Sjezd ČSSD začal. Zdanil bych bohaté, banky i oligarchy, říká její šéf

Sociální demokraté začali v Plzni svůj sjezd, na kterém zvolí nové vedení. To je povede do krajských a evropských voleb v roce 2024. A když je úplně nepokazí, tak může rozhodovat i o podobě sněmovních voleb v roce 2025.

Svůj mandát nakonec obhajuje po necelých dvou letech v čele Lidového domu Michal Šmarda. Tentokrát má ale vážného vyzyvatele – starostu brněnské městské části Líšeň a svého dosavadního místopředsedu Břetislava Štefana.

Jak chce Michal Šmarda nahodit motory kdysi vládní strany, když po dvou letech Fialovy vlády a v době oznámených škrtů se socialisté pohybují s preferencemi pod pěti procenty? Kde chce brát, aby ČSSD nebyla braná jen jako strana, která umí rozhazovat, ale dokáže i peníze najít?

„Je to záchranný plán pro české finance a sociální demokracie pomocí něj umí snížit deficit o zhruba 180 až 200 miliard korun,“ říká Šmarda v rozhovoru pro Seznam Zprávy o léčbě, kterou socialisté přichytali pro Česko.

Před třemi týdny jste si ještě nebyl jistý, že chcete být šéfem sociální demokracie. Teď už tedy jste?

Jsem si jistý, že budu v sobotu kandidovat a pokusím se, abych mohl sociální demokracii vést dál. Chci dotáhnout do konce projekt, který jsme zahájili před rokem a půl. Máme za sebou první dvě etapy, máme stranu, která má zaplacené dluhy a která změnila organizační strukturu, a teď nás čeká možná největší zlom v tom čtyřletém plánu – udělat ze sociální demokracie stranu, která je vidět, která nabízí lepší řešení a která se vrátí za dva roky do Poslanecké sněmovny.

Co se změnilo za tři týdny, co jsme se o tom spolu naposledy bavili?

Čekal jsem na to, jestli se najde nějaký protikandidát, který by přišel s lepším programem. To se nestalo. A také jsem hodně uvažoval o tom, jestli se nastartovaný plán dá stihnout, a musel se domluvit s kolegy z týmu, jestli oni jsou ochotni do toho jít dál. Té práce bylo hrozně moc a bylo to tvrdé. Bez Igora Bruzla, Daniely Ostré, ale i bez Karla Machovce si nedokáži další spolupráci představit.

Protikandidáta a současného místopředsedu Břetislava Štefana už v týmu nechcete?

Neříkám, že nechci. Snažil jsem se vyjmenovat ty, na které je největší spoleh a kteří byli nejpracovitější, ale to neznamená, že v týmu nechci nikoho jiného. Stál bych o to, aby přišel někdo mladší – vím, že kandiduje například Lukáš Ulrich a stál bych o spolupráci s ním. Mohla by přijít ještě další žena a bylo by dobré, aby do týmu přibyl někdo, kdo má velké zkušenosti v politice, tedy někdo ze starých matadorů. Například Vladimír Špidla, Lubomír Zaorálek, Libor Rouček nebo Milan Štěch.

A někdo z nich se o to hlásí?

Zatím o tom s nimi vedeme jednání.

Nalákal jste mne do Lidového domu s tím, že mi popíšete, jak byste vy ušetřil dvakrát víc než Fialova vláda. Tak jak byste to udělal?

Sociální demokracie má pověst strany, která jenom rozhazuje, a to je něco, od čeho se musíme odstřihnout, a co musíme změnit.

Nebudu tomu říkat balíček, protože říkat tak souboru ekonomických opatření, které mají pomoci zemi z krize, je až nevhodně rozpustilé. Je to záchranný plán pro české finance a sociální demokracie pomocí něj umí snížit deficit o zhruba 180 až 200 miliard korun.

Těch opatření je několik, tím prvním je zavedení progresivní bankovní daně a jen to může přinést 15 až 20 miliard korun.

Měli jsme tu windfall tax a ta se neosvědčila.

Windfall tax nepřinese vůbec nic. Chceme zdanit jejich aktiva. Nesmíme přistoupit na hru, kdy se vždy zavedení takovéto daně oznámí dostatečně dopředu a banky to vyřeší daňovou optimalizací, na základě které nezaplatí prakticky vůbec nic. Jediným způsobem, jak tomu předcházet, je zdanit aktiva, případně zdanit obrat. Znamená to sice zdanění výrazně nižší sazbou, klidně i v setinách procenta, to je věc diskuze. Nicméně daní se celkový obrat nebo celková aktiva, nikoliv zisk.

Další kroky by měly být jaké?

Druhým krokem je zavedení progresivní daně u právnických osob, to je někde mezi 10 a 15 miliardami korun. To je opatření, které dopadne zejména na větší podniky.

Současná parlamentní opozice říká, že daně se zvyšovat nemusí vůbec, protože na dluhy neprší, nějak to dopadne, zaplatí to někdo jiný někdy v budoucnu a nám je to jedno. Současná vláda, když zvyšuje daně nebo příjmy státního rozpočtu, tak to obvykle dělá tak, aby to nedopadlo na ty nejsilnější. My přicházíme s progresivní daní právnických osob, a to zejména proto, že to nepostihne ty slabé, nepostihne to ty, kteří se ocitají v těžké životní situaci, ale postihne to oligarchy, ty nejsilnější podniky a zejména nadnárodní firmy.

Ale jsou tam i drobnosti typu zastropování odpisů u luxusních automobilů, kdy to už nebudou dva miliony, ale bude to jednom milion korun. To by přineslo další 2,5 miliardy.

Za milion korun asi luxusní vůz nepořídíte…

Však taky první milion normálně do nákladů dáte, teprve to, co je nad něj, tak do nákladů nedáte. Lidé si dál budou moci kupovat drahá osobní auta, nicméně pouze první milion si odečtou z daňového základu.

Co plánujete dál?

Zavedení digitální daně. Je to něco, k čemu se neodhodlalo ANO ani současná vláda. České republice by to mohlo přinést až pět miliard korun a v podstatě bychom zkopírovali rakouský model. Když někdo bude říkat, že je to evropsky nemožné, tak Rakousko bezesporu je země Evropské unie, a pokud je to možné tam, tak to můžeme udělat v zásadě úplně stejně i v České republice.

Zvýšení úhrad za vydobyté nerosty pak může přinést až 15 miliard korun, ale přiznávám, že něco kolem 10 miliard by přišlo obcím, takže by to zlepšilo spíš rozpočty místních samospráv. Ale i to je potřeba.

Pak je něco, na čem jsme se nemohli shodnout s našimi bývalými koaličními partnery, protože je to opatření, které se jim příliš nelíbilo: jde o směrnici proti oligarchům a proti odlivům peněz ze země a daňovým rájům. Pokud by se přijaly, tak to může České republice přinést dalších šest, možná až osm miliard korun.

Další podstatnou věcí je, že v České republice vůbec nejsou daněny kapitálové výnosy. Je zajímavé, že v řadě evropských zemí běžně zdaněné jsou, ve Skandinávii daň dosahuje často až 30 procent, v Polsku 19 procent, jinde to bývá třeba kolem 20, 25 procent. V závislosti na té výši zdanění to může přenést 10 až 30 miliard korun jenom v České republice.

Ale to by pořád nestačilo na smazání schodku.

Už jsme na polovině těch peněz, o kterých jsem mluvil. Měli bychom se vrátit na úroveň zdanění příjmů fyzických osob před volby 2021, to znamená před volební kampaň, ve které ANO, ODS a SPD v honbě za volebními hlasy připravily Českou republiku o 100 miliard korun.

Nešli bychom cestou, že bychom se prostě vrátili k tehdejší výši daní, ale zavedli bychom progresivní daň z příjmu fyzických osob. Na nízkopříjmové skupiny obyvatel by to dopadlo pozitivně, na středně příjmové neutrálně a na vyšší příjmové skupiny by to dopadlo tak, že by platily výrazně vyšší daně než dnes. To by přineslo těch posledních 100 miliard korun, které ještě chybí.

Vysvětlete mi, co je u digitální daně ta rakouská cesta, o které mluvíte?

Týká se to pouze firem s globálním obratem, ne lokálních, a jejich reklamní obraty se daní pětiprocentní sazbou. Takže to je v zásadě jednoduché opatření, které je v Evropě standardní.

První reakce, co na tohle uslyšíte, bude, že zas jdete loupit úspěšným a vyženete je z Česka.

To beru jako základ pravicové ideologie. Ve chvíli, kdy potřebuji do rozpočtu peníze získat, tak si musím vybrat – buďto je beru tomu, kdo ty peníze má, anebo tomu, kdo je nemá. A pravice se rozhoduje brát je těm slabším, těm chudším, protože oni nemají kam utéct. Nezbývá jim než holt vydržet, že místo 20 tisíc korun měsíčně budou mít jenom 15 tisíc.

Například významné bankovní skupiny jsou u nás daněny mnohem méně než ve svých mateřských zemích, a dosahují mnohem vyšších zisků než ve svých mateřských zemích. Proč neodešly z těch mateřských zemí, když tam jsou tak vysoké daně?

Odešly by, kdybychom výrazně překročili sazby, které jsou obvyklé v jiných evropských zemích, ale to my neplánujeme. My chceme podmínky pouze narovnat.

Na současné vládě mi vadí, že dojemnou starost o to, jestli subjektu nebudou peníze chybět, nemá, když jde o důchodce, o rodiny s dětmi, když jde o zaměstnance. Začne ji mít teprve tehdy, když jde od velké nadnárodní firmy.

Momentálně máte preference kolem pěti procent, s kým toto chcete prosazovat?

Partneři se přidají. Na politické scéně jsou strany, které, když je silná sociální demokracie, tak se sociální demokracií pracují na rozvoji sociálního státu. A když je silná ODS, tak s ODS spolupracují na jeho likvidaci.

Potřebuji vybudovat silnou sociální demokracii, která nebude mít kolem 5 %, ale která bude mít několikanásobně více. Když vybudujeme takhle silnou sociální demokracii, tak nebude potřeba mít strach, jestli se najde nějaký partner, který se k nám přidá a pomůže nám s tím. V minulosti nám s tím pomáhaly různé politické strany.

Silná sociální demokracie je sociální demokracie o preferencích zhruba 30 procent, od posledních voleb jste se nezvedli z pěti procent a jsme v polovině volebního období.

To nemusí být za dva roky. Za dva roky můžeme vybudovat sociální demokracii, která bude mít 10 až 15 procent, a za další čtyři roky můžeme vybudovat sociální demokracii, která bude mít 30 procent.

V devadesátých letech si také sociální demokracie řekla, že do vlády vstoupí teprve tehdy, až to bude vláda sociálně demokratická. A na tuhle zásadu bych chtěl navázat. Zkrátka sociální demokracie vstoupí do vlády teprve tehdy, až bude tak silná, že se jiné strany budou přidávat k ní.

Ale nejdřív se musíte vůbec dostat do Sněmovny.

Někam na úroveň 10 procent se dostaneme právě tím, že vedle vlády, která vládne špatně, a opozice, která nenabízí žádnou alternativu, nabídneme konkrétní témata, o kterých jsem mluvil. A nabídneme je způsobem, který bude odlišný od toho, co dělají ostatní strany.

Nebudou je říkat nějací panáci z televize a malostranských paláců. Koneckonců ani nemůžeme. Budou je předkládat konkrétní lidé, které znají ze svých obcí – to znamená starostové, místostarostové, komunální politici nebo krajští politici. Máme před sebou příští rok krajské volby a to je výborná příležitost, jak tyto nové tváře představit a najít mezi nimi ty nejlepší.

Ta podle vás špatná vláda a špatná opozice je tady už rok a tři čtvrtě a vy máte setrvale kolem pěti procent.

Je pravda, že ten nárůst je velmi mírný a že s ním nemůžeme být spokojeni. Půl procenta za rok, tak to bychom příliš rychle nerostli. Pozitivní je, že jsme se utrhli od ostatních mimosněmovních stran a nekonkurují nám žádní komunisté, Přísahy, Zelení, Trikolóry a já nevím, jak se to všechno jmenuje.

Lidé dnes už vidí, že pokud nejsou spokojeni se současnou nabídkou ve Sněmovně, tak jediný, kdo z těchto stran má šanci se do Sněmovny dostat, je sociální demokracie. Mimo Sněmovnu žádná jiná alternativa než sociální demokracie neexistuje.

O hlasy voličů začal mezi mimoparlamentními stranami usilovat ale další hráč – Jindřich Rajchl. Sledujete ho? Je pro sociální demokracii ohrožení?

S panem Havlíčkem za ANO měli nějakou firmu, ve které prodávali lidem léčbu na rakovinu, která nefungovala. V zásadě si myslím, že ten současný projekt je něco podobného. Že má opět s panem Havlíčkem nějakou firmu, která se snaží lidem prodávat něco, co nebude fungovat.

Takže ho sledujete.

Sleduji to a myslím si, že je to velmi podobný projekt jako tehdy.

Jaké máte ambice v eurovolbách?

Budou to první volby a já věřím, že sociální demokracie získá jednoho až dva europoslance. Víc je nerealistické. Naše kandidáty do europarlamentu představíme na konci září nebo na začátku října. Můžu prozradit už teď, že jedním z hlavních programových bodů bude, že přijdeme s koncepcí, jak v České republice postavit 400 tisíc nových bytů.

Na sjezdu chcete schválit rebrand značky. Pokud to vyjde, znamená to, že v krajských volbách chcete kandidovat jako sociální demokracie a ne jako „Přátelé Nového Města na Moravě“?

Podobný problém řeší i Spolu, zda budou kandidovat dohromady nebo každý zvlášť. Já se nebráním tomu, aby sociální demokracie kandidovala v koalicích v krajích, kde to dává smysl, ale důležité je, aby u toho byla vždy vidět.

Pokud v nějakém kraji máme málo viditelného krajského lídra, tak ať radši nekandiduje vůbec. Představa, že někdo přijde a řekne: ‚Dobrý den, já jsem málo viditelný regionální politik, chci kandidovat na hejtmana, a protože se stydím za to, že jsem sociální demokrat, tak to ještě chci schovat‘, tak takový člověk, ať to ani nezkouší.

Vám osobně teď hodně členů sociální demokracie vyčítá, že jste neviditelný.

Jsem viditelný.Víc než všichni ostatní politici, kteří převzali strany v podobné situaci. Dokážu jasně a razantně formulovat politiku sociální demokracie.

Je pravda, že jsem v televizi a v novinách mnohem méně než Andrej Babiš, Petr Fiala nebo Tomio Okamura, ale myslím si, že v poslední době už to není úplně tak, že jsem méně viditelný než třeba Ivan Bartoš nebo Vít Rakušan.

Zkoušel jste se někdy jen tak na twitteru nebo jiných sociálních sítích zeptat, kdo je předseda sociální demokracie?

Na twitteru to asi není moc chytré, protože ten, kdo mi odpoví, tak mě zná.

Jestli by si to vůbec spojili?

Myslím, že dnes už mně zná 20 procent lidí v České republice a k tomu, aby centrální politik mohl být úspěšný, tak potřebuje tu znalost přibližně dvakrát větší. Teď je na nás, abychom zapracovali, aby to tak bylo.

Chcete se postavit do čela sněmovní kandidátky a být lídr sociální demokracie ve volbách 2025?

Určitě, protože kandidátek do Sněmovny je čtrnáct. Sociální demokracie potřebuje předsedu, který stranu hlavně udrží pohromadě a který jí dá jasnou vizi a jasný cíl.

Buďto se nám podaří postavit širší levicový proud, a potom předseda ČSSD musí být člověk, který je schopen a ochoten ustoupit v rámci utváření tohoto proudu, když přijde nezávislá osobnost nebo někdo, o kom se řekne, tohle je náš společný kandidát na premiéra, my za ním stojíme. A nemusí to být nutně sociální demokrat. Něco takového si umím představit a podpořil bych to.

Anebo se stane to, že se nám nepodaří postavit širší levicový proud, že sociální demokracie v tom boji zůstane sama, a potom je potřeba, aby lídrem kandidátky byl autentický sociální demokrat. Může to být buď předseda, a pokud by to nebyl předseda, tak by to musela být silná osobnost, která například v krajských volbách všechny převálcuje.

Já na rovinu říkám, že já se cítím být dostatečně kompetentní, abych takový lídr byl, a zároveň jsem dostatečně osobnostně vyrovnaný k tomu, abych uhnul, když uvidím, že je někdo lepší.

To byste mi ale před dvěma roky neřekl.

A co bych vám řekl?

Zjednodušeně, že chcete někoho, kdo to odtáhne a vy zůstanete v pozadí, nejlépe v Novém Městě na Moravě.

Ne. Já jenom nechci být překážku ve chvíli, kdy by byl někdo lepší. Ale cítím se být dostatečně kompetentní, abych to byl já.

A nechcete jednoduše přepnout z módu starosty Nového Města na Moravě do módu, že vy jste ten lídr levice? Aby to bylo všem na první dobrou jasné a nevypadalo to, že kolem jen přešlapujete? Protože tak to celé na mne působí.

Vždycky přešlapujete ve chvíli, kdy nejste ve Sněmovně, nejste v záři reflektorů a teprve o to místo bojujete. To je, jako když se někoho zeptáte, jestli se už konečně nechce z té druhé ligy přepnout do té první. Prvním úkolem je tu druhou ligu vyhrát. Můžete si stokrát koupit dražší dres a stokrát se tvářit, že hrajete první ligu, ale dokud tu druhou nevyhrajete, tak vás na ten prvoligový stadion stejně nepustí.

Co se týče volných levicových osobností na trhu, komunisté teď ukončili spolupráci se svým bývalým poslancem Jiřím Dolejšem. Nejednáte s ním?

Vím, že si uškodím mezi spoustou lidí, ale když sleduji jeho názory, jeho životní dráhu a jeho vystupování, tak je v něm víc sociálního demokrata než u celé řady členů sociální demokracie.

A jednáte spolu tedy?

Nejednáme. Povídáme si. Rozhovor s ním je inspirativní, protože je to chytrý člověk, který se dobře orientuje v národohospodářských tématech, mezinárodních ekonomických vztazích a v makroekonomických otázkách.

A co Janka Michailidu od Pirátů?

Asi bych ji nepotěšil, kdybych řekl, že se podobá Jiřímu Dolejšovi. Ale platí o ní to samé. Jí by slušelo, kdyby byla v sociální demokracii, ale myslím, že ona by nechtěla.