Zkrácené úvazky jsou past. Na úroveň Západu se vyhrabeme za desítky let

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až bezmála 1,5 milionů lidí v Česku nepracuje, přitom by se na trhu práce uplatnit mohli.

O koho jde? Například o zhruba 300 tisíc převážně žen na rodičovské dovolené. O 418 tisíc osob oficiálně v předdůchodovém věku mezi 55 až 64 lety. Dalších zhruba 560 tisíc lidí, kteří jsou čerstvě v důchodu (65 až 69 let) a mohli by se se svými zkušenostmi ještě uplatnit a přivydělávat si. A zhruba 221 tisíc lidí, kteří si platí zdravotní pojištění, přestože nemají pracovní úvazek.

Jde o nevyužitý potenciál. Změnit situaci alespoň částečně má pětiprocentní sleva na sociálním pojištění u zkrácených úvazků. Tato motivační změna začala platit od letošního února. Jde o první vážněji myšlený legislativní pokus, jak v Česku rozhýbat zkrácené úvazky.

Ambicí slevy je přilákat na trh navíc 50 až 80 tisíc pracovníků.

Na reálné zhodnocení úpravy je brzy – první data Ministerstvo práce a sociálních věcí slibuje během března. „Spousta firem to ještě nezačala aplikovat. Postupně se na to najede,“ zmiňuje i Markéta Schormová, předsedkyně Sekce zaměstnanosti a práce v Hospodářské komoře.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil i o tom, že je potřeba snížit i odvody na zdravotní pojištění. „Tam ještě vzniká určitá demotivace, ještě je to potřeba dokončit,“ uvedl.

Zkrácené úvazky představují nástroj, který může Česku pomoci řešit hned dva problémy. Prvním je nově otevřená debata o posouvání důchodového věku z 65 let výše. Druhým je motivování rodičů starajících se o nejmenší děti, aby si rozložili rodičovský příspěvek na méně měsíců a dříve se tak vrátili do práce.

„Nástroj zkrácených úvazků nám chybí. Jsou tady důležité důvody, kdy je zkrácení úvazků na místě. Jde o lidi pečující o děti nebo stárnoucí osoby, a to je v českém případě průšvih, protože to není dost dobře možné skloubit s prací na plný úvazek,“ zdůrazňuje Kateřina Smejkalová, politoložka a odborná pracovnice v českém zastoupení německé politické nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.

Markéta Schormová z Hospodářské komory pak mluví o tom, že právě diskuze o pozdějším odchodu do důchodu by měla být provázaná s větší podporu zkrácených úvazků. „Protože je evidentní, že po šedesátce jsou profese, kde nebude možné po zaměstnancích vyžadovat, aby ještě dalších až deset let pracovali na plný úvazek. Proto to může být spouštěč přehodnocení zkrácených úvazků,“ myslí si předsedkyně podnikatelské skupiny zabývající se problematikou zaměstnanosti.

Kateřina Čípová – spoluzakladatelka neziskové organizace MamaJob, která se snaží propagovat zkrácené úvazky a edukovat zaměstnavatele – zase hovoří tom, že Česká republika má v této oblasti značný potenciál. „Vnímáme cílovou skupinu jako velmi širokou od studentů, přes rodiče po lidi ve věku 55 plus,“ říká. A dokazuje to na prostém faktu: když zaměstnavatel na pracovní portál vystaví volnou pozici, kterou lze zastávat i na zkrácený úvazek, reakce zájemců značně převyšuje zájem o pozice na plný úvazek.

S tím souhlasí i Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu ve společnosti LMC, která provozuje portály Jobs.cz a Práce.cz. Průměrný počet reakcí na jednu vystavenou pozici byl v loňském roce 11,9.

U pozic, které zaměstnavatelé nabízeli, jak na plný úvazek, tak i na částečný, byl počet reakcí od kandidátů o 44 procent vyšší. A u pozic inzerovaných pouze na částečný úvazek pak byl počet reakcí vyšší o 40 procent oproti celkovému průměru.

„Takže ano, nabídka možnosti částečného úvazku výrazně zvyšuje počty reakcí kandidátů na pozice – a to nejčastěji z řad lidí, kteří sami nechtějí, nebo vyloženě kvůli souběhu jiných povinností nemohou pracovat na plný úvazek. Vedou tedy k širšímu zaměstnávání lidí z jinak spíše ohrožených a nyní nepříliš dobře zapojených skupin na pracovním trhu,“ shrnuje Dombrovský.

Přímou zkušenost se zkrácenými úvazky má Lucie Křížová, provozní vedoucí ZKD Sušice, což je člen skupiny obchodů COOP.

Právě obchody ze skupiny COOP zkrácené úvazky často nabízejí. Důvod? „O zkrácené úvazky je zájem. Hlavně od dvou skupin. Jsou to maminky s malými dětmi, které ladí osobní a pracovní život, a potom aktivní důchodkyně,“ říká Křížová. Dodává, že u nich v provozu má zhruba čtvrtina ze 320 pracovníků zkrácený úvazek.

„Určitě s tím není vyšší administrativní náklad. Zaměstnance vedete tak jako tak, jen mu vykážete méně hodin,“ poznamenává Křížová.

Jenomže i přes výše uvedené důvody se Česká republika dlouhodobě a tradičně drží v poměru zkrácených úvazků k celkovému počtů pracovních úvazků mezi nejhoršími zeměmi v Evropě.

V České republice byl podle Eurostatu ve třetím čtvrtletí loňského roku podíl 6,2 procent zkrácených úvazků na celkové zaměstnanosti. V Německu 28 procent, v Rakousku 29,5 procenta.

Menší podíl je ale třeba v Polsku (5,3 procenta) nebo i na Slovensku (3,2 procenta). Nutné je ale zmínit i fakt, že podíl v Česku mírně roste. Například ve třetím čtvrtletí 2020 byl na 5,7 procentech.

Poznámka: jde o data za 3. čtvrtletí 2022.

Překážek pro zkrácené úvazky je v Česku podle odborníků řada od nastavení české společnosti po daňovou nevýhodnost. Podle většiny expertů ale existuje jeden křiklavý a jasný důvod: v Česku jsou nízké mzdy a s kratším úvazkem se lidé prostě neuživí.

„Typická domácnost v Česku potřebuje dvě mzdy z plných úvazků,“ pojmenovává hlavní úskalí Alena Křížková, vedoucí oddělení Gender & Sociologie Sociologického ústavu Akademie věd, odbornice, která se zabývala zkráceným a flexibilním úvazkům v řadě studií.

Nezájem zaměstnanců o zkrácené úvazky z ekonomických důvodů je pak i jeden z důvodů, které zmiňuje Hospodářská komora. „Zejména ve výrobní sféře je hlavní důvod, proč se zkrácené úvazky netěší moc velkému zájmu, fakt, že jsou tam mzdy nižší. A zaměstnanci raději volí možnost pružné pracovní doby, aby měli příjem za plný úvazek,“ vysvětluje Markéta Schormová.

Politoložka Smejkalová vliv nízkých mezd ilustruje pomocí ukazatele, který s dalšími kolegy připravuje. Jde o takzvanou minimální důstojnou mzdu. „Snažíme se už několik let po sobě vyčíslit, kolik by bylo v Česku potřeba vydělávat, aby lidé byli schopní pokrýt základní životní potřeby,“ říká. Jde o náklady na standard, kam patří třeba i chytrý telefon nebo jeden placený kroužek pro dítě.

„Když se podívám, co jsme spočítali pro první čtvrtletí loňského roku, vychází z toho, že třeba v Praze by bylo potřeba vydělávat alespoň 40 tisíc korun hrubého, aby člověk byl schopný pokrýt tento standard. V páru je to zhruba 80 tisíc hrubého,“ vypočítává politoložka. Dodává, že zatím nemají dopočítané, co udělala s tímto ukazatelem vysoká inflace v průběhu loňského roku. Jasné je pouze to, že ukazatel určitě poskočí na vyšší úroveň.

„Minimální důstojná mzda se pohybuje kolem mediánu mzdy v Česku, což znamená, že zhruba polovina lidí na ni nedosahuje. Tím pádem pro tuto spodní polovinu příjmového spektra částečné úvazky za předpokladu krácení mzdy jsou úplně mimo dosah,“ poznamenává politoložka. A naopak říká, že hranice, kdy lidé začínají více preferovat volný čas před dalším příjmem, je někde u dvojnásobku až trojnásobku minimální důstojné mzdy.

Podle politoložky je to problém, který souvisí s celým porevolučním nastavením hospodářské strategie naší země. „Z nedostatku jiné výhody na evropských a globálních trzích jsme začali konkurovat nízkými mzdami a nízkými daněmi. Je to past, ze které se hrozně těžko dostává,“ říká Smejkalová.

Fakt, že zkrácený úvazek rovná se zkrácená výplata, zmiňuje i Kateřina Čípová z MamaJob, která se snaží přímo ve firmách kratší úvazky propagovat. „Ve finále to nedává žádnou logiku, protože člověk za šest hodin odpracuje více než jiný za osm. Ale v tomto ohledu na to nejsme vůbec připravení, máme tady velkou rezervu,“ tvrdí.

V lednu experti z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu vydali studii Ruce a mozky českých žen stále nevyužity, která dokládá, že dochází k plýtvání potenciálem českých žen.

Na datech za rok 2019, který výzkumníci zvolili jako poslední normální rok před covidem, ilustrují, že ženy na tuzemském trhu práce až do věku 35 pracují méně, než je evropský průměr.

Celkově autoři studie vyčíslili, že tak Česko přichází o 109 tisíc pracovních míst obsazených ženami. Nejvíce přitom ztrácíme ve věku 30 až 35 let, tedy v období, kdy je obvyklé, že se rodiče starají o malé děti.

Následně pak od 40. roku života až do 59 let české ženy pracují více, než kolik je evropský průměr. „Je pravděpodobné, že chtějí dohnat, co zameškaly výchovou dětí. Může to být tak, že strávily plno času doma s dětmi, a tak se naplno mohou začít věnovat své kariéře až v tomto věku,“ říká Jakub Grossmann, spoluautor výzkumu.

Studie ukazuje, že Česká republika kvůli chybějícím krátkým úvazkům ekonomicky ztrácí. „Čistě ekonomicky české ženy do 35 let nemohly produkovat hodnoty, v porovnání s ženami v Evropské unii,“ dodává Grossmann.

Ovšem výkonnost českých žen se propadá i po 60 letech věku, kdy míra zaměstnanosti opět klesá rychleji.

Většina odborníků oslovených redakcí Seznam Zpráv mluví o tom, že od února zavedená sleva na sociálním pojištění příliš zkrácené úvazky nezatraktivní. Vedle nízké mzdy a faktu, že český pracovník nejspíš se zkráceným úvazkem nevyžije, existuje ještě celá řada dalších důvodů.

Například v sousedním Německu má po určité odpracované době každý zaměstnanec právo požádat o zkrácený úvazek a zaměstnavatel může odmítnout jen ve vymezených případech.

V Česku mají zákonný nárok na zkrácený úvazek pouze těhotné ženy a osoby pečující o dítě do 15 let nebo pečující o osoby závislé na cizí pomoci.

„Další problém v Česku je, že u zkráceného úvazku není žádná záruka návratu na plný úvazek, což v jiných zemích je. Existuje nebezpečí, že si žena zkrátí úvazek a zaměstnavatel už ji nemusí umožnit vrátit se zpátky na plný úvazek. Například v Holandsku mají povinnost úvazek vrátit na plný, pokud byl zkrácený z pečovatelských důvodů, a když o to zaměstnanec požádá,“ zdůrazňuje Alena Křížková ze Sociologického ústavu Akademie věd. Podle ní je uzákonění této úpravy nutným krokem.

Upozorňuje, že problémová je i takzvaná daňová „sleva na nepracující manželku“. „To je další faktor. Pak dochází k rozhodování v rodině, jestli žena nemá radši zůstat doma a pečovat o děti, nebo jestli má jít pracovat, manžel přijít o daňové zvýhodnění a navíc ještě platit školku, která se do celkové úvahy také musí započítávat,“ vysvětluje socioložka.

Upozorňuje navíc, že Česká republika patří k jedněm z posledních zemí v EU, které neimplementovaly evropskou směrnicí o slaďování práce a péče. „Jde právě o opatření, kdy by část rodičovské byla rezervována pro muže. Ta motivace pro otce využívat část rodičovské stále u nás zavedena nebyla,“ zdůrazňuje Alena Křížková.

Podle informací Seznam Zpráv se ovšem na této implementaci pracuje a měla by být projednaná během letošního roku. Aktuálně politici zmiňují zejména variantu, že by se spojilo aktuálně projednávané navýšení rodičovského příspěvku právě s podmínkou účasti otce na rodičovské.

Další praktické překážky zmiňuje i Markéta Schormová z Hospodářské komory. „Jsou to věci, které člověka třeba hned nenapadnou, ale při uvažování o zvolení, nebo nezvolení zkráceného úvazku mohou hrát důležitou roli: jste krácený na dovolené. Když se dávají mimořádné odměny, tak se často zohledňuje, jestli se pracuje na celý, nebo zkrácený úvazek.“

Čípová z MamaJob zmiňuje i psychologické aspekty. „Jde to odshora – pokud věci není nakloněný top management, je těžké to posouvat. Když k tomu firemní kultura neudává směr, je obtížné prorážet tyto stereotypní vody,“ míní.

Socioložka Alena Křížková mluví o tom, že v Česku zůstává zakonzervovaná společnost i rodinná politika na tom, že muž je živitel a žena pečovatelka. „Zhruba polovina lidí u nás, a to je velká rarita, souhlasí s postojem, že žena má pečovat a muž má vydělávat. V jiných zemích je to daleko méně. Je to dané i naší rodinnou politikou, kde jsou stereotypy zakořeněné,“ říká socioložka.

A reálně se to promítá do pracovně právních vztahů – to, co v zahraničí jde a je normální, je v Česku problém. Jako příklad uvádí Křížková výzkum, který v minulosti prováděla v automobilovém průmyslu.

„Dělali jsme rozhovory v Německu a v České republice ve stejné automobilce a podobně ve Švédsku a v České republice a pak i ve Francii. Bylo zajímavé, že v Česku jsme se ptali, jestli by bylo možné zavést kratší úvazky, jinak načasované směny a říkali nám, že to nejde, že v průmyslu jsou směny jasně dané. A v Německu ve stejném podniku to šlo. Měli zvláštní směnu pro rodiče, tak aby stíhali zavést děti do školky a aby je mohli vyzvedávat,“ líčí. Dodává, že vedle neochoty zaměstnavatelů je na vině i neochota zaměstnanců něco vyžadovat.

„Ono u nás se ani moc nestávkuje. Moc sami nežádáme, není tady iniciativa na straně zaměstnanců,“ říká vedoucí oddělení Gender & Sociologie Sociologického ústavu Akademie věd.

Podle politoložky Smejkalové tak reálně bude trvat nejspíš ne roky, ale desetiletí, než Česko dožene ve zkrácených úvazcích západní Evropu. Zahraniční debaty se podle ní aktuálně více stáčí k tomu, že lidé pracují méně, než bylo dřív zvykem.

„Úplně z nejrůznějších důvodů. Jednak se mění nastavení toho, jak lidé o práci přemýšlí, jednak jde i o ekologické úvahy. U nás tu změnu nevidím. Pro mě je to zajímavá otázka, jak dlouho se zvládneme celosvětovému trendu vyhýbat a kdy dostihne i nás,“ zamýšlí se politoložka.