Článek
Někomu jde o pěkné místo na kandidátce, jiní by rádi do příští vlády. Ti jsou samozřejmě nejaktivnější. Nevíme, zda jim to skutečně bude fungovat, ale snaživci sázejí na to, že vyhraje a Babišova zalíbení se dočká ten, kdo bude nejvíc přehánět.
Cílem je vykreslit apokalypsu, tedy Česko jako zemi, která je těsně před bankrotem. Nebo premiéra Fialu jako neschopného zoufalce.
Poslechněte si poslední epizodu Vlevo dole
Takže například Lubomír Metnar, jenž vysněné místo ministra obrany nemá jisté, musí Babišovi předvést, že umí také kousat. „Silácké řeči o zbraních a penězích z vás schopného premiéra neudělají!“ zkouší jindy klidný Metnar roli drsňáka a střílí do premiéra Fialy.
Aleš Juchelka, který by se rád stal ministrem práce a sociálních věcí, je sice jinak pořád samá srandička, ale šest měsíců před volbami musí i on přitlačit. Proto teď ve všech rozhovorech dokola opakuje, koho všeho současná vláda hodila přes palubu. Nečastěji jsou to důchodci, jindy také rodiny s dětmi, pak střední třída a občas i podnikatelé a živnostníci.
Speciální agendu v soutěži o šéfovu oblibu si našel Martin Kolovratník, věčný čekatel na post ministra dopravy. Ten musí zpochybnit každý nový úsek jakékoliv dálnice, železnice, křižovatky nebo mostu. A to Babišovými slovy, že neschopná Fialova vláda se chlubí jen „naší prací“, sama neudělala vůbec nic, vždyť skoro ani nerozezná beton od asfaltu.
Hospodářský marasmus
Což o to, jsou to všechno obdivuhodné výkony a určitě se do voleb ještě dočkáme mnohých vylepšení. Jeden z anonistů ale vyčnívá už dnes a pro ostatní nebude snadné ho dohnat. Nejhorlivějším snaživcem je v posledních týdnech jednoznačně poslanec a místopředseda ANO Radek Vondráček.
„Petr Fiala a Vít Rakušan srazili Česko doslova na úplné dno propasti. Krám je prázdný, v ušmudlané výloze visí jen lživé propagandistické plakáty a vládní politruci rozdávají mávátka,“ napsal Vondráček nedávno na sociální sítě, čímž trumfnul v hnutí používanější termín „hospodářský marasmus“.
Cesta advokáta z Kroměříže do role nejdrsnějšího bitkaře ANO je pozoruhodná a ukazuje, jak se Vondráček v prostředí Babišova hnutí radikalizoval. Když se na podzim 2013 stal poprvé poslancem, v necelých 40 letech, i mimo hnutí ho mnozí v Parlamentu popisovali jako sympaťáka, s nímž je legrace hlavně po schůzi někde u vína, natož prý když vezme do ruky kytaru a začne zpívat.
Později jsme zjistili, že Vondráček je takový nejen „po práci“. V říjnu 2017, kdy hnutí ANO vyhrálo volby a oznámilo, že právě on se stane šéfem dolní komory, oslavil to s partou kolegů přímo v hlavním jednacím sále - v botách a s kytarou v ruce vyskočil na předsednický pultík.
Poslanec Vondráček vystupuje jako lidový typ politika pohrdající některými konvencemi. Dnes je oficiálně kandidátem ANO na ministra spravedlnosti. Ale jako kdyby ho to úplně nebavilo, evidentně touží po něčem jiném. Nejprve se v opozičních lavicích více než justici věnoval fungování Sněmovny, na což se jako její bývalý předseda cítí povolaný.
Mluvil o plíživém nástupu nové totality, kterou všichni přehlížejí. Naštěstí v ANO si nebezpečí všimli. „Až musí přijít Andrej Babiš a říct: Nová totalita, aby to všichni zavnímali. Podepisuji, co říká,“ adoruje bosse Vondráček.
Kroměřížský Masaryk
K posílení jeho sebevědomí udělal dost práce exprezident Miloš Zeman. Ten loni na oslavě svých osmdesátin prohlásil, že Radek Vondráček by byl výborný ministr zahraničí. No a „kroměřížský Masaryk“, jak mu přezdívají v hnutí ANO, této představě propadl.
Nemine den, kdy by nebyl v úžasu z dalšího moudrého rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa. Úplně paf je ale z jeho viceprezidenta J. D. Vance. Vondráčkovi se líbí, jak se s tím nemaže a umí to každému nandat - jednou Evropě, jindy Zelenskému.
Skutečně, jak kdyby se chtěl advokát z Kroměříže stát Babišovým J. D. Vancem. Tedy mužem, který bude šéfovi lichotit, dál stupňovat a přehánět jeho výroky, který bude provokovat a ochotně chodit do bitev se všemi nepřáteli. Snaží se, seč může.
Musíme si na závěr položit stejnou otázku, kterou řeší americká média u J. D. Vance, jenž ještě před pár lety patřil k Trumpovým kritikům: Nakolik je jeho konverze od oponenta k nejloajálnějšímu členovi družiny upřímná?
Při hledání odpovědi si nelze nevzpomenout na Vondráčkovo vyznání, které učinil před několika roky a před několika poslanci ve sněmovní restauraci, samozřejmě s kytarou v ruce: To víte, u nás v ANO je to jako v severokorejském režimu, záleží, kdo poslední mluví s vůdcem, ten to má nejlepší.
Musíme uznat, že se v systému naučil chodit skvěle.
