Článek
Sociolog Jan Herzmann vysvětluje příčiny nespokojenosti ve společnosti. I to, jaké to může mít dopady ve sněmovních volbách na podzim v příštím roce. „Troufnu si říct za celou naši branži, že dnes nikdo neví, jak se to bude vyvíjet dál. Nejistota je vždy, ale dlouho nebyla v takové míře,“ říká v rozhovoru Herzmann.
Co se to dnes děje ve společnosti, že i lidé, kterým se relativně daří, si stěžují a jsou pořád s něčím nespokojení? To je česká povaha, nebo návrat blbé nálady?
V současné době je základní náladou jakási ne hluboká, ale dlouhotrvající frustrace z toho, že není lépe. Značná část veřejnosti čekala, že v průběhu roku 2024 se jim začne dařit podstatně lépe. A taková frustrace proniká i do střední třídy. Je tu také absence nějakých pozitivních emocí, prostě chybí dobré zprávy. Ty ze světa jsou převážně špatné. Situace u nás se nevyvíjí k lepšímu takovým tempem, jak veřejnost očekávala a jak by si samozřejmě přála. A to všechno dohromady obaluje společnost jakýmsi mrakem, ve kterém se lidé – speciálně v tradičně skeptickém Česku – kaboní. Jsou nespokojení a chtějí to nějakým způsobem vyjádřit.
Co z toho vyplývá, pokud jde o politické preference voličů?
Průzkumy ukazují, že se zmenšují tvrdá jádra příznivců politických stran. Jen s výjimkou opozičního hnutí ANO, tam naopak tvrdé jádro mírně roste. Je tady hodně potenciálních voličů, tedy lidí, kteří obvykle chodí volit, ale dnes vůbec nevědí, komu chtějí odevzdat svůj hlas. V průzkumech je vidět, že část někdejších příznivců vládních koalice Spolu odešla ke STAN, ale nezanedbatelná část z nich patří mezi totálně nerozhodné.
Poptávka po nové straně
A jak je na tom mimoparlamentní opozice, kde je hned několik ambiciózních stran?
Dál probíhá jakési těkání části voličů mezi těmi subjekty, které se na politickém trhu nabízejí, včetně nových. To jsou komunisté pod značkou Stačilo, Motoristé, možná Přísaha. Zároveň je tady poptávka po nějakém novém subjektu, nevíme jestli vznikne další kolem pana Kalouska. Toto všechno je v pohybu, a abych použil výraz, který kdysi vyslovil sociolog Jan Hartl, preference jsou mělké. Takže přecházet od podpory jedné strany k podpoře jiné strany nebo hnutí je pro spoustu lidí poměrně snadné.
A tahle roztěkanost, kdy lidé nevědí, koho volit, nebo své preference každý měsíc mění, je něco nového, nebo to tak bylo vždy před volbami?
Míra, v jaké se to děje, je nová. Už dlouho jsme tak velkou neviděli. Já myslím, že naposledy jsme byli jako společnost v podobné situaci kolem let 2009 a 2010, kdy vznikaly Věci veřejné. Mám pocit, že od té doby se tak nedělo.
Když vás tak poslouchám, tak vy sociologové a analytici veřejného mínění teď nemůžete cokoliv predikovat, jestliže jsou voličské nálady v neustálém pohybu. Je to dost nepřehledné, ne?
Troufnu si říct za celou naši branži, že dneska nikdo neví, jak se to bude vyvíjet dál. Nejistota je vždy, ale dlouho nebyla v takové míře. Taky si všimněte, jak jsme všichni – politologové, sociologové nebo analytici – zdrženliví říkat, jak volby v roce 2025 dopadnou. Všichni se snažíme mluvit o aktuální situaci a o tendencích, kam to může směřovat, ale jsme si vědomi, že se vše může výrazně změnit. Máme tady poslední zkušenost z roku 2021, kdy v posledním předvolebním týdnu posílila dvě nejsilnější uskupení. Na jedné straně Spolu, na druhé straně ANO – a vysáli rybník těm ostatním. Nikdo dnes neví, jestli situace nebude podobná a jestli k nějakému takovému last minute swingu znovu nedojde.
Jako v éře Věcí veřejných
Může se tedy splnit sen Andrej Babiše, který chce získat přes 40 procent hlasů a vysát hlasy od menších konkurentů v opozici?
To se stát může, ale jak je vysoká pravděpodobnost takového scénáře, to já si netroufnu vůbec říct. Protože nevíme, jak se pochlapí některá další uskupení. Ale můj model v rámci dlouhodobého projektu Český volič dnes ukazuje spíše protiklad k té variantě koncentrace hlasů u velkých. Tedy že se do Sněmovny dostanou vedle ANO i další opoziční strany, i ty dnes mimoparlamentní. Ale to je dnešní situace. Dost lidí hledá někoho nového, kdo ještě neudělal chybu. A to je právě situace, která mi připomíná období vzniku Věcí veřejných. To byl přesně stejný moment, část populace hledala někoho, kdo to bude dělat jinak.
Je správná „žraločí“ strategie ANO? Tedy agresivně přebírat voliče menším stranám, které kvůli tomu v minulých volbách skončily těsně pod čarou a Babiš neměl s kým sestavit vládu?
Jde o způsob vedení volební kampaně. Domnívám se, že podobnou chybu, jakou udělal pan Babiš v prezidentské volbě mezi prvním a druhým kolem, už nebude opakovat a minimálně jeho marketéři se z toho poučí.
Co myslíte, že byla ta chyba?
Válcování. Pokus to všechno zválcovat, pochytat úplně všechny, od krajní pravice až do krajní levice. A prezentovat se jako ten největší a nejsilnější, ukázat co nejvíc svalů, těch politických, samozřejmě. Jistě, hnutí ANO pořád sní o tom, že je catch all party, a snaží se oslovovat všechny sousední skupiny voličů. Díky poučení z prezidentské volby na to asi půjdou sofistikovanějším způsobem. Nikoliv tak, aby se „dopředu korunovalo“, což třeba dělal kdysi Jiří Paroubek. I jeho pád z velkých preferencí a očekávání patrně v ANO znají jako zkušenost.
Rok voleb
Speciální projekt Seznam Zpráv, v němž podrobně sledujeme dění v politice před sněmovními volbami v říjnu 2025. Pohled do marketingu a strategií jednotlivých stran. Sledování zástupců konkrétních voličských skupin. Aktivita dezinformací v kampani. Vzestup nových stran. Rozhovory, reportáže, průzkumy veřejného mínění a podcasty.
Tohle vidíme na snaze Andreje Babiše trochu se upozadit a více ukazovat i jiné tváře?
Ano, a dokonce si myslím, že dvojice Karel Havlíček a Alena Schillerová jsou jeho žolíkem. Oni mají – nevím, jestli úmyslně, nebo mimoděk – rozdělenou cílovou skupinu. Každý má jinou. Paní Schillerová působí spíš na ty, kteří přistupují k politice přes emoce. Pan Havlíček spíš působí na ty, kteří přistupují přes racionalitu. Proto on kandiduje v Praze a snaží se přetáhnout zklamané vládní voliče.
S tím souvisí i mlžení ANO ohledně toho, kdo bude v případě výhry premiér? Tedy že to nemusí být jen vládními voliči nenáviděný Babiš, ale klidně i přijatelnější Havlíček?
S tím hnutí ANO pracuje velice šikovně. Nejde jen o voliče, ale také o budoucí vládu. Mají dva adepty na premiérský post a hnutí ANO se může po volbách rozhodnout, co je pro ně výhodnější. Teď budu spekulovat: Když dají dohromady většinu například s Motoristy nebo s jiným dnes opozičním subjektem, bude premiérem Babiš. Když to nepůjde a budou nuceni sestavit kabinet s některou ze současných vládních stran, tak bude muset být premiérem Havlíček.
