Školy zjišťují, jak se změnila fyzička dětí za 30 let

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rozléhající se rány podrážek o parkety přeruší veškeré klábosení na lavičkách. Doteď probíhalo testování tělesné zdatnosti spíš poklidně. Sedmáci Břeťa s Artemem berou ale soupeření vážně. Ze 7.B jsou dnes oni jediní dva kluci, a tak ani jeden z nich nechce skončit druhý. Po doteku kužele se tak ozvou hned dvě další rány. To když oba narazí v setrvačnosti rukama do stěny.

„Kolik jsem měl?“ ptá se hned Břeťa tělocvikářky Lenky Korchňákové. „10,5,“ hlásí mu zpátky učitelka a Břeťa se zaraduje, protože Artema porazil o dvě desetiny.

V další tentokrát vytrvalostní disciplíně ale kluky potrápí nečekaný soupeř – Natálie. Co potrápí. Artema dokonce v počtu naběhaných délek porazí a na Břeťu ztratí jen jednu.

„Mamka hodně běhá, a tak mě k tomu vede,“ prozrazuje Natálie svoji tajnou trenérku, díky které se vyrovná i klukům.

Vypadá to, že v tělocvičně pardubické ZŠ Závodu Míru probíhají závody. O soutěž ale nejde, i když to tak někteří žáci berou. Česká školní inspekce zadala všem základním a středním školám na říjen a listopad úkol – otestovat třeťáky, sedmáky a středoškoláky z druhých ročníků, jak na tom jsou po fyzické stránce. Tento týden se tady proto testují sedmáci, příští pak třeťáci.

Takové plošné testování v Česku proběhlo naposledy před více než třiceti lety. Inspektoři praktickými zkouškami ale navazují i na šetření z roku 2016, která se zabývalo podmínkami výuky tělesné výchovy na školách.

„Cílem realizace tohoto tematického šetření je zmapovat podmínky pro pohybové aktivity žáků na základních a středních školách a vyhodnotit podporu, kterou školy žákům v oblasti aktivního pohybu a rozvoje pohybových dovedností poskytují nejen během vlastního vzdělávání, ale také v jejich volném čase, o přestávkách či volných hodinách,“ vysvětluje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Tělocvikáři si totiž všímají, že zdatnost dětí postupem let klesá. Potvrzuje to i tělocvikářka a zároveň zástupkyně ředitelky Jiřina Petráková, která tělesnou výchovu učí 20 let.

„Aby děti byly úspěšné, musíme požadované výkony postupně snižovat. Hlavně se ale zvětšují rozdíly mezi žáky. Více než dříve záleží na tom, jestli děti někde aktivně sportují. Například máme skvělé kluky, kteří zaběhnou 1 500 metrů za 5:30, sportovci za 6 minut nebo 6:30 a pak jsou ti, kteří přiběhnou za 12 minut, teda spíš přijdou,“ popisuje tělocvikářka.

Žádná tvrdá data k tomu ale neexistují, a tak je i ona zvědavá, jak dopadnou nejen její žáci, ale i výsledky celkově.

„Musíš se dotknout loktama, bacha na to,“ upozorňuje předcvičující Maty, jak správně mají žáci provést leh–sed, aby se jim výsledek započítal.

Vyjma už zmíněných disciplín sprintu a vytrvalosti, doplňuje právě leh–sed spolu se skokem z místa sadu čtyř měřených disciplín na základních školách. A právě tento cvik vyvolal u tělocvikářů asi nejvíce otázek. Od jeho klasické formy s držením nohou a pohybem od podložky ke kolenům se už ustupuje a v hodinách tělesné výchovy se přestává využívat.

„Zrovna jsme se o tom s paní učitelkou bavili. Tohle provedení se opouští i proto, že dochází k zapojování bedrokyčlostehenního svalu, ale v testech se s tím počítá,“ dodává Petráková.

Metodici testování přiznávají, že může jít o rozporuplnou otázku, nicméně jako testovací cvik má leh–sed podle nich smysl.

„Výběr testů nebyl snadný. Každý z testů má své limity a zároveň přednosti. Nelze to vnímat tak, že bychom si neuvědomovali to, na co nyní upozorňují samotní učitelé tělesné výchovy,“ naráží na zmíněný leh–sed Roman Cuberek z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Palackého v Olomouci, který zastupuje skupinu tvůrců metodiky.

Pro výběr testů bylo ale zásadních hned několik kritérií – mají pokrývat klíčové oblasti zdatnosti žáků, být jednoduše časově i prostorově realizovatelné a také standardizované. Tedy aby se daly porovnávat s minulými výsledky.

Důležitá je samozřejmě i zdravotní nezávadnost, což splňuje i zmíněný leh–sed – je naprosto nevhodný jako posilovací cvičení, ne zcela však jako jednorázově provedený test. Mimochodem na výběru testů se podíleli zástupci všech sportovně orientovaných vysokoškolských pracovišť – tři sportovní fakulty a osm kateder pedagogických fakult.

„V novodobé historii samostatné ČR tak budou poprvé k dispozici data, která popisují motoriku žáků základních a středních škol. Poprvé tedy bude k dispozici evidence, která má umožnit například cíleně specifikovat různé intervence a opatření v českém školství i mimo něj,“ vysvětluje Cuberek.

Pro sedmáky Břeťu s Artemem bylo zásadní, kdo koho porazil v té které disciplíně. Celkově jejich souboj skončil remízou. V běhu na 4× 10 metrů a vytrvalosti byl lepší Břeťa, leh–sedů zvládl více Artem a doskočil také dál z místa. Česká školní inspekce ale rozhodně nebude hodnotit jednotlivé žáky nebo školy, pro inspektory i přeneseně celou českou společnost je zásadní uspořádání měření jako takového.

„Plošný monitoring má poskytnout informace jinak nedostupné – o detailnější struktuře úrovně zdatnosti napříč populací a vztazích k dalším aspektům, jako jsou regionální specifika, vybavenost škol, podmínky pro výuku tělesné výchovy nebo podpora pohybové aktivity v dané oblasti,“ dodává Cuberek.

Lze asi předpokládat, že tělesná zdatnost dětí bude horší než před zmíněnými třiceti lety. Takový výsledek velkým překvapením nebude. Nicméně data mohou potvrdit i pozorování pardubických tělocvikářek – spíš než k obecnému zhoršování tělesné zdatnosti může docházet k otevírání nůžek mezi skupinou nejlepších a nejhorších. Nové šetření tak může nabídnout i možnosti, jak co nejefektivněji pomoci skupině žáků, jejichž fyzická zdatnost se zhoršuje, a vypilovat metodiku, podle které se budou žáci testovat pravidelně.