Přehled preferencí. Může něco ohrozit ANO?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou volby, říká starý bonmot. Ale v moderní politice hrají výzkumy velkou roli. Zvláště v našem parlamentním systému, ve kterém se do Parlamentu v minulosti dostalo až devět politických uskupení. Ale hranice pro to, kdo se dostane, je pevně daná. V roce 2021 takto „propadlo“ více než milion hlasů, což je přibližně pětina.

Mnozí voliči pak v takovém prostředí bedlivě sledují, aby svůj hlas „nezahodili“, tedy aby nevolili stranu, která se podle průzkumů pohybuje příliš blízko pětiprocentnímu prahu.

To samozřejmě vědí i politici, a tak se snaží své voliče ubezpečit, že hlas pro ně je hlas, který se neztratí. Čímž se vracíme k tomu, že předvolební výzkumy jsou bedlivě sledované.

Pro sledování vývoje se ujala metoda váženého průměru (tzv. poll of polls). Nejjednodušší variantu, která bere v potaz výzkumy různých agentur, si můžete udělat zanesením výzkumů do tabulky. Následně je zprůměrujete a máte orientaci v tom, jak se preference stran vyvíjejí.

Některé agentury rovnou nabízejí i přepočet na mandáty. Průzkumy z letošního roku mezi českými voliči předpovídají jasné vítězství ANO. Pouze čtyři uskupení (ANO, SPOLU, STAN a SPD) měly ve všech průzkumech „jisté“ nějaké mandáty.

Jestli je ale něco jistého, tak pouze to, že půl roku před volbami je na nějaké přesné predikce příliš brzy. Podívejte se, jak vypadaly jarní výzkumy z předchozích volebních let. V minulých volbách třeba březnová čísla predikovala jen 17 % pro koalici SPOLU. Na podzim ale získala navíc více než deset procentních bodů a stala se těsným vítězem voleb.

Rekordní vývin pak prodělaly preference ANO v roce 2013. Ještě na jaře mělo Babišovo nové hnutí ANO 2011 (založené v květnu 2012) preference tak nízké, že je většina volebních průzkumů vůbec nezachytila. V předčasných volbách v říjnu 2013 ale ANO dosáhlo na 18,7 % hlasů a podílelo se z druhého místa na vítězné vládní koalici.

Historie tedy ukazuje, že ve výjimečných případech není vyloučen pohyb o dvojciferná čísla v řádu měsíců. Jak ale s takovou nejistotou realisticky počítat?

Jednou z metod je tzv. Monte Carlo simulace. To je trochu honosný název odkazující na hazardní hry ve slavném kasinu. V podstatě se jedná o to, že vytvoříme nějaké vstupní parametry a pak necháme počítač, aby generoval náhodné variace v rámci „historických limitů“.

A protože ty české variace byly v historii opravdu velké, tak i naše simulace je poměrně široce – dodejme, že nerealisticky široce – rozkročena. Výhodou tohoto přístupu je ukázat spektrum možností, které jsou teoreticky možné.

V naší simulaci jsme vycházeli ze současných volebních průzkumů a vytvořili jsme 10 tisíc náhodných scénářů. Každý se musel vměstnat do historické odchylky a každý musel projít přepočítávacím kolečkem na mandáty. Toto přepočítávání je od roku 2021 trochu složitější, místo původní d’Hondtovy metody se nově používá Imperialiho a Hagenbach-Bischoffova metoda. V praxi to znamená, že menší strany jsou oproti minulému systému o něco málo zvýhodněné. Cílem bylo zabránit propadání hlasů u menších stran, z čehož naopak těžily velké strany.

Počítač data schroustá a vyplivne deset tisíc scénářů. Jejich histogramy  – přepočtené na mandáty a podíl v rámci simulací – vidíte výše. V podstatě je to jiný způsob, jak zachytit rozsahy „představitelných“ scénářů. Namísto rozsahu je zde i náznak nějakých kombinací.

Kromě ANO, Spolu a STAN mají všechny strany poměrně velký podíl „nulového zisku“ (v histogramu je to nulový sloupeček zcela vlevo).

Vypovídá to o něčem? Vlastně jen o tom, co už všichni víme: půl roku před volbami je na přesné predikce příliš brzy. Zároveň ale začíná být pozdě na velké kroky, které by mohly strany zachránit od toho, že hlas pro ně má cejch „hlasu do koše“.