Žádné pušky ani tanky. Speciální česká jednotka sází na jiné zbraně

Klasický vojenský objekt obehnaný plotem. Při příjezdu k 533. praporu bezpilotních systémů v Prostějově však návštěvník neuvidí – jako u mnoha jiných jednotek – zaparkovanou vojenskou techniku v garážích. 

Prapor bezpilotních systémů vznikl teprve před třemi lety. Hlavní výbavou jsou v současnosti čtyři druhy techniky. Jedním z nich je dron Vážka A. Na první pohled není ničím zvláštní, vypadá stejně jako mnoho jiných dronů, které si může koupit každý.

Další dva druhy techniky jsou větší a mnohem dražší - jde o bezpilotní systémy pojmenované Raven a Puma. Oba vypadají stejně, jako malé letadlo. V přední části je kamera a zbytek vypadá jako obyčejný model, který si modelář slepí doma za víkend.

Zdání ale klame. V obou případech jde o velmi drahou techniku za několik milionů korun. „Stroje jsou primárně uzpůsobené k tomu, aby místo toho, že by se někam posílali lidé, se předtím pošle letadlo, které to tam zkontroluje,“ vysvětluje reportérovi Seznam Zpráv voják 533. praporu bezpilotních letounů. Kvůli bezpečnosti zůstává v anonymitě. U jednotky je šestým rokem.

V praporu působí především mladá generace vojáků. „Je požadavek, aby byli jazykově způsobilí. Veškerá dokumentace i příprava lidí je vedena v anglickém jazyce. Troufnu si říct, že věkový průměr u jednotek, které obsluhují tyto systémy, je do 30 let,“ odhaduje náčelník štábu Marek Krajčík.

Seznam Zprávy se zajímaly o to, jak jejich technika funguje v praxi. Dva vojáci – z důvodu anonymity v kuklách – vykládají na velkém prostranství v prostoru základny z kufru krabici ve tvaru obdélníku a odcházejí na travnatou plochu.

Podívejte se, jak vypadá technika v akci:

Pro ukázku si vybrali bezpilotní systém Puma. Jde o novou techniku, kterou vojáci dostali teprve loni. První si nastavuje notebook, odkud bude sledovat záběry ze vzduchu, druhý skládá letadlo dohromady. Oba vojáci mezi sebou komunikují – kontrolují, jestli před ukázkou vše funguje.

Záběry ze vzduchu vojáci sledují jak na počítači, tak na malém „tabletu“, který drží druhý voják v ruce. „Puma funguje tak, že se může odhodit z ruky, nebo pustit z tzv. bungee gumy. Doba letu je až 150 minut. Jde hlavně o to, především rozpoznat techniku, ať už těžkou, nebo lehkou. Puma už si dokáže i na delší vzdálenost, třeba půl kilometru, celkem detailně prohlédnout člověka,“ říká.

Poté, co je letadlo pomocí bungee gumy vypuštěno do vzduchu, oba vojáci sledují na obrazovkách, kde se pohybuje, určují směr, kam a v jaké výšce má letět. „Naše operační výška bývá zhruba nějakých 100, 150 metrů nad zemí. Je to kvůli kvalitě výstupu, aby byl obraz co nejvíc detailní,“ vysvětluje voják.

Přistání je řízený proces. Vojáci si vyberou oblast a poté tam technika přistane. Při přistání se stroj rozpadne na několik kousků. Na nezkušeného laika to dělá dojem, jako když se dron rozbije, ale je to v pořádku.

V případě konfliktu je největším nebezpečím, pokud by nepřítel během letu rušil signál. Při takzvaném zarušení by voják ztratil nad technikou kontrolu.

„Sestřelení není až tak aktuální jako spíš zarušení. Na Ukrajině se hodně ukazuje, že se drony dost zarušují. Pak buď spadnou, nebo ztratí signál a odletí pryč,“ popisuje voják v Prostějově, jak se tyto stroje v konfliktu běžně likvidují.

Podívejte se, jak vypadá vzlet bezpilotního systému Puma:

Náčelník štábu Marek Krajčík vysvětluje, že hlavním úkolem 533. praporu bezpilotních systémů je průzkum, sledování a komunikační podpora.

Techniku si v Prostějově umí opravit sami. „Máme personál, který byl připraven přímo ve Spojených státech amerických na specializovaných kurzech. Naši technici získali schopnost a způsobilost i podle českých předpisů, aby tuto techniku připravovali a servisovali a samozřejmě i opravovali,“ upřesňuje.

Čtvrtý druh techniky, který v Prostějově mají k dispozici, je největší, nejdražší a také nejvýkonnější. Jde o Scan Eagle - velký bezpilotní letoun, který startujte z odpalovacího zařízení. Na plášti má vlajky České republiky a musí ho ovládat speciálně vyškolení vojáci.

„Ke startu ho připravují dva technici a řídí ho jeden pilot. Ve vzduchu vydrží více než dvacet hodin, můžeme přenášet obrazový materiál ve vzdálenosti 120 kilometrů od řídicí stanice. Do vzduchu se letadlo dostane pomocí pneumatického katapultu a poté teprve pokračuje vlastními silami,“ popisuje v anonymitě velitel skupiny technického zabezpečení reportérovi Seznam Zpráv.

Scan Eagle ale nemůže vyletět do vzduchu jen tak po libosti. Vojáci si musí rezervovat místo, kde chtějí létat. Podle legislativy jsou to letadla, takže se ve vzdušném prostoru identifikují stejně jako stíhačka, vrtulník nebo dopravní letoun.

Tento stroj česká armáda využívala i v zahraničí, například v Afghánistánu nebo Africe. „Jeho benefitem je výdrž ve vzduchu, která je 12 až 15 hodin. Můžeme mít dohled po celou dobu operace nad jednotkami od té doby, kdy opustí bránu základny, až do jejího návratu. Video přenášíme v reálném čase, takže řídicí stanoviště vše vidí. Máme spojení i na jednotku,“ dodává velitel skupiny technického zabezpečení.

Přesné počty techniky na základně armáda z bezpečnostních důvodů nesděluje.