Článek
Dlouholetá poslankyně a pražská starostka Jana Černochová se na funkci ministryně obrany chystala dlouhá léta. Do úřadu vstupuje v časech nebývalého geopolitického napětí v blízkosti českých hranic, na Ukrajině.
Rusko rozmístilo u svých hranic s Ukrajinou a nově i v Bělorusku desetitisíce vojáků. Kyjev i některé západní země varují, že se Moskva připravuje na možnou invazi na Ukrajinu a že chystá provokace, které by měly podobnou operaci zdůvodnit.
Černochová v rozhovoru se Seznam Zprávami upozorňuje i na to, že by konflikt mohl znamenat významný příliv ukrajinských uprchlíků do Česka. Nová česká vláda je podle ní Ukrajině připravena pomoci.
„Musíme bojovat za země, které jsou demokratické a mají stejné právo jako my se rozhodnout, kam chtějí patřit, jako je Ukrajina a Gruzie. Ukrajinci jsou dnes tak trochu v situaci, jako my po roce 1989, a mají právo rozhodovat o svém osudu, kam chtějí patřit. To musíme vyhrát na prvním místě,“ říká Černochová.
Geopolitické napětí roste a dotýká se regionálně i Česka. Bude válka?
Pořád doufám, že nebude. V tuto chvíli může být nejohroženější Ukrajina, to je jasné. Ale teď, když politici zasedli ke kulatým stolům, konají se i rozhovory mezi Putinem a Bidenem, doufám, že dojde k mírovému řešení. Samozřejmě tlak Ruska nevnímáme jen vůči Ukrajině, ale i vůči jiným zemím. Podle odborníků je to čistá hybridní válka, která začala na polsko-běloruských hranicích. A někteří teoretici tvrdí, že ta situace může být podobná i v Kazachstánu.
Jak Česko Ukrajinu podpoří? Mluvíte o dodávkách zbraní.
Určitě podpoří. Důvodů pro to je řada: Máme společné historické kořeny, je to naše nejpočetnější menšina a také náš partner v NATO, byť není členský stát. V první řadě bychom ji měli podpořit, pokud si řekne o nějaké prostředky - zbraně už jim začala dodávat například Velká Británie. Já jsem o tom v pondělí jednala s panem náčelníkem generálního štábu, máme možnost jim darovat nějakou munici. Ve středu jsem pak informovala po dohodě s panem ministrem zahraničních věcí vládu, že bychom tuto záležitost předložili a projednali na příštím zasedání vlády.
Jste v kontaktu s ukrajinskými úřady? Víte, co potřebují, čím konkrétně bychom jim mohli pomoci?
V Praze má začátkem února proběhnout jednání s ukrajinským náčelníkem generálního štábu. Chceme vědět, co přesně by potřebovali, protože zemí, které by jim - chválabohu - chtěly pomoct, je hodně. Tak se nechceme dublovat.
Zbraně jsou jedna věc, ale jste připravena na Ukrajinu, minimálně zatím do pozičního střetu s Ruskem, vyslat i české vojáky? Například Britové i Kanaďané posílají jednotky za účelem pomoci a výcviku na ukrajinské hranice.
O to by si ukrajinská strana musela požádat a nic takového v tuto chvíli není na stole. Pokud by ten požadavek přišel, projednávaly by ho všechny příslušné orgány, vláda i obě komory Parlamentu standardním způsobem. Ale já přesto doufám, že k něčemu takovému nedojde. Na druhou stranu, pokud by ta žádost z Ukrajiny přišla, brali bychom ji velmi vážně.
Vy jako ministryně obrany byste byla pro? V Parlamentu máte pohodlnou většinu.
Já vám teď neodpovím, za jakých okolností by se to dělo, to by bylo z mé strany neprofesionální. Skutečně by se nejdříve muselo jednat, na jakou pozici bychom je tam posílali. Byli jsme už připraveni poslat vojáky do Polska jako logistickou podporu k hranici s Běloruskem. Opravdu by záleželo na tom, o jaký typ vojáků by ukrajinská strana požádala. Nechtějte prosím po mně v tuto chvíli ano, či ne. Tak jednoduché to není. Já bych o tom musela vést rozhovory s náčelníkem generálního štábu, jaké jsou naše možnosti. Není to jen rozhodnutí politiků.
Jak by eskalace konfliktu na Ukrajině mohla ohrozit českou bezpečnost?
Máme tu velmi početnou menšinu Ukrajinců, tedy my bychom byli tou zemí, předpokládám, kam by proudily davy uprchlíků z Ukrajiny. Protože bojující muži by chtěli posílat své blízké do bezpečí. I to by byla velká podpora ze strany České republiky a na to se musíme hypoteticky připravovat, a to zejména v oblasti vnitřní bezpečnosti, tedy Ministerstva vnitra.
Důvěřují nám stále Ukrajinci i přes to, že se prezident Miloš Zeman Kyjeva opakovaně dotkl, když okupaci Krymu označil za fait accompli, tedy svým způsobem již hotovou věc a tak dále.
Myslím, že ano. Vnímají i politickou změnu, která tu proběhla po podzimních volbách. Já jsem sama byla, ještě před covidem, se sněmovním výborem pro obranu na Ukrajině, navštívili jsme Charkovskou oblast, byli jsme v Kyjevě, na Majdanu i uctít památku našich legionářů ve vesnici Sokolovo. Mám na Ukrajině celou řadu přátel, a když s nimi vedeme formální i neformální rozhovory, tak nás berou jako jednu z nejbližších zemí, kterou mají.
Svět je v napětí nejen na Ukrajině. Odborníci mluví o probouzející se bezpečnostní hrozbě ze strany Číny, horký je spor o Taiwan například. Co je podle vás největší hrozba - Rusko na Ukrajině a na hranicích NATO, probouzející se čínská vojenská ambice nebo islámský terorismus, jak říká prezident Zeman?
Kdybychom znali odpověď, tak se připravujeme na jeden konflikt. Tady je zapotřebí vždy používat optiku, jak moc se to může dotknout naší země a Aliance, jíž jsme součástí. Z toho pohledu musíme bojovat za země, které jsou demokratické a mají stejné právo jako my se rozhodnout, kam chtějí patřit, to je Ukrajina a Gruzie.
Nikdo jim nemůže říkat, že mají tvořit nějaký jiný blok nebo být neutrální. Mají své demokraticky zvolené politiky a oni mají rozhodovat o tom, kam mají patřit. To je stejné, jako kdyby nám v roce 1989 někdo říkal: Ani náhodou, vy se nebudete snažit vstupovat do struktur EU a NATO. Samozřejmě že ty první roky takové částečně byly. Ukrajinci jsou dnes tak trochu v situaci jako my tehdy a mají právo rozhodovat o svém osudu, kam chtějí patřit. To musíme vyhrát na prvním místě.
A na tom se shodnete s panem prezidentem?
Na toto téma jsem neměla možnost se s ním bavit. Když jsem já s ním vedla rozhovor před svým jmenováním, tak jsme se bavili o mojí vizi armády, o tom, jak bych chtěla mít armádu vybavenou, o rozpočtu i o tom, jestli by naši vojáci měli jezdit cvičit a pomáhat do zahraničí.
