Vládní zmocněnec: Obnova Ukrajiny nebude dotační eldorádo

„Kontrakty za vděk se rozdávat nebudou,“ říká v rozhovoru vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný. Byť Ukrajinci berou Čechy jako někoho, kdo jim zachránil život, což se promítá i do byznysu, v prosazení se na ukrajinském trhu to tak úplně stačit nebude.

„O české firmy je zájem, avšak úspěch stojí na třech nohách: první je, že máte partnera, druhý, že máte výrobek, který s tím partnerem propojíte, a třetí noha je financování, které jde odjinud,“ vysvětluje Kopečný. Právě umět si sáhnout pro peníze, vědět, kde a kdo otevírá ten či onen program, je pro české podnikatele alfou a omegou.

Jak se Česko připravuje na rekonstrukci Ukrajiny, která bude podle ukrajinského ministra zahraničí „projektem století“?

Přípravy začalo Česko dělat hned na začátku. Už od roku 2022, prvního roku války, tam začaly jezdit týmy z ministerstva zahraničí, průmyslu a samozřejmě z obrany. Spolupráce s ukrajinskými partnery se začala navazovat ve všech oblastech. V současné době probíhá takzvaná rychlá či malá rekonstrukce, zkrátka jde o věci, které dokážeme dodat extrémně rychle, takže je to vlastně na pomezí humanitární pomoci. Nicméně i v tomto případě jde o obchod.

Každopádně velké projekty zatím nikdo nechce stavět, protože boje na území Ukrajiny stále probíhají a dělat tam drahé projekty je rizikové. Děláme proto zatím spíš levné projekty po celé zemi a samozřejmě připravujeme finanční nástroje za český stát, které by podporovaly české firmy. Abychom v momentě, kdy tam pomine válečné riziko, měli srovnatelné nástroje, jako bude mít Německo či třeba Polsko.

Pojďme to trochu zkonkretizovat. O jakých nástrojích mluvíme?

První věcí bylo, že v roce 2023 vláda přijala takové opatření, aby EGAP, tedy Exportní garanční a pojišťovací společnost, mohla pojišťovat export českých firem do Ukrajiny i v době války, což je jinak vyloučeno. Do válečných zón se prostě nepojišťuje. Na rovinu, těch peněz tam není moc, jsou to relativně malé projekty do pěti milionů eur. Kapacita Fondu Ukrajina, kterým EGAP kryje pojišťování, se zhruba 340 miliony korun se již třikrát vyčerpala a úspěšně splatila zpět. I proto se k nim přidalo dalších 300 milionů korun.

Nevýhodou samozřejmě je, že pětimilionový pojistný strop je relativně malý. Pokud totiž komunikujeme s firmami, které mají na Ukrajině velké projekty v energetice, limit pět milionů euro na jeden projekt prostě nevystačí.

Nebude se tedy zvyšovat?

V loňském roce se zvyšoval ze tří milionů na pět milionů euro. To zatím zůstává nezměněné. V každém případě pokud budeme chtít víc české firmy podporovat a zapojovat je do obnovy Ukrajiny, tak je jednoznačně potřeba neustále prostředky navyšovat.

Jaké další možnosti pro české firmy stát připravil či ještě chystá? Druhý velký nástroj, který potřebují větší projekty a větší firmy, je záruční. To znamená poskytování záruk pro úvěry, které si berou firmy buď v rámci Ukrajiny, nebo nějací jiní aktéři, například státní nebo municipální. Záruky v tuto chvíli ještě český stát neposkytuje, ale poslední rok a půl jsme připravovali program záruční a blendingový, kde se míchá záruka s grantem. Připravili jsme ho s Národní rozvojovou bankou, pro níž je to vůbec první takový program směrem do zahraničí. Záruční program bude navíc znásoben garancemi ze strany Evropské komise.

Jak to celé v praxi funguje? Můžete uvést příklad?

Třeba charkovský starosta si chce postavit určitou část potřebné decentralizované energetické sítě. Potřebuje si vzít úvěr od banky a ukrajinská banka, která mu ho může poskytnout, dává takovou úrokovou sazbu, že by ji nebyl schopen splácet. Bavíme se o více než patnácti procentech, což je prostě něco, co nesplatí z toho, co mu zbývající obyvatelé města zaplatí za elektřinu a za energie.

Když ale do procesu jednání vstoupí například Evropská investiční banka nebo Česká národní rozvojová banka, řekne, že se jí tento projekt líbí, a poskytne se výhodnější úroková sazba. Takže starosta nakonec nedostane úvěr s úrokem 18 procent ale třeba jen devět. A to už je zajímavější.

Nebo jiný příklad: za bankou přijde podnikatel, že chce postavit silo na obilí, které bylo rozbombardované. Banka mu nabídne úrokovou sazbu a díky záručnímu schématu se úroková sazba výrazně zmenší, takže se samozřejmě ty peníze zlevní a podnikatel to bude moci splácet.

Banky na Ukrajině nyní fungují bez problému?

Ano, fungují normálně. Samozřejmě byly zasaženy mnohými kybernetickými útoky, ale finanční sektor to neparalyzovalo.

Dosáhnout si na granty či jiný typ finanční pomoci s sebou ale nese i náročnou administrativu. Jsou pro Ukrajinu v tomto ohledu nějaké úlevy, je proces jednodušší?

Je šíleně náročný. Ukrajinský starosta, který se uchází o nějakou formu pomoci, musí vědět, koho oslovit, do kterých programů se přihlásit, co všechno pro úspěch vyplnit, doložit a podobně. Vyznat se v tom všem je na jednoho člověka téměř nadlidský výkon.

Čili největší šanci mají ty firmy, které přijedou s předpřipraveným projektem. A to i po stránce administrace.

Jednoznačně. Ať už to jsou obří projekty nebo i ty menší. Snažím se to od počátku českým firmám říkat. Přesvědčit je, aby si vyčlenily alespoň jednoho člověka nebo nějaký tým lidí na to, aby se vůbec zorientovaly v množství programů, uměly podat žádost, věděly, kam pro peníze sáhnout.

Máte pocit, že jsou české firmy ustrašenější nebo méně sebevědomé, odrazuje je administrativní proces, který je s jednotlivými zakázkami spojen?

Z válečného rizika jsou méně ustrašené než je evropský průměr, ale jsou méně sebevědomé v prosazování se. Staré členské státy EU v tom všem umí lépe chodit, mají zkušenější konzultační firmy, které se specializují třeba na fondy OSN či fondy evropských bank. V Česku nemáte jedinou větší společnost, která by toto dělala.

V čem jsou Češi na Ukrajině naopak silní?

Možná to někoho překvapí, ale v jádru. V ukrajinských jaderných elektrárnách se používá ještě sovětská technologie, kterou Škoda jaderné strojírenství umí. Dlouhodobě a zároveň západním způsobem, což je pro údržbu tří stávajících jaderných elektráren klíčové. V tomto jsme opravdu pro Ukrajinu naprosto zásadní. Češi to vědí a stojí tam v čele fronty.

Máte nějakou radu i pro případné české „nováčky“ na Ukrajině? Jak se na tamním trhu etablovat?

Samozřejmě firmy, které už jsou na Ukrajině zaběhlé, to budou mít jednodušší. Prostě navážou na to, co válka přerušila. To hlavní, co se snažím teď firmám sdělovat, je, aby si na Ukrajině našly nějakého respektovaného byznysového partnera. Ten je ekonomicky ochrání před podvodem, justiční machinací, ale i otevře cestu k zakázkám.

Zároveň se snažím potírat takové to české poraženectví, aby si zkrátka firmy neříkaly, že to stejně nemá cenu, že tam půjdou silnější a západnější země. Neměly by si říkat, že na to nemají, to totiž není pravda. Neříkám, že Ukrajina je lehký trh. Není. Je to drsné obchodní prostředí. Česko je ale na Ukrajině vnímáno jako silný, respektovaný partner. Je tam o naše firmy zájem.

Jak moc na Ukrajině rezonuje česká pomoc, ať už v případě munice či příjmu uprchlíků?

Máme naprosto bezprecedentní pozitivní obraz v očích nejenom ukrajinské vlády, ale především ukrajinského národa. A zdaleka to není jen v Kyjevě. Když jezdím do regionů, zažívám silné, nepřenositelné pocity. Je tam nesmírný vděk. Berou nás jako někoho, kdo jim zachránil život. A to se samozřejmě promítá i do byznysu. Je to bonusový bod navíc, ale v žádném případě se nikdy v historii nerozdávaly kontrakty za vděk. I nyní je budou dostávat firmy, které vědí, jak podat projekt, ke které instituci.

Úspěch stojí na třech nohách: první je, že máte partnera, druhý, že máte výrobek, který s tím partnerem propojíte, a třetí noha je financování, které jde odjinud. Obnova Ukrajiny není a nebude dotační eldorádo, tam se prostě nebudou dávat dotace. Bude to stát na úvěrech, granty, které se dostanou zadarmo, zkrátka vysychají. Velké firmy nicméně znají nástroje, potřebují především záruční programy. A to je zase úkol každé vlády, která chce podporovat svoje firmy, aby do toho dala co nejvíce prostředků.

Zmínil jste Muniční iniciativu, tu chce ale hnutí ANO, pokud by se dostalo po podzimních volbách do vlády, zrušit. Mohlo by to nějak ovlivnit vzájemné vztahy nebo zmenšit šance českých firem?

Jak jsem říkal, i díky této iniciativě nás lokální partneři berou jako někoho, kdo stojí na jejich straně. I byznysoví lidé nám za to děkují. Připodobnil bych to k vděčnosti Izraele, tam také stále rezonuje, že jim Československo při vzniku země dodávalo pušky. Model Izraele mě mimochodem v prvních dnech hodně inspiroval. Vděk Československu je tam stále hluboce zakořeněný a mám takový pocit, že stejné to bude s Ukrajinou.

A jak to bude vnímat byznys, pokud muniční iniciativa skončí? Možná si řeknou, aha, tak Češi přehodnocují, jak nás mají vnímat. Ani z našeho ekonomického hlediska nedává smysl v iniciativě nepokračovat, chápu ale, že je za tím projev nějakého politického uvažování. Zároveň doufám, že v momentě, kdy bude nová vláda, tak už bude jiná situace.

Bude už mír?

Spíš příměří.

Po čem kromě jádra, které má na Ukrajině českou stopu, bude z Česka hlad?

Celkově to bude energetika, infrastruktura, doprava, zemědělství. Může být i prostor pro strojírenství, od obráběcích strojů ke strojírenství generace 4.0. Hodně se také změní dodavatelské řetězce, celá země se přepisuje. To, co byl chudý západ, se stává primárním místem pro investice.

Znamená to, že české firmy by se měly zaměřit spíš na západ Ukrajiny?

Naopak. Jsem přesvědčen, že by to měl být na východ. A to z toho důvodu, že západ bude prostě přetlakovaný. Už teď je. Všichni západní investoři věří v západ, že je to bezpečnější. Takže už dnes do toho pumpují docela solidní peníze. Víc příležitostí ale z mého pohledu přinese českým firmám východ a jih země. Východ je ta víc průmyslová část, jih movitá a zemědělská, kde to bude hodně o dopravě a logistice.

Dosáhnou si Češi i na projekty v oblasti stavebnictví?

Tam velké šance nevidím, budou si to hodně dělat Ukrajinci sami. Nebo Poláci.

Tedy český zedník tam stavět nebude.

Nebude. Ale způsobí to jinou věc. České ekonomice reálně hrozí, že ukrajinský dělník odejde stavět na Ukrajinu. A vzhledem k tomu, že naše stavebnictví hodně visí na pracovní síle Ukrajinců, může vzniknout problém.