Zaorálek: Kvůli české koruně máme nejdražší potraviny

Lubomír Zaorálek není žádná nová tvář české politiky. Byl předsedou Sněmovny, dvakrát ministrem, se sociální demokracií své jméno pojí již téměř třicet let a ta po něm opakovaně sahá ve chvíli, kdy se snaží prolomit nepříznivé volební preference a uspět.

Postupovala tak v roce 2017, kdy z něj udělala superlídra pro sněmovní volby. Dnes chce, aby ji vytáhl zpět do europarlamentu, který čeští socialisté museli v roce 2019 po volebním fiasku opustit. „Snažím se dohnat čas, který jsme zmeškali,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy ke své kandidatuře za stranu, která je momentálně v průzkumech veřejného mínění pod hranicí volitelnosti.

Co je tím vzkazem pro voliče, že do Evropského parlamentu kandiduje za SOCDEM právě Lubomír Zaorálek?

Vzkazem má být to, co říkám. Důvodem, proč kandiduji, je, že bych rád otevřel témata, která mi ve veřejném prostoru chybí. Dost jsem se zabýval zahraniční politikou a Evropou, abych dokázal odhadnout, co se dá v Evropě dělat. Připadá mi, že i z Evropy by se dalo pomoci tomu, co dnes trápí Českou republiku, a přijde mi, že se o to nikdo nesnaží.

Myslela jsem to spíš tak, že sociální demokracie prochází krizí, snaží se o restart a do Evropského parlamentu posílá svého politického matadora. Na jaké voliče cílíte?

Všude najdu lidi, kteří si říkají, jak je to možné, že se mi za poslední dva tři roky stále zhoršují schopnosti vyjít s penězi. Jak je možné, že se mi stále hůř nakupuje v obchodě? Jak je možné, že mi zase příští rok o 7 % porostou ceny? Jak je možné, že mi ministr zemědělství řekne akorát to, že je zklamán a že věřil ujištěním, že se budou ceny snižovat?

Já nejsem schopen aspoň do parlamentních voleb vyměnit vládu, to je věc demokratického procesu. Je ale třeba, aby lidé věděli, že tohle nemají volit příště. Teď jsou evropské volby a já jsem připraven toto začít měnit v Evropě, protože sociální demokracie je strana, která tohle cítí jako problém.

Co chcete v europarlamentu dělat?

Skrz to, co nabízí Evropa, hledat způsob, jak pomoci lidem, kteří pomoc potřebují, a hledat dohodu na tom, že je třeba Evropě vrátit to, čemu jsme říkali konvergenční proces.

Vstoupili jsme do Evropy v roce 2004 a očekávali jsme, že výsledkem našeho pobývání bude, že proběhne i nějaká sociální integrace, a to se bohužel neděje. Ztratilo se něco, proč jsme do Evropy chtěli, a právě to nakonec ohrožuje Evropskou unii jako celek. Tohle může vést k její fragmentarizaci, a dokonce dezintegraci.

V téhle zemi se neustále skloňuje, že z ní jen tak odplouvá 400 miliard do zahraničí v dividendách zahraničním firmám. Zemi to připravuje o prostředky na oblasti, kde je naléhavě potřebuje. Připadá mi neuvěřitelné, že nám to nevadí, že to nikdo nezvedá jako téma a že nikdo neříká, že je dokonce úkolem pro Evropu, aby tohle změnila. Že to je v jejím zájmu.

To znamená změnit pravidla v oblasti pravidel trhu, evropské legislativy, rozpočtové věci.

Potřebujeme vůbec Evropu?

Jsem dlouhodobě přesvědčen, že pokud by neexistovala nějaká evropská struktura nebo instituce, kterých bychom byli členy, nebyli bychom schopni jako stát vůbec obstát, a nevím, proč bych to měl přehodnocovat. Vychází to z naší historické zkušenosti.

Pokud nebude existovat evropská struktura, která nám umožňuje komunikovat, obchodovat, stýkat se spolu, vytvářet společné politiky, tak nevidím zajištěnou existenci do budoucna. 20. století ukázalo, že jsme se v tom vždycky ztratili.

Proto bychom se měli zajímat o to, aby celý systém fungoval. A měli bychom se starat, aby občané věděli, proč Evropskou unii mají. A aby viděli, že odpovídá na jejich potřeby.

Musíme se bavit o věcech, které způsobují, že lidem Evropská unie nedává smysl, že nemají dojem, že by jim doručovala, co potřebují, a vlastně se s ní neidentifikují.

Co by podle vás měla Evropská unie dávat?

Pomáhat prosperitě, bezpečnosti.

Jenže to jsou velice obecná slova a každý si pod tím může představit něco jiného.

Já je interpretuji poměrně konkrétně. Nevím, proč přesně vymyslela Evropa emisní povolenky. Bylo by možná lépe, kdyby vymyslela uhlíkovou daň, protože emisní povolenky mají tu nevýhodu, že se stávají předmětem spekulace a je to velice netransparentní.

Když už existují, tak mi připadá logické, co navrhovali demokraté v americkém Kongresu. Říkali tomu uhlíková dividenda: Stát získává určité prostředky a významná část z nich se vrací domácnostem, které trpí zvýšenými náklady cen energií. Ten návrh mi připadá velice rozumný. Proč nemůže fungovat u nás? Jak to, že slyším, že to prostě není možné?

To neudělá jeden poslanec.

Vím, že to neudělá přímo poslanec, ale princip musíme prosazovat. Protože pak nevím, k čemu Evropský parlament jinak je, pokud se nezvedají tato témata. Přece nemůžeme mít projekt, ve kterém se ukazuje, že střední třída ho platí a někteří na něm nehorázně vydělávají.

V Evropě můžeme začít zvedat témata a snažit se změnit parametry a poměry tak, aby se pomohlo běžným občanům.

Zaplaťpánbůh mám tam celou řadu přátel - především tedy v sociální demokracii -, kteří souhlasí s tím, že když se tohle nezmění, bude to Evropu rozbíjet. Německá sociální demokracie má jako hlavní cíl sociální spravedlnost v Evropě jako celku.

Současná vláda se snažila změnu vyjednat tak, aby mohla z peněz z emisních povolenek dotovat cenu energie, ale nepodařilo se jí to.

Já nepřijímám argument „to nejde“. Česká vláda je odpovědná za to, jak to vypadá. Připadá mi komické, že vlastně všichni premiéři - pan Babiš a pan Fiala - podepsali Fit for 55. Souhlasili s tím, jak to dnes vypadá, a jejich lídři, ať pan Vondra, nebo paní Dostálová, povedou s těmito podepsanými texty válku a budou se od toho distancovat. Přece všichni vědí, že zelená transformace je proces, který bude probíhat i bez ohledu na Evropu, protože dneska je to i Čína, která si uvědomuje, že ji důsledky klimatické změny ovlivňují.

Když jezdím na debaty s veřejností, tak to je to, co ji zajímá. Zajímá je, jaké máme místo na světě, jako Evropa, jako Česko, a co v něm máme dělat. Pochopit to, jak se svět změnil a že se v něm změnila naše role, a porozumět tomu. To je dokonce úkol Česka jako člena Evropské unie, aby se Evropa začala podle toho chovat.

My se v současnosti navíc nacházíme v situaci, kdy se bude rozhodovat o tom, jestli zítra budeme, nebo nebudeme mít na své živobytí, protože svět kolem nás prochází transformací.

Vymezujete se vůči Fialově vládě, zároveň tu máte silnou konkurenci – myslím hnutí ANO Andreje Babiše. Jak v tomto souboji uspět?

Co říkám já, nikdo druhý říkat nebude. Je jedno, jestli je to ODS, anebo Andrej Babiš. To jsou ti, kteří rukou společnou a nerozdílnou zrušili superhrubou mzdu.

A vy jste byli s Andrejem Babišem ve vládě a zůstali v ní.

A to byla možná jediná chyba. Byl jsem stoupenec, abychom z ní odešli, protože to bylo za hranou, co jsme měli akceptovat. Proti byly námitky, že nedokončíme věci a podobně.

Teď ale nikdo není schopen opakovat, co říkám já. Ani Andrej Babiš, ani ODS není schopná například jít proti bankám, protože všichni s nimi mají společné zájmy. Věci, o kterých mluvím a které chceme změnit, nikdo druhý kupodivu změnit nechce, protože jim to vyhovuje.

Ani Petr Fiala, ani Andrej Babiš, nikdo z nich nemá ochotu říci, že Česká národní banka nehájí české zájmy, že česká koruna dneska bohužel neslouží k obhajobě české pozice. Naopak – netransparentní ceny jsou bohužel také způsobeny českou korunou. Je to zvrácené. Co mělo být obhajobou české pozice na trhu, se stalo naopak nástrojem, skrz který se dotují zahraniční banky.

A nikdo z nich, ani ODS, ani Babiš, není ochoten říci, že to vytváří prostor, abychom tady měli nesnesitelné ceny potravin. Říká se, že nemůžeme jít do eura, protože by stouply ceny potravin. Tomu se dneska směji. Podívejte se, kde ceny potravin jsou. Tranzice bych se teď zrovna nebál, vždyť už máme nejvyšší ceny ze všech.

Říkáte, že máme mít euro?

Horovat pro přijetí eura je úplně marné, protože tady je dostatek stran, které to spolehlivě v politice zablokují. Proti euru jsou tady úplně všichni. Jenom poukazuji na to, že klamou, když tvrdí, že nám to pomáhá, je to naopak.

Za pomoci české koruny máme nejvyšší ceny potravin. Euro nám v tom nemůže uškodit, kdybychom ho přijali.

Jak je možné, že SOCDEM je stále pod pěti procenty?

Měli jsme rychleji reagovat. Když se sestavoval program Sobotkovy vlády, chtěli jsme změnit daňový systém. Babiš nám řekl, že v žádném případě nikdy nesáhne na banky. Sice jsme prosadili 70 či 80 procent svého programu, ale tady jsme bohužel narazili. A už jsme neměli opakovat pokus jít s ním znovu do vlády, protože už jsme měli vědět, že dál se s ním nedostaneme. Nechci být alibista, ale já jsem tehdy bojoval, abychom šli do opozice.

Bylo to vadné rozhodnutí a měli jsme už tehdy budovat alternativu, o které dnes mluvím. Nemá cenu, abych se z toho vyviňoval, byl jsem toho nakonec součástí a nesu za to odpovědnost také. Tohle jsme prošvihli a platíme za to. Snažím se dohnat čas, který jsme zmeškali.

Ale říkáte, že tu máme „dekadentní vládu“, lidé chudnou, ale nejdou k vám, ale k Babišovi. Jak si to vysvětlujete?

Protože jsme nepředstavili alternativu, bohužel. Snažím se o to a budu se o to snažit. Udělám pro to všechno a pokusím se dohnat čas. Nemáme ho mnoho. To nejsou jenom jedny volby, před námi jsou troje a budu se snažit, abych řekl, že jsme tady znovu, jako jsme tady byli vždycky.

Když zkrachovala pravicová vláda v minulosti, byla tady sociální demokracie, která nabídla alternativu. Dnes ji musíme nabídnout znovu, vlastně už potřetí. Strašně mě mrzí, že nejsme v Parlamentu, abychom to tam říkali ještě hlasitěji, ale budeme hledat všechny způsoby, abychom řekli, že je jiná cesta a s tou my přicházíme.

A kolik vám dají v Lidovém domě na kampaň peněz?

Osm milionů.