuje pro Seznam Zprávy Ingrid Podroužková.

V malé obci se zhruba 400 obyvateli zhmotnila vizi, ke které se sociální demokraté často hlásí, nicméně mnohdy zůstane jen u vzletných hesel - komunitní bydlení mladých rodin a seniorů v sociálních nebo startovacích bytech.

Díky dotacím, ale hlavně z obecního rozpočtu a půjček se jí podařilo postavit v nové ulici čtveřici přízemních domků, do kterých se během léta nastěhovaly matky-samoživitelky a osamělé seniorky a senioři.

Byty nejsou velké, ty pro neúplné rodiny s dětmi o velikosti 2+kk, zbytek 1+kk. Nájem je 60 korun za metr čtvereční, což dělá 3200, respektive 2400 korun. Domky mají tepelná čerpadla a každý vlastní vstup na nádvoříčko, které je společné pro celý areál. Blízko je i k sousedům.

Zbytek ulice budou tvořit domy, jejichž majitelé si parcely koupili za tržní ceny a staví za vlastní. Některé již stojí, na některých je zatím jen složený materiál. Mělo by jich být kolem dvaceti. Lipník jim sem jen přivedl infrastrukturu a za humny oživuje parčík a sad. Celkově se díky nové výstavbě zvětší počet obyvatel středočeské vsi na dvojnásobek.

„Nechápu, proč se to nedělá systémově, když malá obec zvládne skoro 20 bytů,“ říká Podroužková, když prochází po rozestavěné ulici.

Původně chtěl Lipník stavět jen domky pro seniory a invalidní důchodce. Podroužkové se ale v té době osobní zkušenost propojila s aktivitami moderátorky Nory Fridrichové, která se dlouhodobě tématu samoživitelek věnuje, a v samotném Lipníku řešila jedna z žen situaci, jak důstojně bydlet a ještě se s dětmi uživit.

„Tak jsem si řekla, že by byla pecka, kdyby si to vyzkoušeli tak, jak jsem to udělala já. Třeba se skamarádí s nějakou babičkou nebo dědou a navzájem si budou vypomáhat,“ přidává.

Zároveň realisticky dodává, že pustit se do takového projektu nebylo a není úplně snadné. Pandemie covidu zkomplikovala způsob, jak domky zaplatit, protože obec nezískala všechny dotace, se kterými počítala.

Čtyři baráčky stály 40 milionů korun, roční rozpočet obce je přitom jen pět milionů. Na druhou stranu se Podroužkové zatím daří shánět peníze. A letos kandiduje znovu, oproti předchozím volbám bez jakékoliv konkurence, takže je pravděpodobné, že bude mít šanci své vize dotáhnout.

Druhým „kritickým bodem“ je zvládnout mezigenerační soužití.

„Musíme to otestovat. Někteří lidé si mohou sednout, někteří nemusí, ale co z toho vzejde, zjistíme po roce dvou,“ říká s tím, že třeba za dva roky zjistí, že bude lepší dát samoživitelky zvlášť a seniory zvlášť. „Ale zatím ťukám, všichni si to chválí,“ tvrdí. Smlouvy mají nájemníci na dva roky.

Léto probíhalo v duchu zabydlování, na sdílených verandách se objevily první stolečky, židle, křesílka a sušáky a na pláccích za domy, které by měly být do budoucna zahradami, si noví obyvatelé začali rozestavovat květináče. Atmosféra je plná očekávání.

„Vy tu také budete bydlet?“ dává se spontánně do řeči jedna z prvních obyvatelek zdejších bytů, 79letá Hana Rojková. Ta nakonec od samostatného bydlení upustila a odešla do domu s pečovatelskou službou.

Další z obyvatelek potvrzuje, že funguje i vzájemná výpomoc. „Jedna paní nemá auto, tak ji sousedka vezme například na poštu a tak. Ale my jsme hodně soběstačné,“ říká jednasedmdesátiletá Věra Málková. „V našem domě jsme si celkem sedly,“ dodává.

Bydlela v nedaleké Vlakavě ve třetím patře bez výtahu a schody už ji zmáhaly, tak souhlasila, aby syn napsal žádost sem.

Téma mezigenerační spolubydlení není ve světě novinkou. Například v Dánsku se podobně cílené projekty staví od roku 1980. Spolubydlení studentů a seniorů s podmínkou pomoci znají ale i ve Francii nebo v Nizozemí. Sama Podroužková dává příklad podobného modelu ve Spojených státech, jehož součástí jsou ale i služby, jako obchod a podobně.

Na mezigenerační spolubydlení jde narazit i v Česku. Například Praha 6 vyhradila ve svých domech s pečovatelskou službou dva byty pro studenty. Ti musí projít výběrovým řízením a za levné bydlení musí slíbit zajištění 20 hodin práce, což je zajišťování volnočasových aktivit pro ostatní obyvatele nebo pomoc s technologiemi. Obdobně už třetím rokem běží mezigenerační bydlení na Praze 3.

Vraťme se ale k samotné starostce, „papírově“ přirozené adeptce pro postup do vyšších pater politiky. Splňuje většinu požadavků, které jsou k podobným přestupům potřeba: oblíbená ve své vesnici, s tématem, které rezonuje, a příběhem aktivní ženy, která dokázala řídit obec i s dítětem v postýlce ve své kanceláři.

Na jinou než lipníkovskou kandidátku se dostala až ve chvíli, kdy sociálním demokratům začali docházet lidé ochotní za stranu kandidovat a s případným zvolením mohli počítat jen ti na nejvyšších příčkách. V krajských volbách v roce 2020 kandidovala na 12. místě.

Přiznává přitom, že o velkou politiku by zájem měla. „Chtěla jsem do Senátu. Daly by se tak pěkně prosazovat věci, o kterých se bavíme,“ vysvětluje své ambice.

Mladoboleslavští straníci, kteří o nominaci rozhodovali, ale nakonec vyslali do volebního klání předního českého odborníka na operace tlustého střeva a konečníku Ladislava Horáka. Ani voličsky lákavý titul MUDr. ale sociálním demokratům nepomohl a Horák neprošel ani do druhého kola. Argument, proč neposlat do voleb ji, byl, že pochází z malé obce.

Dlouholetou straničku nyní „objevil“ předseda sociálních demokratů Michal Šmarda v rámci svých cest po republice. „Je to i jeden z jejich cílů - hledat talenty, přivést je do centrální politiky. Jednoduše využít bohatství, které máme,“ říká k tomu.

Otázkou je, zda Šmardův záměr může vést k úspěchu. Ačkoliv v komunálních volbách Ingrid Podroužková se značkou ČSSD vítězila a reálně vymazala v obci veškerou konkurenci, čísla ze sněmovních voleb ukazují, že ani oblíbená starostka výsledek celostátní ČSSD zachránit nedokázala. V Lipníku zvítězila koalice Spolu s 24 procenty, následovaná koalicí Pirátů a Starostů s 21 procenty. Sociální demokraté obdrželi 10 procent hlasů.

„Naopak, získali jsme tu 10 procent i přes chyby, které jsme v celostátní politice udělali,“ říká šéf Lidového domu. „To musí jít ruku v ruce. Mně také lidé říkali, že nás nebudou volit, protože jsme byli s Babišem,“ přidává.

Stejnou zkušenost popisuje starostka Lipníku. „Nemůžeme se divit,“ komentuje výsledek loňských sněmovních voleb. „Lidé nám říkají, že už jsme ve vládě byli, šanci jsme měli, a že jsme lezli ANO do zadku. A to jsme lezli,“ krčí rameny.

Na druhou stranu ona se nejméně další čtyři roky rozhodla značku, ke které se před lety přihlásila, podržet. A to přesto, že říká, že je zklamaná a naštvaná. „Když to ale položím a udělají to tak všichni, kdo zbude. Dám tomu ještě jedno volební období, členské příspěvky jsem už zaplatila,“ přiznává.