Vlevo dole: Babiš premiér. Byl by jako Fico, nebo spíš Orbán?

Pokud by byl Andrej Babiš premiérem, nechal by se zaslepit touhou po pomstě jako Robert Fico, nebo by volil orbánovsky pragmatický přístup?

Při pohledu na česko-slovenskou roztržku a rozkol uvnitř Visegrádské čtyřky taková otázka napadala asi každého: Jak by to dnes bylo a na čí straně by stálo Česko, kdybychom měli jiného prezidenta a jiného premiéra?

V případě hlavy státu je to docela jasné. Oba bývalí prezidenti, Miloš Zeman i Václav Klaus, nic nepředstírají. Vesele se stýkají s lídry Slovenska a Maďarska, kteří mají pro ruského agresora Putina pochopení. Plácají je po zádech a oceňují na nich, že také rádi provokují a za každou cenu jdou proti všem, proti spojencům v EU i NATO.

Samozřejmě je to klasický „kdybysmus“, na který se nehraje. Oba dva jsou v penzi a nic od nich nehrozí. Provokace v Klausově hanspaulském zámečku i v Zemanově dejvické ložnico-kanceláři nemají žádný skutečný vliv. Pokud nepočítáme blahodárný efekt, že každý důchodce je přirozeně rád, když ho občas někdo navštíví.

V případě premiéra je to vážnější. Ani nemusíme spekulovat, co by bylo, kdyby ve Strakově akademii dnes seděl Andrej Babiš. Můžeme klidně předvídat, co nastane, až zas bude premiérem. Vždyť to se může docela snadno stát. Hnutí ANO se v průzkumech dlouhodobě těší největší přízni a je přesvědčeno, že po sněmovních volbách na podzim 2025 se zase vrátí k moci. Snad už bude po válce.

Andrej Babiš dává najevo náklonnost jak k Viktoru Orbánovi, tak k Robertu Ficovi. Obdivuje na nich, jak se po letech v opozici oba dokázali v Maďarsku a na Slovensku vrátit k moci. To je ostatně moment, po němž sám touží, takže se logicky u Orbána i Fica inspiruje.

Babišovi musí imponovat, že se do funkce premiérů vrátili silnější, než byli kdykoliv předtím. Míněno tak, že posílily jejich autoritářské sklony, ke svým oponentům už byli nesmlouvaví, nemilosrdní. Měli přesný plán, jejž okamžitě po nástupu do vlády začali naplňovat. Hlavně už se s nikým nemazlit a ničím se nezdržovat.

Otázka tedy zní, jestli by byl Andrej Babiš jako slovenský Fico, nebo spíš jako maďarský Orbán. Tedy zda je Babiš ficovsky naprosto zaslepený jen a jen pomstou, kvůli níž je schopen všechno zbořit a dokonce kolaborovat s Ruskem. Nebo zda je český miliardář spíš orbánovsky pragmatický - připravený dělat troublemakera hlavně proto, aby z toho nakonec pro sebe něco vytřískal.

Dnes se bezpochyby zdá, že Andrej Babiš je rozhodně jako Viktor Orbán. Což nemusí platit napořád, jak vidíme, i politici v pokročilém věku se dokážou radikalizovat. Babiš není žádný velký ideolog, takže mu nedělá žádný problém účelově měnit názory na cokoliv. Když byl premiérem, evropskou politiku vnímal jako hokynář. Do Bruselu jezdil jak na tržiště, kde něco urve - a pak se chlubil, kolik si vyhádal a přivezl miliard.

Z tohoto prostého důvodu se Babišovi ani nemůže líbit izolace, do níž svou hloupou posedlostí nezadržitelně míří slovenský Robert Fico. Naopak jako obchodník, který vždy rád levně nakupoval a draze prodával, Babiš musí obdivovat Orbánův styl.

To, jak suverénně přijede do Bruselu, kde jako jediný blokuje další pomoc Ukrajině nebo přístupová jednání o členství v EU, aby to pak výměnou za uvolnění zadržovaných dotací pro Maďarsko umožnil. Nebo jiný příklad - přestane odmítat vstup Švédska do NATO ve chvíli, kdy od Stockholmu výhodně získá čtyři stíhačky Gripen.

Ostatně Andrej Babiš v rozhovorech jako svůj vzor zmiňuje Orbána, nikoliv Fica. To jeho si pozval na pomoc v kampani před sněmovními volbami v roce 2021, nikoliv Fica. To k němu jezdí do Budapešti na konference, nikoliv do Bratislavy. Aby to završil, šéf ANO dokonce veřejně lituje, že neumí maďarsky.

Jejich společný pragmatismus, možná spíš cynismus, je nejlépe patrný na postoji ke Green Dealu. Všichni tři o něm podobně hovoří jako o zelené šílenosti a bruselském diktátu, který zlikviduje ekonomiku. Rozdíl je v tom, že Orbán i Babiš - na rozdíl od Fica - se z věci přes veřejné deklarace snaží co nejvíc vytřískat.

Od Viktora Orbána slyšíte, že elektromobily jsou nesmysl, aby tentýž Orbán pro Maďarsko získal první čínskou továrnu na elektromobily a baterie v Evropě. Andrej Babiš není premiér, tak se aspoň snaží jako byznysmen. Nejenže si sám pořídil elektromobil Škoda Enyaq, ale na jeho čerpací stanici u Průhonic najedete největší počet nejrychlejších nabíječek na celé dálnici D1.

A nakonec poslední argument, proč by se dnes Andrej Babiš nesnažil zavděčit Putinovi tak zapáleně a odporně, jako to dělá Robert Fico. Před dvěma lety ukázal rozhodnost, když ještě jako premiér nekompromisně vyhostil desítky ruských špionů po kauze Vrbětice. Vůbec se nesnažil jakkoliv kamuflovat nebo relativizovat útoky Putinovy rozvědky na český muniční sklad.

Nakonec víme, že Andrej Babiš, jehož Agrofert má byznysy na Západě, nikoliv na Východě, vždycky za svůj druhý jazyk označuje francouzštinu. A rád se pochlubí selfíčkem s Emmanuelem Macronem. Přece jen - Robert Fico by si asi raději přivezl fotku do památníčku z Kremlu.