Zemřel Karel Dyba, jedna z hlavních tváří transformace české ekonomiky

Odešel významný ekonom, ministr několika polistopadových vlád Karel Dyba. Informaci potvrdil agentuře ČTK ekonom Dušan Tříska s tím, že profesor pro hospodářskou politiku na Vysoké škole ekonomické v Praze zemřel v pondělí, bylo mu 83 let.

„Karel Dyba se v 90. letech výrazně zasloužil o přechod od socialismu ke kapitalismu. Byl výraznou tváří české politiky a hospodářství 90. let, ministrem v několika vládách,“ uvedl premiér Petr Fiala. „Osobně jsem ho blíže poznal jako velvyslance ČR při OECD, jako kolegu z akademického prostředí a jako vášnivého tenistu. Čest jeho památce.“

Osobní vzpomínku přidal nynější místopředseda Sněmovny Jan Skopeček: „Když Karel Dyba vstoupil do místnosti, vešla s ním elegance, nonšalance a vkus. Vždy padnoucí oblek, barevné kravaty, upravený knír. Po tesilové šedi normalizace na první pohled politik nové éry naší země. Takový byl až do posledních dnů. Budou mi chybět jeho pravidelné maily se zajímavými ekonomickými texty i společenská setkání. Často jsme se s ním potkávali v doprovodu jeho manželky Blanky, které v těchto hodinách a dnech míří naše hluboká účast a myšlenky.“

„Můj učitel, VŠ kolega, špičkový ekonom, šarmantní společník a zejména lidsky skvělý člověk, ke kterému jsem měl v posledních letech blízko. Vychoval generace ekonomů. Bude (určitě nejen mi) moc chybět. Díky, pane profesore!“ vzdal úctu Martin Slaný, hlavní ekonom skupiny DRFG.

„Směl jsem se od něj jako mladíček učit v časech vlády Petra Pitharta. Byl to výborný ekonom, gentleman aristokratického střihu, laskavý člověk a dobrý tenista. Ať odpočívá v pokoji, čest jeho památce,“ napsal bývalý ministr financí Miroslav Kalousek.

„Je mi to moc líto. Ještě nedávno jsme spolu diskutovali o hospodářské politice. Nesmírně vzdělaný a noblesní člověk. Velká osobnost porevoluční doby,“ uvedl Karel Havlíček, bývalý ministr průmyslu a obchodu.

„Ještě před pár měsíci byl Karel Dyba na Klubu pro prosperitu ThinkTanku #efektivnistat aktivním bojovníkem za malý, štíhlý a efektivní stát. Nechce se mi věřit, že na ten další už nepřijde. Karle, budeš nám všem chybět,“ kondoloval někdejší europoslanec za ODS Edvard Kožušník.

Prostějovský rodák vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde také v roce 1964 zahájil profesní dráhu jako odborný asistent.

Od roku 1972 byl vědeckým pracovníkem Ekonomického ústavu ČSAV, odkud o 12 let později přešel do Prognostického ústavu, kde se potkal s Václavem Klausem.

Jméno Karla Dyby začala československá společnost rozeznávat nejpozději krátce po sametové revoluci. „V roce 1990 byl jmenován ministrem pro hospodářskou politiku a v témže roce se stal i ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV, kde dříve působil jako vědecký pracovník,“ připomíná Spolek českých právníků Všehrd.

V devadesátých letech zastával post ministra bez portfeje ve vládě Petra Pitharta, později se v první vládě Václava Klause stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj.

Rovněž byl po jistou dobu členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací.

Od roku 2007 do roku 2012 působil jako stálý představitel České republiky při OECD.

Byl jednou ze zásadních tváří transformace české ekonomiky.

Takto na svá aktivní léta a práci vzpomínal před osmi lety na přednášce, kterou vedl právě pro Všehrd: „V období sametové revoluce byl politický život liberalizován ihned. Prakticky přes noc. S ekonomikou to ovšem tak rychlé nebylo a bylo tedy nutno udělat určitou masu kroků, po kterých už nebude cesty zpět. Nebylo možné něco odkládat na později.“

Kromě předpokládaných obtíží se Sovětským svazem, kdy hrozilo, že by „netekla ropa“, zmínil Dyba také určité nepříjemnosti ve vztahu k USA. „Verbálně byli všichni na naší straně, ale v praxi jsme byli trochu přidržováni u země. V souvislosti s liberalizací našeho obchodu jsme potřebovali vyvážet na Západ, což znamenalo nepříjemnou konkurenci.“

Když se ho Lidové noviny před pár lety ptaly, jak s odstupem hodnotí přechod od direktivní ekonomiky k tržnímu hospodářství, odpověděl: „Žádnou zásadní chybu v navrženém scénáři transformace a jeho realizaci nevidím. Ani po deseti, dvaceti či třiceti letech. O jednotlivostech nemá smysl uvažovat, důležitý byl vždy celkový manévr a jeho úspěch. A ten tady je.“