Rozmrzelý investor, opatrná obec. Bedřichovu hrozí konec lyžování

Je zataženo a lehce mrholí. Po nejhlubších mrazech této zimy přišla obleva a z rampouchů prýští kapky vody. Ze střechy se tu a tam s rachotem sveze sníh, mine ceduli varující před padajícím sněhem a dopadne na chodník.

Po ulicích Bedřichova jdou hlavně běžkaři, své lyže na ramenou a kráčí k projeté stopě. Sem tam ale člověk zahlédne i lyžaře nebo snowboardisty, kteří jdou na druhou stranu obce k jednomu z dvou hlavních vleků: Malinovka, či Pastviny.

Staré pomy a kotvy tu vozí hlavně děti. Pro ně je Bedřichov ideální. „Nechce se nám jezdit na Severák. Je to tam strašně narvané. Tady můžeme pustit děti a nebojíme se,“ říká mi Veronika, zatímco houpe kočárek s roční dcerou. Na svahu s instruktorem nechala své druhé, pětileté dítě.

Severák společně s Tanvaldským Špičákem a právě Bedřichovem patří pod Skiarénu Jizerky. „Plánujeme tu být příští rok celou zimu, takže hledáme chatu. Musí to tady pokračovat dál,“ dodává Veronika z Prahy.

Budoucnost lyžování v Bedřichově je ale více než nejistá. Obec, provozovatel i investor se dostali do patu, který všechny vyčerpává.

Ale popořadě.

Ačkoli je současná zamotaná situace výsledkem asi dvouletých pokusů s areálem něco vymyslet, postupný úpadek začal už před 20 roky.

Stát tehdy zprivatizoval pozemky, které nezískala obec, ale různí soukromníci. O lukrativní parcely byl zájem, takže transakce provázely podivné machinace.

Pavel Bažant ze společnosti Ski Bižu (patří pod spolek TJ Bižuterie a provozuje Severák, Špičák i Bedřichov) říká, že přelom 90. a nultých let byl rozkvětem zdejšího lyžování.

Jenže kvůli sporům o pozemky i nejasné vlastnické struktuře začal areál chřadnout, zavíraly se některé vleky a správce do areálu, kde pozemky nevlastnil, ač mezitím část skoupil, neinvestoval.

„Je ostuda, že tam není pořádné zázemí,“ říká seniorka a pronajímatelka Dagmar Kučerová, která v Bedřichově žije 42 let. „Od té doby se vlek nezměnil,“ dodává ve dveřích svého domu.

Zastaralé vleky nicméně nějak jezdí a absence umělého sněhu tolik nevadila. Jenže postupně –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a na tom se shodnou snad všichni místní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ začaly přicházet horší a horší zimy. Jak ubývá sněhu, hraje umělé zasněžování klíčovou roli.

Bedřichov v tom není žádnou výjimkou. Řada alpských resortů se na umělý sníh spoléhá, aby byla sezóna dostatečně dlouhá a provoz se vyplatil. Pro Bedřichov, který je přibližně 750 metrů nad mořem, je zasněžování ekonomickou nutností.

Jenže zatímco jiná střediska ještě stále dokážou vydělat i na investice, Bedřichov je podle svého provozovatele ztrátový.

U bufetu pod sjezdovkou postává několik dospělých. Sněžná děla stojí opodál. Vrtule se občas pootočí větrem, jinak ale nezasněžují. Jednou z hlavních překážek je voda. V říčce Bílé Nise jí sice teče o něco víc než obvykle, ale ani tak to není žádný veletok. Navíc chybí retenční nádrž.

„Nevěřím v globální oteplování a naopak říkám, že bude malá doba ledová. Ale i tak potřebujete umělé zasněžování a vodu pro něj. Té je ale na Bedřichově neskutečně málo,“ říká Pavel Bažant ze společnosti Ski Bižu. O tom, že klimatická změna není, slyším v Bedřichově opakovaně.

Jenže jak ukazují průměrné lednové teploty pro Liberecký kraj, od roku 1961 do roku 1990 byla průměrná teplota v Libereckém kraji minus tři stupně Celsia. Od roku 1991 do současnosti toto číslo kleslo na -1,4.

„Do roku 2050 se lyžařská sezona zkrátí o 10 až 30 dnů, tzn. bude probíhat jen v měsících lednu a únoru,“ píše poradenská společnost KPMG ve zprávě k situaci v Bedřichovu s ohledem na variantu mírnějších dopadů klimatické krize. U horšího výhledu by se sezona zkrátila o 40 až 60 dnů.

„Obě varianty počítají s častějším výskytem deště, který způsobuje rychlejší úbytek sněhu. Obě varianty také připouští rozdělení sezony, tzn. dny, kdy je možné lyžovat, na sebe nebudou uceleně navazovat,“ stojí v analýze.

Bedřichov by podle Pavla Bažanta potřebovat investici nejméně ve výši 100 milionů korun. Které TJ Bižuterie nemá. „Na rozsah možného lyžování v Bedřichově to je nereálná investice, nezaplatí se,“ dodává.

TJ Bižuterie si proto po velmi těžkých dvou zimách řekla, že se Bedřichovu zbaví. Finální rozhodnutí je čeká v březnu. Ve hře je ještě stále varianta, že by se na provozu podílela, pokud by ale areál vlastnil nový investor společně s obcí a dalšími podnikateli.

Obec ale, tvrdí Pavel Bažant, nechce spolupracovat.

Nikdo to neřekne explicitně, ale mezi řádky je možné vyčíst povzdech, že obci vlastně na vlecích vůbec nezáleží. Pavel Bažant si ještě postěžuje, že Bedřichov upřednostňuje zasněžování běžeckých tras, ke kterému slouží i pro tento účel nově vybudovaná retenční nádrž.

„Oni jsou na tom toku výš a vodu, která má téct dolů, tak berou na zasněžování stadionu a okolních stop. Vody berou neskutečné množství,“ tvrdí Pavel Bažant.

„Není to tak,“ odmítá výtku starosta Petr Holub (Starostové pro Liberecký kraj). „Jsme limitováni vodoprávním rozhodnutím. Má skruž, která tam byla udělaná před 40 lety, může ji udělat větší. Z retenční nádrže do hlavního potoka posíláme ještě víc, než je limit. Je to pouze a jen alibi.“

Slovy klasika blbá nálada se propsala už do loňského rozhodnutí TJ Bižuterie prodat nejcennější pozemky areálu novému investorovi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ firmě Niseko.

Jedná se částečně o stavební parcely hned u nástupů na vleky. Developer tam chce stavět nové domy, kde budou pokoje k ubytování, apartmánové byty na prodej a k tomu zázemí třeba pro lyžařskou školu či obchody.

Investor má připravených asi 300 milionů, které hodlá do areálu investovat. „Počítáme s tím, že zima bude v areálu už jen doplňková sezona. Máme v plánu bike parky i zipliny. Když bude málo sněhu, tak se bude třeba jenom bobovat. Neříkáme tomu skiareál, ale celoroční areál,“ popisuje plány v jedné z restaurací majitel firmy Adam Kuchař. Chce také postavit retenční nádrž, zmodernizovat vleky a na hlavní svah pořídit použitou čtyřsedačku.

Tvrdí, že i když mu někteří obyvatelé vyčítají snahu rychle zbohatnout, o tu mu nejde. Zdůrazňuje, že v Bedřichově vyrostl, naučil se tu lyžovat a posléze lyžoval i závodně a jde mu o záchranu areálu a jeho rozvoj.

Pokud by Adam Kuchař vzal peníze a utopil je v areálu, tak proti tomu nebude obec nic moc namítat. Jenže investor obec potřebuje. Firma chce od TJ Bižuterie odkoupit pozemky, které aktuálně tvoří dolní část hlavní sjezdovky Malinovka.

Aktuální plán je takový, že všechny tyto nestavební pozemky v areálu, čtyrsedačku, její stanici i se zázemím smění s obcí za lukrativní stavební parcelu za asi 30–⁠⁠⁠⁠⁠⁠50 milionů u běžkařského stadionu. Případný rozdíl v ceně by pak investor obci doplatil.

Firma by mohla postavit nové ubytování hned u stopy, tím vydělat a peníze využít v areálu, jehož provoz by se začal vyplácet až po několika letech. S místními podnikateli by investor vlastnil areál, obec by ale měla klíčové pozemky. Provozní společnost, jejíž strukturu Kuchař obci představil, by areál provozovala.

Jenže vedení obce i někteří občané z tohoto plánu nejsou úplně nadšení. Bojí se totiž rizika.

„Obec musí jít na jistotu. Nebudeme kvůli tomu chodit do vězení,“ říká starosta Petr Holub v podkrovní zasedací místnosti. Přístup investorů a dalších lidí, kteří vlastní hotely či apartmány, považuje za „nátlak“.

Tvrdí, že areál by mohl v budoucnu zkrachovat a v takovém případě najednou obci zůstane na krku prodělečný podnik, který by měl potenciál vesnici zruinovat.

„Když se v nějaké horské oblasti podnikateli nedaří, vždycky přijde za obcí nebo státem a řekne, že potřebuje dotovat. My nechceme, aby na obec v budoucnu přešly milionové náklady. To je hlavní důvod, proč jsme tak trošku zdrženliví a neklepeme na základové kameny nových lanovek,“ říká starosta.

A má oporu i v některých místních voličích. „Když bude investor, který to koupí a vybaví, tak ať to tady je. Byla by škoda, kdyby to zaniklo. Ale lidé sem stejně budou jezdit, funguje letní sezona. Ale hlavně, aby se obec nezadlužila,“ říká starousedlice Dagmar Kučerová.

Investor Adam Kuchař obavy z toho, že by areál neufinancoval, odmítá. Tvrdí, že mají vypracovaný podrobný finanční plán, schválené finance a garantují desetiletý provoz areálu. „Já jsem do nabídky tučně napsal, že to garantuji. Jestli chtějí moji ledvinu, tak jim dám ledvinu, ale prostě ať řeknou, jaké garance chtějí,“ odmítá Kuchař starostovo tvrzení.

Starosta proto před několika dny oznámil, že nabídku na směnu pozemků obec nevyužije. Jinými slovy by to znamenalo, že investor postaví jen obytné domy a areál se s velikou pravděpodobností zavře.

Zároveň starosta oznámil, že společnost KPMG bude vyjednávat mezi obcí a investor podmínky, za kterých lyžování v Bedřichově zachránit.

Zvrat je o to překvapivější, že ještě na začátku prosince zastupitelé odsouhlasili podporu „směny pozemků, jak naznačuje studie KPMG“.

Teď ale Petr Holub tvrdí, že „to není úplně to, co jsme očekávali“.

Starosta Holub se na neformální schůzce podle zastupitele Jiřího Groha (nez.) odkazoval na právní analýzu, podle které by za směnu mohli být zastupitelé popotahováni. Zatím ji ale, jak říká sám starosta, ještě nemá vypracovanou.

Co za změnou postoje vězí, není jisté. Starosta Holub říká, že se nechce zbavit jediného zbývajícího cenného pozemku. To ale bylo jasné už před prosincovým jednáním zastupitelů.

Roli nicméně může hrát i fakt, že okolo lukrativního pozemku u běžeckých stop krouží jiná skupina podnikatelů. „Je část podnikatelů, která zpochybňuje směnu, nefandí sjezdovému lyžování a asi chtějí tu výstavbu sami pro sebe,“ popisuje zastupitel Groh s tím, že se na obci bojí toho, aby je pak právníci nepopotahovali po soudech.

Zastupitel Groh se obává, že v případě zavření areálu ztratí Bedřichov svou značku rodinného střediska a penzionům klesne počet hostů, i když se některé dny v roce do obce ani nevejdou a na příjezdu se tvoří dlouhé kolony.

Podobný názor má Michal Plíšek, bývalý zastupitel a nyní jeden z hlavních představitelů nově založeného Spolku pro záchranu sjezdového lyžování v Bedřichově.

„Fungujeme od roku 2009,“ říká Plíšek, který taktéž vlastní penzion a stěžuje si, že je obec málo aktivní.

„Děti, které k nám jezdily, tak se dnes vrací se svými dětmi. Přijíždí na týden, ne na dva, tři dny a zase pryč. Bohatství obce a obyvatel, kteří tady bydlí a podnikají, neplyne z toho, že sem přijede člověk, utratí tři stovky na parkovišti, pak si koupí čaj a tatranku, proběhne se po Jizerkách a odjede,“ dodává.

Bedřichov a jeho zastupitelé se tak zmítají mezi zanedbaným areálem a otázkou, jestli má vůbec sjezdové lyžování za takových podmínek smysl. A jestli se dokáže horská vesnice s asi 400 stálými obyvateli bez sjezdového lyžování uživit, nebo jí hrozí postupný úpadek.

Času na rozhodování, co s lyžařským areálem, ale už mnoho není. Investor chce po obci definitivní rozhodnutí v březnu, protože čeká, zda má odkoupit pozemky pod vlekem.

Starosta Petr Holub ještě doufá, že by třeba lukrativní stavební pozemek u stadionu prodali a z vytěžených peněz by část dali na investice do areálu.

Ale zmiňuje i jiné řešení. Aby na scénu přišel majetný deus ex machina a celou zápletku dovedl do zdárného konce: „Areál by mohl pozvednout nějaký mecenáš, který by si tady z toho chtěl udělat hračku.“

Zastupitel Tomáš Fotul, mimo jiné majitel hotelu Královka, nebo Orion, to ale považuje za nereálné. Sám se o to totiž také snažil.

„Starosta pořád hledá nějakého oligarchu, který přijde s 300 miliony, nainvestuje je do areálu a nebude za to nic chtít. Nikdo takový není. Já jsem se toho člověka snažil najít osm let. V Bedřichově o to nikdo nemá zájem. Je potřeba najít nějaký fahr plán, podle kterého bude moct jet,“ uzavírá.