Zlatý hoch z Nagana, macho i Paroubek. Kdo se také tlačí do europarlamentu

Do politiky by rád vstoupil další „zlatý hoch“ z Nagana. Po bývalých poslancích Jiřím Šlégrovi (ČSSD) a Milanu Hniličkovi (ANO) a také nedávno oznámené kandidatuře bývalého gólmana Dominika Haška do Senátu za TOP 09 se v pondělí o pozornost přihlásil kapitán zlaté sestavy Vladimír Růžička. Za stranu PRO, která vloni pořádala několik demonstrací proti vládě a kterou vede Jindřich Rajchl, kandiduje do europarlamentu.

„Chtěl bych, aby se zlepšily podmínky českých sportovců a národní zájmy. Já nejsem žádný řečník, takže děkuji,“ shrnul stručně důvody své kandidatury na tiskové konferenci strany PRO v pondělí odpoledne.

Růžička naposledy působil jako kouč Slovanu Bratislava, kde však loni v prosinci, po třech měsících, skončil. V minulosti si jako trenér prošel i týmy Chomutova, Hradce Králové, Litvínova nebo pražskou Slavií.

Před několika lety byl odsouzen za zpronevěru, kdy jako trenér během působení ve Slavii převzal sponzorský dar od podnikatele Miroslava Palaščáka, peníze prý ale úmyslně nepředal slávistickému hokejovému klubu a nechal si je. Šestnáctiměsíčnímu vězení se v roce 2017 vyhnul tím, že zaplatil téměř půlmilionovou pokutu, kterou mu uložil soud. Hrozilo mu až pět let ve vězení.

Na známé nebo kontroverzní osoby se snaží voliče nalákat ale i další strany a hnutí kandidující do Evropského parlamentu.

Podle politologa Fakulty sociálních věd UK Aleše Michala je to docela logické. „Z dat a čísel, která máme, vychází, že třeba lidé typu Vladimíra Růžičky nebo Filipa Turka jsou široce známí mezi veřejností, což zejména pro menší strany má smysl. Nasadí je, aby se samy zviditelnily,“ vysvětluje Michal.

Bývalého automobilového závodníka Filipa Turka, o kterém Michal hovoří jako o vějičce na voliče, si jako – jejich slovy – superlídra zvolila koalice Přísahy a Motoristů.

Bývalý závodník Formule 3, který se na svém webu prezentuje jako investor, podnikatel a renomovaný sběratel klasických automobilů, do europarlamentu kandiduje zejména s programem zachování spalovacích motorů u automobilů. Unie de facto rozhodla o konci prodeje vozů se spalovacími motory od roku 2035. Výjimku budou mít motory na syntetická paliva.

„Je to nástroj na ovládání lidí,“ řekl Turek k zákazu projede vozů se spalovacími motory. „V momentě, kdy se vaše auta budou nabíjet přes aplikaci a někdo řekne ‚je lockdown, vypínáme, nejedete‘, tak v ten moment je prostě konec,“ dodal.

Na svých sociálních sítích se snaží vystupovat jako typ macho, který rád stírá klimaaktivisty nebo se opírá do feministek.

Podle politologa Michala však jen známá tvář nestačí - je potřeba ji propojit ještě s dostatečnou prezentací zejména na sociálních sítích a také s programem a myšlenkou strany nebo hnutí, za které kandiduje.

„Známe to i z minulosti, kdy se pokoušela kandidovat spousta herců či zpěváků, i za ty menší politické strany, ale ne vždy to bylo úspěšné. Zejména proto, že to musí jít ruku v ruce s další aktivitou a s větší známostí programu dané strany a další propagace,“ vysvětluje Michal. Dodává, že mezi kandidáty je v současné době tuhý konkurenční boj zejména na sociálních sítích, kam se kampaň už před lety částečně přesunula.

Toto všechno se podle něj daří třeba komunistické koalici Stačilo, kterou vede veřejnosti dostatečně známá europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, a doplňuje ji i dalšími známými tvářemi.

Koalici pod vedením Konečné se podařilo ulovit třeba dvojici kandidátů, kteří se do širšího podvědomí veřejnosti dostali v dobách pandemie covidu-19. Dvojkou kandidátky je Ondřej Dostál. Pětačtyřicetiletý právník v posledních letech prošel zajímavým politickým vývojem.

Začínal jako odborník Pirátské strany na zdravotnické právo, na nějž se specializuje. Později spolupracoval se stranou PRO Jindřicha Rajchla, vystupoval i na jeho demonstracích. Nyní zakotvil v subjektu Spojení demokraté - sdružení nezávislých, kteří se do eurovoleb spojili s KSČM ve výše zmíněné koalici Stačilo.

S PRO dříve spolupracovala i další na komunistické kandidátce, zdravotní sestra Petra Rédová. Ta se v covidových dobách „proslavila“ jako šiřitelka dezinformací. Ve videích se tehdy prezentovala jako „sestra z brněnské JIP“, která šířila dezinformaci, že očkování vytváří mutace koronaviru. Posléze se zjistilo, že ji žádná z brněnských nemocnic nezaměstnává.

Rédová se tehdy věnovala ezoterice, astrologii a provozovala i e-shop s ruskou kyslíkovou kosmetikou. Nyní na svých sociálních sítích sdílí videa z kuchyně, kde se s Kateřinou Konečnou pokoušejí jako „konečně normální holky v politice“ vařit.

„Tohle angažmá je dobrý tah asi z hlediska toho, že v tomto politickém prostoru je neustále požadavek na to, spojovat se a sdružovat různé typy kandidátů. Je to taky hodně o konkurenčním boji, kdy přetáhla značnou části lidí z kandidátky nebo z přípravy kandidátky od Jindřicha Rajchla,“ vykládá politolog. „Je to ona, kdo dokáže ty lidi spojovat a kdo dokáže nabídnout kandidátku co nejvíc pestrou. Zdá se, že v tomhle politickém prostoru – to znamená radikální až extrémní scéna – je to požadavek, který je dlouhodobý a který se objevuje cyklicky několik let nebo už desetiletí.“

O politický comeback se v eurovolbách pokusí i Jiří Paroubek. A opět v barvách ČSSD. Což je ale úplně jiná ČSSD, něž za kterou byl před 19 lety premiérem. Sociální demokraté se přejmenovali na Socdem, avšak zkratku ČSSD si nepojistili, a proto se jí ujala Jana Volfová a její Česká suverenita. Tu přejmenovala na Českou suverenitu sociální demokracie. V jejím čele letos v únoru stanul někdejší sociální demokrat Jiří Paroubek, který stranu i povede do evropských voleb.

Kromě Paroubka za novou ČSSD kandiduje třeba i Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, bývalý člen KSČ, pohraniční stráže a konfident Veřejné bezpečnosti. Později býval i členem Strany práv občanů, kteří dříve užívali i dovětek Zemanovci.

Kvůli Vodičkovým kontroverzím svaz, kterému předsedá, v minulosti opustila řada členů. Před dvěma lety s ním pak ukončilo spolupráci i Ministerstvo obrany a svaz přišel o státní dotace.

Další kandidát, který by se dal nazvat politickým turistou, je i jednička hnutí SPD Petr Mach. Začínal v Mladých konzervativcích, odkud přešel do ODS. Z té později vystoupil a spoluzakládal stranu Svobodných, jejímž byl i předsedou a s níž zažil její jediný úspěch ve velké politice - v roce 2014 se stal europoslancem. Tehdy se „proslavil“ třeba tím, že na úvodním zasedání se při hymně EU otočil zády.

Svobodné kvůli rozdílným názorům opustil a v roce 2019 nakrátko vstoupil do Trikolóry. Loni vstoupil do SPD.

O další průnik do politiky se pokouší i neúspěšný kandidát na prezidenta Karel Diviš. IT podnikatel a bývalý televizní sporťák, který v prezidentských volbách v roce 2023 získal 1,35 procenta hlasů, se snaží do Evropského parlamentu proniknout v barvách Svobodných.

Do strany vstoupil loni v listopadu. A drží se přesně její rétoriky. „Pokud bych to mohl ovlivnit, svolám referendum, a pokud průzkumy nelžou, vyjednám pro Českou republiku výjimku z přijetí eura,“ uvedl v jednom z videí, jimiž se prezentuje na sociálních sítích. Jeho dalšími prioritami je stavba jaderných elektráren, propuštění 10 procent státních úředníků „bez milosti“ a chce také „konečně udělat ve školství něco pro naše děti“.