Průzkum ukázal, co si Češi myslí o ruské propagandě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Aktuálně se dezinformační kampaně řeší především u amerických voleb. Američané minulý týden obvinili Rusy ze dvou falešných videí, na prvním údajný přistěhovalec z Haiti prohlašuje, že ve státě Georgie hlasoval několikrát. Druhé video falešně obviňuje osobu spojenou s demokratickou kandidátkou z přijetí úplatku.

Analytici ze společnosti Microsoft zase v září přišli na to, že z Ruska pochází i široce sdílené video, které bez důkazů tvrdilo, že Kamala Harrisová před 13 lety neposkytla pomoc ženě, kterou srazila autem.

Taková videa se objevují na sociálních sítích také Čechům, průzkum pro Seznam Zprávy ukazuje, že právě ze „socek“ čerpáme denně nejvíce informací o aktuálním dění. Češi vnímají, že nejvíce propagandy a dezinformací k nim putuje z Ruska, zprávy si však moc často neověřují.

Průzkum probíhal koncem října a zapojilo se do něj celkem 1001 Čechů starších 18 let ze všech krajů. Většina z nich souhlasí mimo jiné s tím, že Rusko u nás skrze dezinformace aktivně ovlivňuje veřejné mínění.

„Velká část populace vnímá Rusko jako reálnou hrozbu, která na nás působí především informačně. Tohle zjištění pro nás nebylo tak překvapivé, souvisí s informační válkou, kterou Rusko vede v podstatě od začátku války na Ukrajině,“ vysvětluje Michal Kormaňák, analytik společnosti Ipsos.

Odkud Češi získávají informace o aktuálním dění? A jak jsou na tom veřejnoprávní média, o jejichž financování a úloze se vedou dlouhé debaty v Poslanecké sněmovně? I na to se ptala agentura Ipsos. Ve spolupráci se Seznam Zprávami se zaměřila i na to, jak často si lidé ověřují zajímavá sdělení nebo kolik respondentů někdy uvěřilo dezinformaci.

Z dat vyplývá, že více než polovina dotazovaných z celé České republiky ve věku nad 18 let sleduje nějaká veřejnoprávní média alespoň několikrát týdně. Necelých 29 procent lidí pak zkonstatovalo, že Českou televizi, Český rozhlas nebo jejich zpravodajské weby sledují či navštěvují denně. „Může to být tím, že veřejnoprávní média jsou úzce zaměřená a soukromých médií je víc,“ myslí si analytik.

U těchto médií pak obecně platí, že „s věkem roste chuť“. Nejvěrnějšími diváky, posluchači a čtenáři jsou senioři ve věku 66-99 let. Zhruba 43 procent uvedlo, že veřejnoprávní média sledují každý den.

„Starší ročníky mají televizi stále za hlavní zdroj informací,“ potvrzuje Kormaňák.

Co se seniorů týče, jejich přístup k veřejnoprávním a soukromým médiím se prakticky neliší. Tradiční soukromá média – tedy komerční televize a rádia – sleduje každý den přibližně 41 procent dotázaných ve věku od 66 do 99 let.

Při pohledu na celkový průměr je ale zřejmé, že soukromá média přitahují větší pozornost než ta veřejnoprávní. Minimálně několikrát si je zapne více než 60 procent Čechů, z toho polovina jejich obsahy konzumuje denně.

Naopak u mladých lidí jsou tradiční média oblíbená nejméně. Například v kategorii 27-35 let sleduje veřejnoprávní média každý den necelých 14 procent dotázaných.

Mladí lidé naopak, poměrně nepřekvapivě, upřednostňují sociální sítě. Alespoň několikrát týdně z nich čerpají informace necelé tři čtvrtiny lidí ve věku od 18-35 let. V celkovém průměru jde pak o 58 procent všech dotázaných. Necelých 35 procent respondentů pak přiznává, že sociální sítě coby zdroj informací využívá denně.

„U sociálních sítí lidé nekonzumují na první dobrou zpravodajství. Jsou to často spíše věci, které mají dezinformační ráz, část společnosti se v nich uzavírá do bublin a navzájem se podporuje v názorech,“ popisuje Kormaňák.

Speciální kategorií jsou v Česku e-maily. Snad každý už někdy dostal nebo alespoň slyšel o „řetězácích“, tedy řetězových e-mailech, ve kterých se především mezi staršími ročníky často dezinformace sdílí.

„Statisíce lidí v České republice i na Slovensku obvykle přeposílají řetězové e-maily svým známým, často pak v kontextu toho, že již informace obsažené v nich dále neověřují. Sedm procent Čechů a osm procent Slováků pak obvykle sdílí či přeposílá informace, i pokud oni sami tuší, že může jít o dezinformaci,“ uvedla před dvěma lety Kateřina Rábová z Ipsos.

E-maily v Česku podle nových dat stále využívá pro získávání aktuálních informací více než čtvrtina lidí. Zároveň se ukazuje, že zhruba každý druhý Čech si alespoň občas ověřuje informace, které ho v médiích zaujaly.

Nejčastěji lidé ověřují informace ze sociálních sítí. Zhruba 63 procent dotázaných totiž uvedlo, že si tato sdělení ověřují alespoň občas. Třetina z nich si pak informace dohledává i častěji. Podobně je tomu i v případě veřejnoprávních nebo soukromých médií – ať už tradičních, či webových portálů.

Naopak nejméně si Češi dohledávají informace o sděleních kolujících po e-mailech. V tomto případě si informace alespoň občas ověřuje 50 procent dotázaných, přičemž 15 procent si informace z e-mailů neověřuje nikdy. Lidé tak obecně ověřují spíše informace z tradičních médií a sociálních sítí.

Z průzkumu také vyplynulo, že většina Čechů už někdy dezinformaci uvěřila. Více než 31 procent lidí dokonce uvedlo, že se jim to stalo vícekrát. Pětina lidí si myslí, že na dezinformaci nikdy „neskočila“.

Na to, jaké dezinformace přijdou Čechům uvěřitelné a jaké ne, se zaměřil výzkum Ipsosu z července 2022. Třetině české populace tehdy například přišla věrohodná informace o „Duchu Kyjeva“, která kolovala v souvislosti s válkou na Ukrajině. O co šlo?

Na videu, které viděly miliony lidí, vystupuje letecké eso, které jako osamělý vlk sestřeluje šest ruských letadel během několika hodin po invazi. Šlo však o zastaralé video ze hry. Naopak nejméně uvěřitelná byla pro Čechy „informace“ týkající se spojitosti vakcíny proti onemocnění covid-19 s opičími neštovicemi.

Obecně se tak dá říci, že minimálně polovina dotázaných přistupuje k přijímání informací s jistou dávkou kritického myšlení. Češi jsou zároveň schopni vyhodnotit, zda naletěli na nepravdivé informace. To je podle analytika pozitivní věc.

„Pravděpodobně se to stalo ještě více lidem, je však vždycky dobré si to uvědomit. Z dat víme, že lidé jsou schopni uvěřit hlavně tomu, co vypadá uvěřitelně v rámci jejich přesvědčení,“ uzavírá analytik.