Článek
Simeonu Zikmundovou zvolila Sněmovna viceprezidentkou Národního kontrolního úřadu. Jenže prezident Miloš Zeman ji odmítl do funkce jmenovat.
„Jsem přesvědčen, že zkušenosti a morální vlastnosti, které Simeona Zikmundová nabyla a projevila v době působení Ing. Františka Dohnala jako prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, a to v letech 2008 a 2009 jako jeho poradkyně a v letech 2009 až 2012 jako ředitelka správní sekce až do jejího odvolání z této funkce, nejsou těmi, které má ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu na mysli, a proto ji do funkce viceprezidentky Nejvyššího kontrolního úřadu nejmenuji,“ zdůvodnil Zeman svoje rozhodnutí.
Bývalý prezident NKÚ Dohnal v roce 2010 odmítl poskytnout poslancům podklady pro audit hospodaření NKÚ, za což byl obžalován a nakonec odsouzen za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Simeonu Zikmundovou si do úřadu přivedl jako svoji pravou ruku na základě předchozí spolupráce z Kraje Vysočina, kde působil jako hejtman a Zikmundová jako ředitelka krajského úřadu.
Nynější prezident NKÚ Miloslav Kala se k problému postavil neutrálně. S tím, že respektuje rozhodnutí Sněmovny i prezidenta.
Miloslav Kala o Simeoně Zikmundové
„Ve věci návrhu na jmenování prezidenta či viceprezidenta NKÚ je Sněmovna suverén. A stejné je i postavení prezidenta republiky v tom, zda tento návrh akceptuje či nikoli. Budu respektovat rozhodnutí těchto institucí, ať už bude jakékoli, a s novým viceprezidentem budu spolupracovat. Osobní názor na profesní minulost JUDr. Simeony Zikmundové jsem veřejně vyjádřil již začátkem května. S názorem pana prezidenta Zemana se shoduje.“
Už 28. dubna však pro Hospodářské noviny vyjádřil k Simeoně Zikmundové podobný postoj jako prezident.
„O viceprezidentovi NKÚ rozhodne Sněmovna a pan prezident. Budu spolupracovat s tím, koho mi určí. Minulé působení paní Zikmundové na NKÚ bylo v mnoha ohledech problematické. Její úzká vazba na minulého prezidenta úřadu a z toho plynoucí sporné kroky jsou koneckonců snadno dohledatelné,“ řekl pro HN Miloslav Kala.
Simeona Zikmundová je však přesvědčena, že všechny požadavky, aby se stala viceprezidentkou NKÚ, splnila.
„Domnívám se, že v mém profesním ani morálním profilu není cokoliv závadného. Vyhovovala jsem panu prezidentu Havlovi jako jeho kandidátka na zástupce ombudsmana. Úplně tomu nerozumím, já jsem s panem prezidentem Zemanem nikdy nemluvila. Myslím si, že mě ani nezná. Pan prezident v minulosti odmítl kandidáty, kteří mu z nějakých důvodů nevyhovovali. Já ty důvody komentovat nemohu, protože tam vlastně žádné důvody nebyly. Vlastně nevím, co k tomu říct,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Zaznívá kritika na vaše předchozí působení na NKÚ, které jste musela ukončit v roce 2012…
Já si naopak myslím, že je to moje výhoda, protože mě pozval k práci na NKÚ pan František Dohnal (bývalý ředitel NKÚ, pozn. red.). Já jsem tam s ním udělala od roku 2008 řadu dobrých věcí. Když jsem například minulý týden přijala pozvání k návštěvě od (současného ředitele) Miloslava Kaly, všimla jsem si, že na chodbách úřadu stále visí etický kodex, který jsem vytvářela. Od kolegů na NKÚ vím, že stále používají systém hodnocení a rozvoje pracovních dovedností a znalostí, zejména u zaměstnanců v kontrolní sekci. Takže já bych to považovala spíš za svou výhodu.
A to přesto, že František Dohnal musel v čele NKÚ skončit poté, co byl pravomocně odsouzen za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby?
S odsouzením pana Dohnala jsem neměla nikdy nic společného. Důvod pro jeho odsouzení spočíval v tom, že neumožnil vstup do úřadu kontrolnímu výboru. Úplně přesně si to nepamatuji, je to už nějaká doba. Já jsem nikdy nebyla ani obviněná.
Kritika zaznívala i na pronájem sídla NKÚ od soukromé společnosti Tokovo.
NKÚ už tehdy dávno měl tyto prostory pronajaté. Navíc v těch prostorách sídlí dodneška, byť vím, že dokončují výstavbu nové budovy.
Já tomu úplně nerozumím. S panem Dohnalem spolupracovala celá řada lidí, ať to byl pan vrchní ředitel Petr Neuvirt, dnes člen kolegia, nebo vrchní ředitel kontrolní sekce po něm, pan Stanislav Kouský, ten je také členem kolegia. Další lidé, kteří tam tehdy pracovali a kteří přijali nabídku pana Kaly, tam jsou dál.
Vás ale současný ředitel Kala tehdy odvolal z pozice vrchní ředitelky správní sekce, je to tak?
Pan Kala mě odvolal z místa vrchní ředitelky. Tomu jsem i rozuměla, chtěl si to prostě poskládat podle sebe. Ale nabídl mi místo kontrolorky, já jsem to místo nevzala, protože jsem se tehdy rozhodla pro jinou profesní kariéru.
Vaše spojení s Františkem Dohnalem je přeci evidentní – on si vás přivedl na základě předchozí spolupráce z Kraje Vysočina. A když musel v roce 2012 odejít, odešla jste společně s ním.
Ano, jistě, ale přivedl si tam celou řadu dalších lidí. Někteří odešli na mateřskou nebo z podobných důvodů. Odešla jsem, protože jsem chtěla zkusit něco jiného. Jak jsem uvedla, řadovou kontrolorku jsem tehdy neměla zájem dělat, to je pravda.
Zpátky k pronájmu sídla NKÚ od společnosti Tokovo. Podle vás nebyl nevýhodný?
Já už si na to úplně přesně nepamatuji. Myslím, že ten pronájem nevýhodný nebyl (ve státní budově činil v roce 2010 průměrný náklad na jednoho úředníka 43 tisíc korun, v budově Tokovo to bylo 237 tisíc, pozn. red.). Já jsem do těch jednání pouze vstoupila, žádnou novou smlouvu jsem nepodepisovala. Vztah pokračoval na základě původně dohodnutých parametrů. Vtip té smlouvy byl v tom, že každý další odbydlený rok snižoval náklady. Upřímně řečeno – kdyby ta smlouva byla závadná, jak naznačujete, tak by z ní pan prezident Kala okamžitě vystoupil. Stát měl spoustu různých volných budov.
Hned na začátku vašeho angažmá jste přišla s projektem „Řízení lidských zdrojů“ za miliony korun (oprava redakce: za necelý milion korun), který členové kolegia kritizovali jako zbytečný. Co na tu kritiku říkáte?
To nebyl projekt za miliony, to přece není pravda. Tento projekt jsme dělali vlastními silami, měli jsme k tomu pouze pozvanou expertku, která nás prováděla projektem. Dodávala odborné know-how, které na NKÚ nikdo v tu chvíli neměl. My jsme se spolu s ní celou řadu věcí naučili. Když jsme to velmi pečlivě posuzovali, tak jsme si vyčíslili naši vlastní práci, práci všech lidí v NKÚ, ať to byla personální ředitelka, ředitelé z kontrolní sekce. Zkrátka tohle všechno jsme vyčíslili a označili jsme to jako projekt, protože jsme nechtěli, aby to spadlo do stoupy.
To, co jsme tam nastavili, v NKÚ funguje dodneška. Vnější náklady byly kolem půl milionu, a to byla dvouletá práce odbornice přes lidské zdroje. Navíc jsme tehdy dostali i zahraniční ocenění, protože jsme s tím know-how potom pomáhali budovat personální systém pro nejvyšší kontrolní komoru Gruzie, kam nás vybral jeden z orgánů OSN. Byl to společný projekt se Švédy a s Němci.
Tehdejší ředitel Dohnal sklízel kritiku i za svévolné upravování rozpočtu. Finanční odbor tehdy spadal pod vás, je to tak?
Pan Dohnal neupravoval svévolně rozpočet. Používal opatření, které zákon o rozpočtu popisuje jako rozpočtové opatření. Ta rozpočtová opatření byla přesně v mezích zákona. Buďte si jist, že kdyby zneužíval rozpočet, tak ho odsoudili za úplně jiný trestný čin, a to velmi rychle.
Tradičně máte silnou podporu KDU-ČSL. S kým tam máte nejsilnější vztahy? Odkud pochází vaše nominace na viceprezidentku NKÚ?
Nominace pochází ze strany lidové, to asi ano. Bylo by potřeba se zeptat koalice, jak se k té nominaci staví. K tomu vám toho moc říct neumím. Já nejsem členkou KDU-ČSL. Mám tam přátele, především z Vysočiny, kde jsem působila osm let a kde jsem sedmnáct let žila. Je pochopitelné, že lidé ze Žďárska, z Novoměstska, z Jihlavska jsou mými příteli.
Snažím se dobrat toho, odkud plyne vaše podpora do funkce viceprezidentky.
Na to se musíte zeptat v koaličních stranách. Já jsem ve čtvrtek s vděkem vnímala jejich reakci, protože čelit tomu, že vás někdo označí za člověka morálně nevhodného, není úplně snadné. Jsem hrdá na svůj profesní profil. Učím kontrolu, učím veřejné řízení, učím celou řadu věcí úředníky státu i úředníky samospráv. A ta veřejná dehonestace mi připadá… Není to snadné, co si budeme povídat.
