Článek
„Jsme jeden tým a začít musíme společně,“ těmito slovy mířil prezident Petr Pavel k závěru svého inauguračního projevu. Spojování společnosti bylo jedním z hlavních témat jeho proslovu ve Vladislavském sále. Podobně ale mluvili už Václav Klaus a Miloš Zeman před dvaceti, respektive deseti lety.
„Chci od první chvíle – spolu s Vámi – hledat nejvyšší společný zájem celé země a všech jejích občanů, neboli to, co nás – přes všechny naše rozdílnosti – spojuje a v jistém smyslu i přesahuje,“ říkal v roce 2003 Klaus.
Podobně i Zeman tvrdil, že chce být prezidentem všech. V následující větě ale dodal, že bude zastupovat dolních deset milionů neprivilegovaných.
„Chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů. … Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají,“ říkal v inauguračním projevu před deseti lety Zeman.
Na konci svého projevu navíc tehdy Zeman ostře zaútočil. Jmenoval tři „ostrovy negativní deviace“, konkrétně „kmotrovské mafie, které neplatí daně“, „neonacistické bojůvky v ulicích“ a „podstatnou část českých médií, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním.“
Ani Petr Pavel se ale ve svém projevu zcela nevyhnul kritice. A to hned v úvodu, kdy se vrátil k nedávné prezidentské kampani.
„Příležitost (tak) dostávali populisté, kteří svůj vlastní úspěch a vliv opírají o lež, manipulaci a zneužívání strachu. Já ani můj tým jsme na tuto hru nikdy nepřistoupili. Vážím si toho, že rekordní účast ve volbách a jejich výsledek ukázaly, že i Vy dáváte přednost pravdě a slušnosti před nenávistnými útoky a překrucováním reality,“ okomentoval Pavel kampaň Andreje Babiše, aniž by jmenoval.
Aktivní a neaktivní prezidenti
Pavel se hned po zvolení prezidentem setkal s velkým počtem domácích i zahraničních politických aktérů. K tomu se nyní vyjádřil i ve svém projevu.
„Když politici nastupují do funkce, často mluví o sto dnech hájení. Předchází tím případné kritice za vlažný start. To by mně nebylo vlastní. Raději budu kritizován za příliš aktivní start,“ řekl prezident Pavel.
Podobně mluvil před dvaceti lety i Klaus. Prohlásil, že chce být prezidentem aktivním, ale ne aktivistickým.
„Chci přispět k větší důvěře občanů v naši politickou scénu, v naše demokratické instituce a v naše politické strany,“ řekl při nástupu do svého prvního mandátu Klaus.
O dekádu později mluvil Zeman o dialogu parlamentních stran.
„Nabízím, budou-li si to zúčastněné strany přát, roli prostředníka a roli moderátora, ale v žádném případě nikoli roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší,“ říkal v roce 2013 Zeman.
Klaus mluvil o EU, Zeman prosil Boha o pokoru
Klaus, Zeman i Pavel ve svých projevech vyzdvihli potřebu ekonomické prosperity, byť každý jinými slovy. Klaus mluvil o pozitivní změně společenského klimatu, na které musíme společně pracovat.
„Chci přispět k tomu, aby se rozjasnily tváře a aby na nich byl optimistický úsměv, se kterým jde všechno lépe. To je snadné, když se daří, když stát dobře hospodaří, když jsou zdravé veřejné rozpočty, když roste životní úroveň a když mají občané ve své zemi pocit bezpečí a jistoty. To všechno musíme – společně – vytvářet,“ říkal Klaus.
Zeman zase mluvil o „podnikatelích baťovského typu“, které bude oceňovat, stejně jako úspěšné starosty a další významné osobnosti.
Klaus i Zeman se, na rozdíl od Pavla, často profilovali jako kritici prozápadního směřování země. Bylo to znát i v jejich nástupních projevech: Klaus řekl, že považuje za prioritu obhajobu českých zájmů v rámci Evropské unie. Zeman Evropu nezmínil vůbec. Místo toho mluvil – stejně jako dnes Pavel – o návštěvách českých krajů, kde bude skládat prezidentské účty.
Petr Pavel v jediném projevu, mimochodem výrazně delším, než si připravili jeho předchůdci, mluvil jak o návštěvě regionů, tak o hájení českých postojů v zahraničí. Na rozdíl od Klause ale nemluvil o obraně před zájmy ostatních, ale aktivním prosazování českých cílů.
„Jsme země střední velikosti s unikátní polohou uprostřed Evropy. Díky tomu máme často střídmější pohled na svět než země s mocenskými ambicemi. V zahraniční politice proto můžeme být výrazným hráčem stmelujícím partnery podobné rozlohy a uvažování. V Evropě je takových většina. Naučme se této pozice užívat,“ řekl doslova Pavel.
Zemanův inaugurační projev se od toho Pavlova i Klausova lišil ještě v jedné věci: na závěr se prezident Zeman obracel Bohu. Před deseti lety ho prosil o odvahu, pokoru a moudrost.
Havel: S bezuzdnou hrabivostí a cynismem bychom se udusili
První český prezident Václav Havel přednášel svůj inaugurační projev za výrazně odlišných podmínek než jeho pozdější nástupci. Při vzniku samostatné České republiky, v roce 1993, to nebyl zdaleka první Havlův projev v roli prezidenta a také politická situace byla velice odlišná. Politický systém a samotné instituce procházely zásadními změnami. Možná i proto se Havel obracel spíš k velikánům českých dějin a mluvil o obecných hodnotách.
„Zkouškami, které nás ještě čekají, úspěšně projdeme a vskutku stabilních poměrů a skutečné prosperity se dožijeme jen tehdy, budou-li ohromné systémové změny, které uskutečňujeme, provázeny a prodchnuty duchem slušnosti, vzájemné úcty a solidarity,“ říkal ve svém inauguračním projevu Havel, coby novopečený první prezident České republiky.
Zároveň se ale nebál pokárat národ za jeho slabší okamžiky.
„(Skutečné prosperity se dožijeme jen tehdy), budou-li, jinými slovy, (změny) provázeny a prodchnuty duchem těch ideálů a hodnot, které lze právem považovat za naše dobré tradice. Což zároveň znamená trvalý zápas s tradicemi špatnými. Například s bezpáteřnou přizpůsobivostí, provinciální malověrností, bezuzdnou hrabivostí a cynismem, vydávajícím se za realismus. Kdyby tyto vlastnosti měly ovládnout klima našeho společenského života, udusili bychom se v něm všichni bez rozdílu,“ pronesl Havel.
