Skončila éra evropského blahobytu a pohody, říká poradce premiéra Pojar

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ještě v listopadu Tomáš Pojar popisoval, že je americký prezident Donald Trump předvídatelný. V rozhovoru pro Seznam Zprávy ale nyní říká, že ho překvapila jeho razance i rétorika. „Cla jsou vyšší, než jsem si představoval,“ říká.

Evropa dle něj vstupuje do nové éry, která nebude bezriziková a o blahobyt bude muset bojovat. Nejlevnější a nejefektivnější cestou je silná a dobře vyzbrojená Ukrajina, i Polsko.

Co říkáte na obchodní ofenzívu, kterou Donald Trump rozjel? Překvapila vás?

Před dvěma měsíci jsem doufal, že razance nebude taková, s jakou Donald Trump v posledních dnech a týdnech přišel. Bohužel se ale zdálo, že k takto brutálnímu kroku směřuje. Musíme reagovat s chladnou hlavou a dlouhodobým horizontem, ale rozhodně. Máme nabídnout Spojeným státům jednání. Pokud nebudou ochotny jednat, tak musíme přikročit k adekvátní, chytré odpovědi. A to s ohledem nejenom na tarify na zboží, ale třeba i služby.

Je tedy případně na místě uvalit cla i na technologické giganty jako jsou Meta, Apple nebo Google?

Evropa má přebytek ve vývozu zboží do Ameriky, ale zároveň máme Ameriku upozorňovat, že Amerika má přebytek ve vývozu služeb do Evropy. Máme právo reagovat i v oblasti služeb. Máme zároveň deklarovat, že žádné tarify, nízké, nebo žádné bariéry, je náš cíl. Ale k tomu rozhovoru je potřeba obou stran.

Španělský premiér Pedro Sánchez řekl, že čelíme nejenom agresivnímu Rusku z východu, ale obchodní válce ze západu. Další evropští politici se vyjadřovali také poměrně tvrdě. Jsou tato razantní vyjádření a případně tvrdá reciproční odpověď něčím, čemu Donald Trump bude rozumět? Nebo máme situaci deeskalovat?

Máme být připraveni na situaci, kdy Spojené státy nebudou k rozhovorům připraveny. Rétorika Donalda Trumpa je někdy poměrně brutální. Jistě proto pochopí i podobný tón z evropské strany. Na druhou stranu bych se snažil situaci uklidnit.

Zatímco Německo a Francie signalizují určitou ochotu odpoutat se více od Spojených států, Polsko se snaží vztahy zachránit. Jaká je naše pozice?

Ale i Francie a Německo jednoznačně říkají, že transatlantické vztahy jsou důležité a nenahraditelné. Naším zájem je o transatlantické vztahy usilovat. Dochází k rekalibraci. O tom není pochyb. Ale neměl by to být konec a nebude to konec transatlantických vztahů. V tom je napříč Evropou shoda.

Komunikujete s lidmi z Republikánské strany, kteří mají k Donaldovi Trumpovi blízko. Je mezi nimi vůbec ochota bavit se s Evropou?

Jsou v ní různé proudy. Vidíme tam i proud, který na tradiční spolupráci s Evropou není příliš připraven. Pak jsou tam ti, kteří o spolupráci usilují. Máme dávat jasně najevo, že máme zájem o takovou spolupráci, že to je výhodné pro obě strany, a to jak v oblasti bezpečnosti, tak v ekonomické oblasti.

Je současnost nejtěžším obdobím, které z pohledu světového dění zažíváte?

Z pohledu Evropy asi ano. Osobně nepochybuji o tom, že ať to bylo útokem Putina na Kyjev, anebo teď znovuzvolením Donalda Trumpa, tak že skutečně skončila éra evropského blahobytu a pohody, která nastala po pádu komunismu.

Vstupujeme do nové éry, ve které se budeme muset snažit, abychom blahobyt uchovali. Jak investicemi do obrany, tak rozumnou ekonomickou politikou.

V mém okolí mnoho lidí říká, že svět končí. Ze světového dění mají velkou obavu. Rekalibrace, jak o ní mluvíte, může vést ke strachu. Strach k paralýze. Na konferenci jste naopak vyzdvihoval příležitosti. Jaké to jsou?

Žil jsem dlouhou dobu v Izraeli. Každou krizi tam zároveň vidí jako příležitost. Kdyby to tak neměli, tak by už možná nepřežili. To si máme vzít k srdci. Každá krize je příležitost, která nás může posílit.

Svět nekončí, jen už nebude tak bezrizikový. Pokud se na rizika budeme připravovat, budeme pokračovat v rozumné politice, budeme věřit, že jsme silní a silní zůstaneme, tak bude všechno v pořádku. Rozhodně bych neházel fintu do žita a nepropadal malomyslnosti, to je to nejhorší, co se nám může stát.

Můžeme dát nějak Rusku najevo, že jsme silnější a zatlačit tím na Putina, aby si na nás dal pozor?

Nepropadal bych tomu, že je Rusko silnější. Nemáme se Ruska přehnaně bát. Rusko si myslelo, že Kyjev dobyde během pár dní a Ukrajinu si podrobí během maximálně pár týdnů. To se nestalo. Tři roky tam krvácejí.

Sice proti nim bojuje odhodlaná velká ukrajinská armáda, ale kdyby si to Rusko mělo rozdat, a doufám, že se to nikdy nestane, se západními armádami, tak by to pro nás dobře dopadlo. Nemůžeme to ale brát jako něco daného.

Zodpovědní lidé si kupují pojištění. Často ho nepotřebují, ale hodí se, když přijde pohroma. V mezinárodních vztazích se máme chovat stejně.

Předpokládám, že tam patří i vyzbrojování Ukrajiny. Možná si ale lidé dostatečně neuvědomují, že jakýmkoli příměřím, či mírem, to nekončí.

V blízké budoucnosti může nastat příměří, z toho se může vyklubat dlouhodobý mír. Ten pak může znamenat, že nebude potřeba posílat tolik zbraní a nebude potřeba mít tak vyzbrojené armády.

V tuto chvíli jsme desítky let daleko od dlouhodobého míru, byť bych si přál, aby k tomu došlo dříve než později. Když posíláme zbraně a pomáháme ukrajinské armádě se bránit, tak tím pomáháme i sobě.

Pokud nebude Ukrajina dost silná, Rusko bude pokračovat ve své agresivní expanzi…

Pomáháme si tím, aby ruská armáda nebyla na slovenských hranicích a na dostřel od českého území. Tak, jako potřebujeme mít silné Polsko, aby bylo mezi námi a Ruskem, tak potřebujeme mít silnou Ukrajinu. Je to jednoduché.

Přepočítáte-li to na peníze, tohle je ta nejlevnější varianta. Varianta, že se budeme muset bránit, je daleko dražší. Nebavíme se o třech procentech HDP na obranu, ale o třeba nějakých šesti, tak, jak tomu bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech v Československu.

Vrátím se zpět k Donaldovi Trumpovi. V listopadu jste mi říkal, že je předvídatelný ve své transakční politice. Platí to stále?

Není to tak, že by se změnilo směřování. Je ale jiná razance a rétorika. Cla jsou vyšší, než jsem si představoval. Zároveň Donald Trump a jeho administrativa rozjela soupeření se zbytkem světa všemi směry. Není to pouze vůči Evropě, ale je to globální. To mě překvapilo. Myslel jsem si, že budou mít priority a některé věci si nechají na později. Je to ale skutečně plošný zásah.

Když pozorujeme, jak Trumpova administrativa amatérsky vypočítala cla, nebo je uvalila na neobydlené ostrovy, tak to vyvolává obavy, jestli je dostatečně kompetentní a vůbec dokáže vyjednat trvalý mír s Ruskem.

Může, ale musí chtít. A musí chtít opravdu hodně. Garantované to není. Ale bez toho, aniž by to Amerika chtěla celou svojí váhou, tak se to nepodaří.

Vidíte tam tuto vůli?

Zatím nenastala. Spojené státy mohou zapojit další páky, aby obě strany donutila k příměří. V tuhle chvíli to vypadá, že páky byly více použity na tu slabší stranu, ukrajinskou. Je otázka, nakolik je Amerika použije i vůči Rusku,

Příměří musí být dohoda obou stran a obě strany musí přikročit k nějakému kompromisu. Jakéhokoli kompromisu ze strany Ruska jsem si nevšimnul, což mě nepřekvapuje. Ale jsou výrazné kompromisy z ukrajinské strany. To je krok správným směrem. Je teď na Spojených státech, aby stejnou měrou tlačily i na Rusko.

Neustupuje Donald Trump příliš?

Zatím použil razantní sílu vůči ukrajinské straně, ale neviděl jsem stejnou razanci vůči ruské straně, takže to je odpověď na vaši otázku.

Může Evropa udělat něco pro to, aby na Rusko zatlačila?

V zájmu Evropy je podporovat ukrajinskou armádu, aby se mohla bránit, aby to vydržela, aby se ukázalo, že to Rusko nebude mít tak jednoduché a že si nepodrobí Ukrajinu. To je cesta, jakým způsobem donutit Rusko zasednout k jednacímu stolu.