Příběh záložny, která zavařila Fialovi: klub s mizivými výdělky jen pro zvané

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V lednu 1996 byla Podnikatelská družstevní záložna úplně první, která na obnoveném českém trhu kampeliček vznikla. Od té doby nijak nevyrostla, ale dnes je mezi posledními šesti, které ještě přežily. Nebo se netransformovaly v banky.

To je jenom část zvláštností kolem peněžního mikroústavu, ve kterém měl pět let uložen téměř milion korun český premiér a šéf ODS Petr Fiala. Sám přidal další záhadu: nikdy své peníze v Podnikatelské družstevní záložně nepřiznal. A když o tom minulý týden Seznam Zprávy napsaly, řekl, že na to zapomněl.

Je toho ale víc. Kampelička, v níž získali podíl a uložili své peníze i další politici ODS, nabízí jen minimum finančních služeb. A nad výročními zprávami říká oslovený znalec, že to vůbec nedává smysl.

O příliv nových družstevníků tato peněžní instituce fakticky nikdy nestála.

Od září 1995, kdy ji jako ryze regionální záložnu zakládalo 34 podnikatelů z Příbramska, se do roku 2022 dostala jen na 150 členů. Jak málo to je, dokládá srovnání, že Podnikatelská družstevní záložna je dnes druhou nejmenší kampeličkou. Ty velké mají podílníků řádově několik tisíc.

„I přes rozšiřování družstevní základny v budoucnu je dlouhodobá koncepce prosta ambic pro vybudování masového retailu,“ uvedla dlouholetá předsedkyně představenstva Tereza Bisová už ve výroční zprávě za rok 2009. Jak také napsala, záložna se chce držet principu „poznej svého klienta“.

Kterak na to v PDZ jdou, nastínila Bisová už v roce 2008, kdy napsala, že kampelička chce členskou základnu budovat „exkluzivně v návaznosti na obchodní provázanost zúčastněných“.

Na seznamu členů záložny tak převažují vzájemně spřízněné firmy a jejich majitelé, a často také jejich příbuzní. Příkladem může být známý pražský podnikatel Luděk Vinš, když vedle něj získaly v záložně v minulých letech podíl i s ním propojené firmy Strojexport, Palác Fénix nebo FC Viktoria Žižkov.

Nevelký příliv nových členů kampeličky a jejich propojení konvenuje původnímu zakladateli Podnikatelské družstevní záložny, příbramskému advokátovi Antonínu Janákovi.

„Až do dnešních dnů se drží mé původní ideje, že půjde o správu peněz a půjčování mezi osobami, které se navzájem znají a důvěřují si. Jako to bylo za pana Kampelíka. Taková téměř rodinná firma,“ říká Janák.

A vzpomíná, jak před dvaceti lety – kolem let 2004 a 2005 – s původními členy z Příbramska řešil, co dělat, když dohled nad záložnami měla převzít centrální banka a chystalo se zpřísnění regulace.

Vybavuje si, jak tehdy zvažovali i likvidaci. „Oni se totálně zbláznili. Podrobili malé kampeličky stejné kontrole jako velké banky, to už nešlo po sousedsku zvládnout. A já jsem přemýšlel, co s tím dál a nakonec jsem to přenechal panu Bahbouhovi,“ vzpomíná advokát Janák.

Výrazný vliv v kampeličce pak brzy získala i přední česká PR agentura Bison & Rose, jejíž bývalý spoluvlastník Miloš Růžička přivedl, jak sdělil on i premiér, Petra Fialu.

Propojení s PR agenturou a jejími spolumajiteli z rodiny Bisových má i nynější předseda představenstva a dlouholetý šéf kontrolní komise záložny Robert Zelenka. Webové stránky referující v roce 2008 o Zelenkově cestě trabantem do Norska po boku Filipa Bise a s podporou zmíněné agentury to dokládají názorně.

S Kamilem Bahbouhem, který patřil ke skupině kolem rodiny Bisových, se pojí další z paradoxů peněžního ústavu.

Všichni sice hovoří o tom, že tento muž je už dvacet let klíčovou osobou kampeličky – dokonce se v tomto duchu vyjádřil i premiér Fiala, jehož prý Bahbouh přivítal jakožto člen managementu – ale skutečnost je jiná.

Za dvacet let od svého vstupu nebyl Kamil Bahbouh ani jedinkrát členem představenstva či kontrolní komise záložny. Mezi podílníky byla sice jím ovládaná restaurátorská firma Gema Art Group, podíl v záložně získal i jeho bratr, manželka a švagrová, avšak samotný Kamil Bahbouh měl majetkovou účast pouze velmi krátce.

Koneckonců svou zanedbatelnou formální roli potvrdil i redaktorovi Seznam Zpráv, když byl minulý týden ještě ochoten odpovídat na otázky. „Měl jsem v záložně jen malý podíl, nejvýše setiny procenta, teď nemám žádný. Poslední léta jsem tam pracoval jako pokladník a pracovník klientské péče,“ popsal Bahbouh na dotaz redakce svou pozici.

Podle Bahbouhova bratrance a někdejšího spoluinvestora kampeličky Pavla Wursta, který se s příbuzným po letech rozkmotřil, se klíčový muž záložny už léta fakticky skrývá před věřiteli i před exekutorem, byť navenek vyvolává zdání úspěšného byznysmena.

Už v době, kdy do kampeličky Bahbouh vstupoval prostřednictvím své firmy Gema Art Group a pomáhal navýšit základní jmění, se za ním dle bratrance táhly nedoplatky z jeho podnikání v 90. letech. Dlužil podle Wursta 49 milionů finančnímu úřadu a vedle toho i dalším věřitelům, celkem se, říká Bahbouhův bratranec, jednalo o více jak 150 milionů korun.

Byť v roce 2017 došlo k částečnému promlčení těchto pohledávek, Bahbouh až do dnešních dnů čelí exekucím, jak ilustruje Wurst i dokumenty. Sám prý vůči Bahbouhovi uplatnil pohledávku, která dosáhla kolem 35 milionů korun.

Mimochodem v době problémů s úřady, o nichž mluví Wurst, Kamil Bahbouh opakovaně měnil trvalé bydliště, jak lze vyčíst z obchodního rejstříku. V jednu chvíli byl dokonce úředně hlášen v příbramském sídle už citovaného zakladatele záložny Antonína Janáka.

Sama kampelička ale navozuje dojem, že s Kamilem Bahbouhem nemá nic společného. V tomto smyslu se její zástupci v minulých dnech vyjádřili pro web Echo24, když zdůraznili, že není jednatelem ani zaměstnancem. Ale stačí navštívit pražskou adresu záložny v Celetné ulici, aby bylo zřejmé, že je to jinak.

Kampelička v patře Menhartovského paláce obývá společné prostory s Bahbouhem řízenou (ale opět nevlastněnou) Galerií Gema. Mimochodem jako majitel této galerijní firmy byl v minulosti uváděn už zmíněný „řidič trabantu“ Robert Zelenka, dnes uvedený jako šéf kampeličky.

Ačkoliv galerie i záložna jsou z hlediska práva zcela samostatné, vstup do jejich kanceláří vede z pavlače stejnými dveřmi se společným zvonkem.

„Pan Bahbouh tady bývá, ale dnes tu není,“ uvedla Bahbouhova asistentka mezi visícími abstraktními díly při pondělní návštěvě reportéra. Slíbila předat vzkaz, ale Kamil Bahbouh se už neozval.

Propojení s galerií také ukazuje, proč se kampelička ve výročních zprávách často chlubí nadstandardní schopností zprostředkovat obchody s výtvarným uměním. Bahbouhův bratranec Wurst přitom tvrdí, že skrze nákupy uměleckých děl bylo spořitelní družstvo schopno legalizovat černé peníze.

Mluví ale hlavně o praní peněz pro politiky. „Není problém tam kufr s penězi přinést, nebo si ho naopak odnést pryč,“ tvrdí také Wurst, jenž se již dříve se svými poznatky obrátil na policii. Prohlašuje, že pro Bahbouha je kampelička platební bránou pro nestandardní operace, jakou by mu žádná česká banka nemohla kvůli přísné kontrole poskytnout.

Zmiňuje v této souvislosti i případ popsaný loni redakcí Seznam Zpráv, kdy právě přes tuto malou kampeličku protekly miliony původně určené na nákup munice pro ukrajinskou armádu. 30 milionů korun a 2,2 milionu euro loni v březnu „někdo“ ve dvou brašnách vynesl ze záložny ven.

Zakladatel družstva Janák by však o praní peněz nemluvil. „I moji klienti mají občas požadavek, zda by něco nešlo v hotovosti, ale když jsem se pak obrátil na Bahbouha, vyhodil mě s tím,“ tvrdí příbramský advokát-zakladatel, který už v záložně nemá žádnou funkci, nicméně zůstává podílníkem.

Osobně nevidí jako problém, že někdo větší hotovost do peněžního domu přinese – když si to dokáže náležitě obhájit. „S deseti miliony lze přijít i do banky. Jestli v kampeličce brali takové peníze, mají na to rovněž právo, vždyť mají stejné oprávnění jako banka. To už je na jejich odpovědnosti, jestli měli čuchat, že je tam něco nekalého,“ říká Janák.

Zatímco jiné kampeličky dnes často nabízejí podobnou paletu služeb jako velké banky – včetně internetového bankovnictví a platebních karet – Podnikatelská družstevní záložna má v portfoliu jen minimum produktů. A ani je „cizím lidem“ nenabízí, jak dokládá její velmi stručný web.

O to může být překvapivější, že právě takovýto peněžní ústav si vybral Petr Fiala. Téměř milion korun nechal – dle svého vyjádření – nehnutě ležet pět let na účtu, žádné jiné produkty nevyužil. Co jej k tomu vedlo, blíže nevysvětlil, pouze uvedl, že nechtěl už mít úspory jen v jediné bance.

Třeba dlouholetý generální ředitel stavební firmy Eurovia Martin Borovka, který je také už zhruba 15 let podílníkem záložny, v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že se nechal zlákat na vyšší úročení. Šlo zhruba o dvě procenta navíc oproti bankám. „Mám tam ale jen velmi malou část svého majetkového portfolia, část peněz mám přitom ještě v další záložně,“ poodhalil svou situaci. Že družstvo nabízí minimum služeb, jako problém nevidí. „Slíbený kupon mi vždycky vyplatili,“ vidí Borovka jako klíčové.

Mimochodem i jeho do kampeličky kdysi přivedl Kamil Bahbouh, s nímž se prý seznámil na koncertě ve Španělské synagoze. Borovka popisuje, jak se Bahbouh stará o členy družstva a posílá jim vždy osobní blahopřání k narozeninám.

Velmi omezené nabídky služeb záložny si všímá i ekonomický expert Petr Kymlička, partner z poradenské společnosti Moore Czech Republic.

„Kromě běžných účtů se v podstatě jedná jen o poskytování úvěrů a bankovních záruk v počtu jednotek ročně,“ podotýká pro Seznam Zprávy poté, co také analyzoval výroční zprávy kampeličky.

Například v roce 2022 šlo pouze o čtyři úvěry a jednu bankovní záruku, v roce 2021 – po nelichotivém výsledku kontroly ze strany ČNB – dokonce nebyl poskytnut jediný úvěr.

Kymlička upozorňuje i na mizivé výdělky, kdy čistý zisk se pravidelně pohybuje v nízkých stovkách tisíc korun a ve zmíněném roce 2021 byla záložna ve ztrátě. Navenek se prý vše jeví naprosto standardně, ale při bližším zkoumání výročních zpráv toto podnikání podle něj nedává moc logiku. Poukazuje i na podprůměrné příjmy zaměstnanců.

„Upřímně řečeno, z uvedených zdrojů není zřejmé, pro koho má vlastně fungování této záložny význam,“ klade si nad dostupnými čísly Kymlička otázku, přičemž poukazuje na mnohonásobně vyšší bilanční sumy a výnosy konkurenčních záložen.

Pavel Wurst tvrdí, že jediný, kdo na tom všem vydělává, je právě Kamil Bahbouh, respektive na něj skrytě napojené firmy, které prý mají provize z „personifikovaných“ služeb. Sama záložna na webu důrazně odmítla, že by se jakkoliv podílela na protiprávních aktivitách. Wurst prý Bahbouha „dlouhodobě vydírá a cíleně poškozuje“.

I příbramský advokát Janák Wurstova tvrzení odmítá. „Wurst nemá nic na práci – jako neměl nikdy – tak jen roznáší drby, pomlouvá a zneužívá situace,“ prohlásil na adresu Bahbouhova bratrance.

Janák je přesvědčen, že v tomto „příbuzenskému sporu“ všichni podílníci družstevní záložny stejně stojí na straně Kamila Bahbouha. „Alespoň všichni ti, co já znám. Pro mě je tato kampelička spolehlivý finanční ústav a já se o peníze, které tam mám, vůbec nebojím. Je to celé jen nafouknutá bublina,“ soudí o „Fialově“ záložně otec zakladatel.