Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vládní koalice stále tápe, jak v Česku vyřešit krizi bydlení. V týdnu se téma znovu řešilo na koaličním jednání, ale bez úspěchu.
Zákon, který má řešit akutní problém s bydlením 154 tisíc lidí, je ostřelován zejména z ODS s odůvodněním, že by vzniklo příliš mnoho nových úřednických míst.
Podle ministerské zprávy vznikne 54 úřednických úvazků na krajích a 13 na ministerstvech. Hlavní těžiště je ale ve financování sociálních pracovníků a poradců na obcích, kterých by podle předpokladů mělo být asi 350.
S kompromisním návrhem proto přišel ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Stát by nefinancoval nová kontaktní místa na každé obci s rozšířenou působností, ale agendu by řešily úřady práce.
„Jako jedno z možných řešení jsem nabídl, že by agendu mohly dělat úřady práce. Jsou to právě úřady práce, které mají vhled do situace toho klienta,“ řekl Seznam Zprávám ministr Jurečka.
„Není to vhodná varianta“
Jenže na úterním jednání shoda nad tímto řešením nebyla. Proti je totiž Ministerstvo pro místní rozvoj. „V systému budou mít úřady práce svou roli, ale nikoliv jako kontaktní místo pro bydlení,“ uvedl ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek (za STAN).
„Tahle myšlenka se řešila na počátku přípravy zákona a došlo k jasné shodě napříč resorty, že to není vhodná varianta. Na tom se nic nezměnilo,“ dodal ředitel sekce podpory bydlení na Ministerstvu pro místní rozvoj Jan Schneider.
Jenže zákon je od léta zaparkován ve sněmovních výborech. Jak si Ministerstvo pro místní rozvoj představuje odblokování debaty, není jasné.
Zákon: kontaktní místa, garance, asistence
Podle Ministerstva pro místní rozvoj přináší zákon tři hlavní nástroje, pomocí kterých chce stát řešit situaci lidí v bytové nouzi:
I. Kontaktní místa pro bydlení v každé obci s rozšířenou působností
Tato centra nabízí základní poradenství (třeba posouzení situace a návrh možných řešení), sbírají také data. Jejich funkce je hlavně preventivní. Vzorem pro tato centra je Velká Británie. Už nyní fungují třeba v Plzni, Liberci, Mostě, Jihlavě nebo Českých Budějovicích.
Podobu zákona kritizuje zejména ODS. Podle ministra dopravy Martina Kupky „nafukuje počet úřednických míst“. Poslanec a nejhlasitější kritik Karel Haas už dříve říkal, že se musí zákon kompletně změnit: „Zákon hodnotím naprosto negativně.“
Jurečkův „kompromisní“ návrh by tyto námitky vyřešil. Jeho ministerstvo se chystá úřady práce centralizovat a zároveň jim skrze digitalizaci a vytvoření jednotné dávky snížit zátěž.
„Když se ten zákon před dvěma lety psal, tak úřady práce nebyly ve stavu, aby to zvládly. Dnes ale díky řadě změn a digitalizaci fungují jinak. A po plánované reformě sociálních dávek se tam uvolní i nějaké personální kapacity,“ řekl Jurečka.
Že by k takovému návrhu mohli být občanští demokraté vstřícnější, potvrzuje i poslanec Jiří Havránek (ODS).
„O tomto řešení jsme se bavili už dříve a já ho pokládám za nejlogičtější. Mnozí z těch lidí, kteří tyto služby budou potřebovat, jsou už dnes klienty dávkového systému,“ řekl Havránek.
Zásadní výtky k novému nápadu ale mají experti. Iva Kuchyňková, koordinátorka sociálních aktivit Charity ČR, upozorňuje, že dokud nebude hotová reforma dávkového systému a dotažená digitalizace, tak úřady práce nemají kapacity ani prostor k převzetí další agendy.
„Úřady práce doposud sociální práci nerealizovaly, nemají s tím zkušenosti, jejich propojení na ostatní sociální práci v územích je omezené,“ přidává se ke kritice Jan Klusáček z Platformy pro sociální bydlení.
Oba navíc upozorňují na stigma, které úřady práce mají a kvůli kterému nemají příliš vysokou důvěru veřejnosti.
Negativní sentiment lidí vůči úřadům práce potvrdila i samotná zpráva Ministerstva práce a sociálních věcí. Podle výzkumu veřejného mínění (agentura ppm factum research; vzorek 1000 osob) by se na úřady práce obrátilo o radu 46 procent lidí.
Na kontaktním místě by se poradilo 84 procent respondentů.
„Podoba veřejných služeb by se měla na prvním místě odvíjet od toho, o jaké služby mají zájem občané, kterým mají sloužit. Důvěra občanů v instituce je velmi důležitá, čím menší mají důvěru v určitou instituci, tím později se na ni obrátí s prosbou o pomoc, ztrácí se tak preventivní efekt podpory a problémy se řeší, až když je to zpravidla složité a nákladné,“ okomentoval nejnovější nápad expert na politiku bydlení Jan Klusáček.
Jako „problematický nápad“ jej vnímá expertka Iva Kuchyňková. Přesto by podle ní byla varianta s úřady práce lepší, než aby zákon definitivně spadl pod stůl. To v tuto chvíli hrozí. Případně – protože je v programovém prohlášení vlády – bude tak vykuchaný, až bude neúčinný.
„Pokud by to byla podmínka, aby zákon v podpoře bydlení vůbec vznikl, tak za mě bych raději ustoupila,“ dodala Kuchyňková.
Náklady spojené s bytovou nouzí jsou každoročně v Česku při absenci zákona podle Ministerstva pro místní rozvoj 4,1 miliardy korun. Roční finanční náročnost zákona je zhruba 1,4 miliardy korun.
