Zapadlí eurovlastenci. Okamura odepsal nejlepší přátele

Obzvláště dneska úplně přesně vím, jakou práci bych za žádnou cenu nechtěl dělat: správce sociálních sítí Tomia Okamury. Což bude možná stejný člověk, který mě před časem na síti X zablokoval za nevinnou otázku, jestli volání po „ukončení podpory nepřizpůsobivým“ znamená, že se SPD dobrovolně vzdá státního příspěvku pro politické strany.

Představuju si, co ten muž či žena či kolektiv už několik dní dělají: zoufale sedí u facebookového profilu SPD a mažou všechny zmínky o spojení Tomia Okamury s donedávna spřátelenou stranou Alternativa pro Německo. Ano, s tou AfD, o níž nepřátelé SPD vždy tvrdili, že je to celkem unapetýtlich proruská parta s příliš tolerantním pohledem na nejtemnější stránky německé historie.

Což Tomio Okamura rozhořčeně odmítal. Protože ani on, ani jeho strana přece nejsou v žádném případě proruští, ale jde jim jen o mír, který bude nejspolehlivěji zajištěn, pokud budou přijaty všechny podmínky Ruska.

A samozřejmě také nemají nic společného ani s nacismem a podobně odpudivými ideologiemi. Ten pan zpěvák Hnídek-Ortel, co ve čtvrtek rozehříval publikum mítinku s „vlasteneckými lídry“ na Václavském náměstí, sice kdysi zpíval v neonacistické kapele Conflict 88, ale jak vám řekne spousta fanoušků Sparty, s číslem 88 přece hraje i David Pastrňák.

Jenže nyní se situace změnila. AfD byla ve čtvrtek vyloučena z europarlamentní frakce Identita a demokracie, v níž zasedá i SPD. Skandály a výroky členů AfD už poškozovaly pověst frakce. Zkuste si to říct ještě jednou: skandály AfD by mohly poškodit dokonce i SPD. Dost těžko si člověk dokáže představit, o co by tak mohlo jít, že?

Důvodem je lídr AfD pro eurovolby Maximilian Krah, který v nedávném rozhovoru pronesl, že „ne všichni příslušníci SS byli zločinci“. Navíc je spolu s dvojkou na kandidátce AfD Petrem Bystroněm podezřelý z přijímání úplatků za šíření ruské propagandy. Bystroně mimochodem už před týdnem zbavil Bundestag imunity a policie prohledala jeho poslaneckou kancelář. Jistě, i v případě pana Bystroně ctíme presumpci neviny.

Každopádně v SPD teď mají celkem fofr. Jak se postavit třeba k někdejším Okamurovým výrokům, že Německo se kvůli svému přístupu vůči AfD v „potlačování demokracie vrací do časů Třetí říše“?

A můžeme pokračovat. Je předseda SPD stále tak hrdý na Bystroňovu návštěvu v české Sněmovně v lednu 2022, kterou německý politik oplatil Okamurovu cestu do Berlína v roce 2021?

Nebo: je lídr českých vlastenců pořád tak nadšený z možnosti podebatovat si s vzácným německým hostem jako v tomhle rozhovoru?

Neděkujte mi, přátelé z SPD, že jsem vás na všechny tyhle střípky z minulosti upozornil, mám jich v archivu ještě spousty. Na požádání rád zašlu, honoráře nechci. Ale pokud se za mou pomoc přece jen chcete nějak revanšovat, ideální by bylo, kdybyste poslali nějaké peníze třeba na nákup zbraní pro Ukrajinu – číslo účtu 304452700/0300. Díky, možná by se složili i Bystroň s Krahem.

Být evropským vlastencem, který se druží s jinými evropskými vlastenci, je obecně nelehký úděl. Protože musíte trnout, jestli se náhodou vaši voliči nedozvědí, že vaši spojenci dělají přesně to, co vy v žádném případě nehodláte připustit.

Jak by asi průměrný příznivec SPD reagoval na informaci, že italská Liga severu, dnes jen Liga, jejíž zástupce ve čtvrtek taky pózoval na Václavském náměstí, prosazuje už od roku 2018 povinné kvóty na přerozdělování migrantů? A že její lídr, „kamarád“ Tomia Okamury Matteo Salvini dokonce aktuálně sedí ve vládě premiérky Giorgie Melloniové, z níž se stala možná trochu nečekaná, ale o to pevnější spojenkyně Kyjeva? A že další prominentní Okamurův přítel, Nizozemec Geert Wilders, právě dokázal sestavit koaliční vládu, která bude dál vojensky podporovat Ukrajinu?

Jak to jde dohromady třeba s Okamurovým čtvrtečním – i na jeho poměry mimořádně odpudivým – projevem, v němž lídr SPD prohlásil, že „už ani Ukrajinci nechtějí bojovat za současný banderovský režim. Čím dříve se zhroutí, tím lépe pro nás i pro Ukrajince“?

Okamura zatím jede podle starých not, které mu ještě jakžtakž fungují. Ale z jedné strany se na něj tlačí radikalizovaný mírotvorce Andrej Babiš a z druhé Filip Turek z motorizované Přísahy. Z něj musí být lídr SPD speciálně dost nervózní.

Zároveň už všichni dobře víme, že supercynický a superpragmatický Okamura dokáže hrát celkem jakoukoli roli. Ne že bych to téhle zemi zrovna přál. Ale úplně si tu situaci představuju: ministr zahraničí a vicepremiér Tomio Okamura tajně jedná o dalších dodávkách zbraní Kyjevu. A svým voličům, jimiž samozřejmě upřímně pohrdá, vypráví, že vše, co dělá, samozřejmě vede k co nejdříve uzavřenému míru. Jistě, zní to trochu divoce. Zhruba stejně jako ještě nedávno představa, že se s takovou lehkostí zřekne svých vzácných německých „vlasteneckých“ přátel.

Kdyby potom SPD potřebovala pomoci s mazáním celé dosavadní historie hnutí, ať se klidně ozvou. Bude to skvělý happening.