Článek
Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil zvažuje odchod z funkce, uvedla Česká televize. Dlouholetý expert na problematiku hodlá odstoupit na přelomu roku.
Důvodem je dlouhodobá frustrace z byrokracie a pomalých procesů, řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
„Taky nejsem samozřejmě spokojený, že do mě pořád někdo kope v médiích. Že i partneři, se kterými mám spolupracovat, mají potřebu mě nějak ponižovat,“ říká Vobořil.
Skutečně chcete skončit ve funkci národního protidrogového koordinátora?
Delší dobu říkám, že v nějaké chvíli mám v plánu odejít. Do konce roku chci splnit rozpracované úkoly.
Ta otázka se otevřela poté, co jste včera představoval výroční zprávu o alkoholu a tabáku. Souvisí to s tím?
V této souvislosti jsem říkal, že některé věci nefungují, některé věci se nezlepšují. A někdo si to spojil a padl dotaz, jestli zvažuji odchod. A já jsem poctivě říkal, že ano, ale ne přímo v této souvislosti.
Jindřich Vobořil
- Jindřich Vobořil (1966) je expert na drogovou problematiku. Vystudoval pedagogiku, teologii a aplikovanou psychologii.
- Jako národní protidrogový koordinátor působil za několika vlád mezi lety 2010 a 2018. Od února 2022 je koordinátorem pod vládou Petra Fialy.
- Působí ve sdružení Podané ruce, je členem ODS.
Co jsou tedy ty důvody?
Mám nějaké vlastní životní plány, je mi 58 let a chci svůj čas využít ještě nějak jinak. Ale také opakovaně říkám, že jsem frustrovaný z toho, jak stát funguje, jak je všechno zbyrokratizované a a že se s některými věcmi nedá hnout.
Přísnost k lidu, tolerance k mafiím
Takže je za tím dlouholetá nespokojenost, jak protidrogová politika v Česku funguje?
Já jsem s šestou vládou a politici na to mají menší vliv, než se zdá. Ten systém je extrémně přísný k prostému lidu, ale ignoruje některé nadnárodní mafie. A s tím už jsem vzdal souboj. Změny se prosazují strašně pomalu - to ale není o jednotlivých vládách a stranách. Je to spíš o tom, jak se to v duchu seriálu Jistě, pane ministře nedá měnit. Teď naposledy jsem do toho už ani nevstupoval moc nadšeně. Navrhoval jsem pana doktora Mravčíka, který ale nakonec tu nabídku nepřijal.
Nějaká dlouhodobá frustrace tedy.
Ona protidrogová politika není hezká sama o sobě. Je tam spousta industriálních zájmů, ta oblast je kolem bilionu korun. Hráči tu hrají o miliardy, takže představte si to napětí kolem jakéhokoli kroku. Taky nejsem samozřejmě spokojený, že do mě pořád někdo kope v médiích. Že i partneři, se kterými mám spolupracovat, mají potřebu mě nějak ponižovat.
Myslíte z řad politiků?
Já chci zdůraznit, že to nejsou primárně ty důvody. S tím jsem do toho šel a není to pro mě nic nového. Ale situaci to nepřidává.
Říkáte, že důvody jsou spíše dlouhodobé a nesouvisí konkrétně s touto vládou. Nicméně, když se podíváme na poslední události - asi vám taky nepřidalo třeba to, jak se vyřešila situace s HHC nebo co se děje kolem zdanění tichého vína…
Pro mě HHC není ten důvod, tam jen byla hodně viditelná ta mediální hádka. Nevadí mi, že mě někdo neposlechl - koneckonců já ta rozhodnutí nedělám, dělá je vláda a to respektuju. Ale nelíbil se mi ten proces a vadí mi, že si pak do mě ještě někdo kopne. Ale jsou tam pro mě větší témata.
Otevřít debatu o alkoholu chce v Česku odvahu
A to jsou jaká?
Úplně největší téma je vygenerovat nějaký proces a prostředky a správný způsob financování prevence. Vybudovat síť pomoci a léčby. A pak samozřejmě témata jako alkohol, hazard a tabák. Vy jste zmínila to víno - já jsem z jižní Moravy, takže vím dobře, jak extrémně těžké to je. Nedělal jsem si moc velké iluze, že se to podaří.
U alkoholu tedy cítíte, že je v Česku problém ho nějak řešit?
V České republice je odvaha vůbec otevřít debatu, že by se něco v oblasti alkoholu dalo dělat. Jednoznačně tam patří i daně, to je důležitý nástroj. Ale každý, kdo to otevře, dostává zleva zprava, jako teď ministr financí Stanjura. Naopak projdou výroky typu, že víno není alkohol. Nehoruji za prohibici alkoholu, ale chtěl bych, abychom o tom tématu mohli mít normální debatu.
Mluvil jste o svém záměru odejít s premiérem?
Říkám to průběžně. Nechci prásknout dveřmi a nezajistit rozdělané věci. I včera jsem mu psal SMS, abych mu vysvětlil, jak to s mým výrokem bylo. Že důvod jsou mé dlouhodobé plány a že jsem z toho stavu frustrovaný mnoho let, stejně jako mnoho let říkám, že bychom měli mít větší odvahu. A také už jednoduše nechci trávit čas hádáním se o zástupných argumentech. To mi vlastě vadí nejvíc a vadí mi to od prvního dne roku 2010, kdy jsem nastoupil.
A co jsou vaše dlouhodobé plány?
Něco ještě neprozradím. Ale miluju svoji práci ve společnosti Podané ruce, kde se zabýváme léčbou. Chci tam ještě dotáhnout nějaké věci a vědět, že až odejdu do důchodu, tak ta organizace nebude záviset jen na dotacích.
