Vyvážíme talenty do Česka, nechtějí žít v žumpě, říká expremiér Slovenska

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Expremiér a europoslanec Ľudovít Ódor upozorňuje, že dnes už je kvůli slovenským studentům například Brno „vyloženě dvoukulturním prostředím“. Naopak starší generace, jež je dle něj pod vlivem propagandy a různých nesmyslů, si začíná myslet, že Češi chtěli být vždy jiní a že se od Slováků vzdalují.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy poukazuje na to, že Slovensku chybí ekonomická vize, kulhá zdravotnictví i školství. „Kdysi jsme byli tatranským tygrem, teď jsme vyhublá kočka. Posledních deset až dvanáct let jsme přestali dobíhat západ. A to i přesto, že máme od EU hodně peněz a míváme hodně peněz i v rozpočtu. Jenže tyto peníze jsou většinou velmi neefektivně a nesmyslně vynakládány,“ poznamenává europoslanec, který byl v roce 2023 předsedou úřednické vlády nestranických odborníků. Tu jmenovala tehdejší prezidentka Zuzana Čaputová s cílem dovést zemi k předčasným volbám.

Protievropské směřování slovenské vládní politiky v posledních týdnech vyvolalo velké protivládní demonstrace. Dle Ódora sice současný kabinet Roberta Fica znervózněl, rychlý pád vlády ale neočekává. „Mocenské a byznysové zájmy jsou příliš silné na to, aby se to rozpadlo. Ještě minimálně tento rok budou trvat,“ míní.

Česko-slovenské vztahy v současné době nejsou výstavní. Co je podle Vás základem třecích ploch?

Kdysi jsem si myslel, že je to lední hokej a euro. Ale teď vážně, když jsem byl premiérem, žádné třecí plochy nebyly. Náš nový premiér ale není příliš kompatibilní se Západem. To je tedy také třecí plocha. A další je možná i rok 1968, který Slováci vnímají trochu jinak než Češi.

Nynější premiér Robert Fico několikrát naznačil, že Česko je příliš servilní vůči Evropské unii, Západu, dokonce, že se moc míchá do slovenských událostí. Česko to neponechalo bez odezvy. Jak moc jsou takovéto slovní přestřelky nebezpečné pro vzájemné vztahy?

Tak premiér Fico je zase příliš servilní vůči Moskvě. Když se rozdělila československá federace, tak v zásadě si oba státy šly svým směrem. Skončily výmluvy na to, že se všechno řídí z Prahy nebo že Praha musí doplácet na Slovensko. Každý si mohl budovat vlastní model společnosti a ekonomiky a fungovalo to celkem dobře. Naše vztahy byly dobré a myslím si, že se k tomu zase vrátíme. Léta společné historie nevymizí.

Ale abych se vrátil k premiérovi Ficovi. Asi nevidí, že například i Andrej Babiš zasahoval do našich voleb, Viktor Orbán jakbysmet. Jenže když je to v jeho prospěch, tak to zkrátka nevidí.

Mají Slováci pocit, že se od nich Česko politicky i kulturně vzdaluje?

Myslím si, že je to velmi generační. Mladá generace, byť už třeba nesleduje tolik české filmy jako dřív, houfně odchází do Česka studovat, třeba takové Brno je vyloženě dvoukulturní prostředí. Starší generace, která je bohužel pod vlivem propagandy a různých nesmyslů, si začíná myslet, že Češi chtěli být vždy jiní a že se od nás vzdalují.

Na zmírnění česko-slovenského napětí se chtějí soustředit i prezidenti obou zemí. Může v tom hlava slovenského státu Peter Pellegrini něco udělat?

Pan Pellegrini se stále snaží zasahovat do politického dění na Slovensku, není to nadstranický prezident a většina ho vnímá jako prodlouženou ruku Roberta Fica. Proto je těžké si představit, že by zlepšení vztahů výrazně napomohl. Každopádně mohl udělat víc, absolutně zatím nevyužil svoji šanci.

Jak byste popsal - jako někdejší premiér - situaci na Slovensku, kde se hádá vládní koalice a občanské protesty plní náměstí?

Bohužel nemám moc důvodů k radosti. Země je výrazně polarizovaná. Základní politická pravidla, která jsme měli dvacet let, současná vláda boří. Aby přikryla všechny své přešlapy a to, že neřeší skutečné problémy, tak začíná poměrně nebezpečně hazardovat s budoucností Slovenska. Náměstí jsou právě proto plná nespokojených lidí.

Mohou tyto protestní projevy něco změnit? Mají patřičnou sílu?

Vláda je velmi nervózní. Vždyť v minulosti protesty už měly takovou sílu, že přišla změna ve vládě. Tentokrát si ale nemyslím, že to nebude tak rychlý proces. Každopádně je to jedno ze základních práv občanské společnosti, nespokojení lidé mají vyjít na ulici a protestovat proti vládě. A nyní je seznam toho, s čím jsou nespokojení, opravdu dlouhý.

Navíc tentokrát se neozývají jen běžní občané, ale už i hodně firem, akademiků, lékařů. Mnoha skupinám obyvatel se nelíbí směřování naší země, nelíbí se jim kroky vlády. Tedy tlak je silný a může to zamíchat politickými kartami. Nicméně si nemyslím, že to povede k okamžitému pádu vlády, spíš to může znejistit některé poslance, kteří sami nevědí, kam patří. Většina v parlamentu je velmi těsná a to má na psychiku těchto poslanců značný vliv.

Tedy si myslíte, že předčasné volby zatím nejsou ve hře?

Zatím si myslím, že mocenské a byznysové zájmy jsou příliš silné na to, aby se to nějak rozpadlo. Vidíme, že není problém přizvat kohokoli do koalice, jen aby vláda udržela moc. Tedy tyto zájmy ještě budou minimálně tento rok trvat.

Premiér Fico prohlašuje, že svoboda přišla na Slovensko z Východu, zatímco zvrácenosti ze Západu. To je jako vystřižené z učebnice kremelské propagandy. Skutečně tomu jeho voliči na Slovensku, kterých nebylo málo, když ho dovedli do vlády, věří?

To není otázka víry. Máme dokonce i nějaké průzkumy, které opravdu ukazují, že v Evropské unii jsme zemí, která nejvíc věří propagandě, hoaxům a podobným nesmyslům. Dokonce si myslím, že i Nigérie je před námi v tomto průzkumu.

Čím si to vysvětlujete?

U nás je to v zásadě oficiální politika, zcela oficiální komunikační strategie vlády. A když tyto nesmysly vládní představitelé ještě i propagují do médií, tak samozřejmě hodně lidí tomu věří. Nemyslím si ale, že by většina Slováků byla pro opuštění Evropské unie, nicméně už i takové řeči jsme od vládních politiků slyšeli. Podobná rétorika nejenže mate běžné lidi, ale znejišťuje i podnikatele.

Co z křesla europoslance můžete dělat pro to, aby Slováci tolik nepodléhali dezinformacím?

Víte, poté, co jsem byl premiérem v úřednické vládě, tak jsem pak hodně přemýšlel o tom, jaký význam bude mít, když půjdu do Bruselu. Nechtěl jsem, abych jako mnozí předtím zapadl a nebyl pět let na Slovensku vidět. Proto pořádám každý měsíc několik výjezdů po Slovensku, hovořím s občany, aby měli vyrovnanější pohled na EU a na to, co nám přináší. Když totiž budeme na EU jen kydat samé negativní věci, zbyde jako alternativa Rusko. A to přeci nikdo nemůže myslet vážně, že by chtěl. Stačí si jen porovnat životní úroveň. Pokud bychom z EU odešli, extrémně bychom si ekonomicky pohoršili.

Ve finále pak stejně volby rozhodují peněženky. A ty slovenské tak plné stále nejsou. Jak nastartovat ekonomický růst, co by zemi ozdravilo?

Kdysi jsme byli tatranským tygrem, teď jsme vyhublá kočka. Velmi se nám nedaří, posledních deset až dvanáct let jsme přestali dobíhat Západ. A to přesto, že máme od EU hodně peněz a míváme hodně peněz i v rozpočtu. Jenže tyto peníze jsou většinou velmi neefektivně a nesmyslně vynakládány. Už si ani nevzpomínám, kdy jsme měli naposledy nějakou ekonomickou vizi, kterou by Ficovy vlády naplňovaly.

Většinou jen hledají nepřátele, na které by mohly svalit vinu za to, co se děje v naší zemi. Víte, pro mě je často velmi úsměvné slyšet, že premiér, který v naší zemi vládl 14 let, tak na sebe nebere žádnou zodpovědnost za to, jak to na Slovensku vypadá. Za všechno podle něho může Soros, neziskovky, opozice a progresivismus. A stále mu to prochází. A přibírá nové a nové nepřátele, teď například Gruzínce. Fico se jednoduše nyní stará jen sám o sebe, nemá absolutně žádný cit pro zemi. Je to slabý odvar toho, jaký byl před deseti lety. Řekl bych, že nyní je to takový Fico light, bez cukru.

Co by tedy mohlo slovenskou ekonomiku nakopnout?

Jednoznačně se musíme soustředit na ty ekonomické oblasti, kde máme co nabídnout. Například některá průmyslová odvětví, tam máme poměrně dobrou šanci uspět v konkurenci. A rozhodně bychom měli posílit vzdělávání. Jsme úspěšná exportní země, ale bohužel také velmi úspěšně exportujeme naše talenty. A nejvíc do České republiky. Jenže potom nám chybí doma. Vláda totiž neumí mladým lidem nabídnout žádnou perspektivu. Nechtějí zkrátka žít v žumpě, kde panuje agresivní politická debata.

Doma některé drží jen láska k vlasti, rodina, přátelé. Chybí ale kvalitní vzdělávání, pracovní místa. Lidé neodcházejí jen za lepším výdělkem, ale lepšími školami, zdravotním systémem, zkrátka za lepším životním prostorem, za slušností.

V premiérské židli jste seděl jen zhruba pět měsíců, po dobu úřednické vlády. Nemrzelo vás, že je to takto omezený čas, kdy se vlastně ani nedalo s věcmi pohnout?

S tím jsem do toho šel. S tehdejší paní prezidentkou Zuzanou Čaputovou jsme tím chtěli ukázat, byť na pět měsíců, že věci se dají dělat jinak. Načerpal jsem zkušenosti, to ostatně dělám i nyní v Bruselu.

Pokud přijde šance, vrátíte se na Slovensko do domácí politiky?

Ano. Dvacet let jsem se podílel na tvorbě ekonomických reforem, opravdu mě to znovu láká. Když bude šance na to, že budu moci něco změnit, tak se velmi rád vrátím.

Doposud jste nicméně formálně nevstoupil do strany Progresívne Slovensko, jejíž barvy v europarlamentu hájíte.

Ono to zatím nehrálo roli, nicméně jsem se stranou propojen, kandidoval jsem na jejich kandidátce. Snažím se ale udržet si trochu i odborný kredit, v nějaké formě si ho uchovat. Samozřejmě ale pokud bude třeba, tak nemám problém do strany Progresívne Slovensko vstoupit. Zatím to ale není na stole.