Ženy mají větší možnost realizovat se i jinak, říká o sledování porna odbornice

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zhruba třetina žen v Česku v životě nesledovala porno, v případě mužů jde o desetinu. Vyplývá to z čerstvých výsledků výzkumu Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Podle Anny Ševčíkové, expertky z Institutu pro psychologický výzkum Masarykovy univerzity, to souvisí s tím, že muže vzrušují spíše vizuální podněty, zatímco sexualita žen je „plastičtější“.

V souvislosti s pornografií se ve veřejném prostoru často řeší i její negativní dopady na vztahy. Nový průzkum nicméně ukázal, že zhruba polovina populace se domnívá, že konzumace porna nijak neovlivňuje jejich vztahy. A přibližně 30 procent dotázaných zmínilo, že pornografie má na jejich sexuální život vyloženě pozitivní vliv.

Samotný průzkum NUDZ vychází z odpovědí 6669 respondentů a odkrývá i jiné trendy v oblasti sexuálního života Čechů. Věnuje se třeba sexuálnímu násilí nebo dosahování orgasmů.

Třetina žen nemá se sledováním pornografie zkušenost, zatímco u mužů je to desetina. Proč tomu tak je?

Je známo, že muži jsou více zaměřeni na vizuální podněty, a i proto je na ně, v případě pornografie, jednodušší cílit. U žen je to ale jinak, protože dosahují vzrušení rozmanitějšími způsoby. Jde třeba o jejich vlastní fantazie nebo erotické knihy. Jejich sexualita je plastičtější.

Když pomineme dělení na základě pohlaví, liší se přístup k pornografii i na základě věku?

Zjistili jsme, že 80 procent mladých dospělých ve věku do 34 let se dostalo do kontaktu s pornografií. V případě osob ve středním věku je toto procento o něco vyšší, což mě osobně překvapilo. Především proto, že právě mladí dospělí vyrůstali v těsném kontaktu s internetem.

Dá se tedy říci, že lidé ve středním věku sledují pornografii častěji?

Naopak. V případě intenzity vede právě nejmladší skupina, tedy do 34 let. Zhruba čtyři procenta z nich sledují pornografii na každodenní bázi. Je ale nutné přiznat, že proti nim stojí skupina – zastoupená 22 procenty dotázaných –, která naopak na pornografii nekouká vůbec. Mají tedy očividně střízlivější přístup k užívání pornografie.

Čím si tento „střízlivější“ přístup vysvětlujete?

Osobně se domnívám, že mladší generace je více vystavená diskuzi o pornografii. Mluví se o tom, jestli je sledování v pořádku a v jaké míře. Zároveň to řeší i různá alternativnější média nebo neziskové organizace, které prosazují například sexuální výchovu na školách, přičemž jedním z výrazných okruhů je právě pornografie. Někteří lidé si zároveň uvědomují i negativní vlivy pornografie, protože se o nich častěji mluví.

Jedním z nich může být i samotná závislost na sexuálním obsahu. Co je její hlavní riziko?

My závislost dáváme spíše do uvozovek, oficiálně jde o kompulzivní poruchu sexuálního chování nebo problémové užívání pornografie. To může vést například ke ztrátě kontroly. Někteří závislí se nám svěřili, že potřebují masturbovat i během večeře. Prostě jedí a zároveň mají ruku na penisu. Jde totiž o nutkavou potřebu. A když se tomu člověku uspokojení nedostává, přichází iritace, což je vlastně zhoršení nálady. Zároveň se ukazuje, že ti, co často masturbují, mají i vyšší toleranci k obsahům, takže potřebují silnější materiál. I to je indikací závislosti. A protože pro ně přestává být klasický sex vzrušující, mohou se dostavit i problémy s erekcí.

Jak toto problémové chování ovlivňuje partnerské vztahy?

V případě závislosti může dojít i k tomu, že závislí lidé odsunují klasický partnerský styk stranou. Nebo naopak nutí své partnery, či partnerky, k častějšímu styku. Na jedné straně si třeba uvědomují, že by měli porno sledovat méně, na té druhé ale hledají jiné způsoby, jak se uspokojit.

Předpokládám ale, že závislých na pornografii je menšina.

V případě mladší skupiny, tedy 18 až 34 let, může být závislostí na pornografii ohroženo až 5,3 procenta lidí. Pro potření mýtů je ale důležité zmínit, že se toto chování týká i lidí, kteří jsou straší 55 let. I mezi nimi jsou tací, kteří nadměrně, až problémově užívají pornografii. Bavíme se ale přibližně o jednom procentu.

Z dat také vyplývá, že závislost na pornu postihuje spíše muže. Proč je u nich toto riziko vyšší?

Jde o kombinaci několika faktorů. U žen pozorujeme, že když mají problém se sexuálním chováním, tak v kyberprostoru častěji chatují. Věnují se prostě jiným sexuálním praktikám než čistému sledování pornografie. Zároveň se mi zdá, že jde i o způsob dozrávání. Mužská sexualita je vlastně v něčem jednodušší. V momentě, kdy mají muži první ejakulaci, tak si uvědomí, že masturbace je příjemná. Konzumace pornografie o samotě s věkem roste, ale pouze u dospívajících chlapců. U dívek tento trend nepozorujeme. Muži si tak snáze vypěstují návyk. Další věcí pak je, že každý druhý muž ve věku 18–25 let neměl sex. U žen je ten podíl nižší. To naznačuje, že ženy mají větší možnost se sexuálně realizovat jinak než pouze prostřednictvím pornografie.

Když pomineme negativa, může mít pornografie i pozitivní vliv na partnerské vztahy?

Určitě může pomáhat párům otevřít sexuální témata. Sledování porna ve vztazích může vést i k vyšší partnerské spokojenosti, protože to souvisí i s lepší komunikací. Zároveň může obohatit repertoár, některým lidem pomáhá pornografie i s ujasněním toho, co je vzrušuje a co ne. A někteří lidé díky pornu nevyvíjejí tlak na své partnery nebo nejsou nevěrní v momentě, kdy chtějí sex, ale jejich protějšek ne.

Teď se nabízí otázka, jestli někteří lidé vnímají i samotné sledování pornografie jako formu nevěry.

Někdo to tak určitě cítí. Víme, že 19 procent žen a 11 procent mužů bere sledování porna jako věc, která je v dlouhodobém vztahu nepřípustná. A když v páru konzumuje pornografii pouze jeden člověk, ten druhý to samozřejmě může brát jako nevěru. Vše se ale odvíjí od komunikace. Pokud si o tom lidé ve vztahu promluví, druhý partner nevnímá pornografii jako ohrožení a pár spolu udržuje i nadále sexuální kontakt, stává se pornografie spíše nástrojem k uvolnění tlaku. To pak může vést i k větší harmonii a lepší atmosféře ve vztahu.