Konec diplomatického kómatu. Vláda chce otevřít novou kapitolu vztahů s Ruskem

Vláda se chystá otevřít novou kapitolu vztahů s Ruskem. V tuto chvíli jsou v diplomatickém kómatu – stále platný velvyslanec Vítězslav Pivoňka už příliš dlouho bezprizorně pobývá v Praze a český úřad v Moskvě fakticky řídí nižší diplomat Jiří Čistecký.

Situace à la chytrá horákyně, kdy Praha rozmýšlela, jak vztahy po ruské invazi na Ukrajinu nastavit, má skončit. Zdroje Seznam Zpráv potvrzují informaci, že se blíží formální odvolání Pivoňky. Následovat má ale trochu překvapivý krok – do Ruska chce vláda poslat nového plnohodnotného velvyslance. Právě jeho či její hledání odvolání oddaluje.

„Chceme mít v Rusku zastoupení, které nejlépe odpovídá českým zájmům, tedy obdobně, jak ho mají nastavené naši spojenci, se kterými postup koordinujeme,“ řekl Seznam Zprávám premiér Petr Fiala (ODS).

Úroveň diplomatického zastoupení odráží kvalitu relace a používá se v diplomatické „znakové řeči“ k vyjádření provozní teploty vztahů – tedy zda jsou vřelé, či spíše chladné. Už kvůli tomu, že noví velvyslanci musejí předávat své pověřovací listiny prezidentům či prezidentkám v hostitelských zemích, řadoví diplomaté a chargé d’affaires nikoli.

V Rusku se noví velvyslanci na začátku své mise samozřejmě musí setkat tváří v tvář přímo s arcinepřítelem Západu Vladimirem Putinem.

Většina zemí Evropské unie má v Moskvě velvyslance. V posledních týdnech oznámily rozhodnutí poslat do Ruska – i přes pokračující ruskou agresi na Ukrajině – nové plnohodnotné ambasadory Velká Británie a Německo.

O blížícím se odvolání Pivoňky psal začátkem srpna Deník N. Premiérovo vyjádření pro Seznam Zprávy je obecné, protože vládní kroky týkající se diplomatických vztahů probíhají v důvěrném režimu. Ladí ale s informacemi od zdrojů Seznam Zpráv, že vláda se po plánovaném odvolání Pivoňky, který byl ve funkci už od roku 2018, přiklání k řešení poslat do Moskvy „čerstvého“ diplomata či diplomatku v hodnosti velvyslance, a ne jen udržovat status quo s chargé d’affaires.

V pondělí se o tom vedla debata za zavřenými dveřmi i na poradě českých velvyslanců, kteří se pravidelně koncem prázdnin scházejí a ladí strategii pro své mise v zahraničí. Ve prospěch udržení pragmatického komunikačního kanálu s Ruskem se měl vyjádřit i ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti). A bylo to téma, o kterém se po oficiální části jednání celkem vzrušeně debatovalo na chodbách Černínského paláce.

„Budoucnost personálního obsazení ambasády v Rusku nemůžeme komentovat, protože jde o informace v utajovaném režimu,“ uvedl však mluvčí Černínského paláce Daniel Drake. Na svém „no comment“ trval i přes argument, že otázka se týká politického rozhodnutí mít, či nemít v Moskvě velvyslance, nikoliv konkrétních jmen. „Odpověď na to je bohužel v utajovaném režimu,“ zopakoval jen.

Německo a Velká Británie posílají do Moskvy dokonce těžké váhy se silnými politickými vazbami – Londýn bude zastupovat Nigel Casey, který byl v posledních dvou letech zmocněncem britských premiérů pro Afghánistán a v této funkci vyjednával například s Tálibánem. Berlín do ruské metropole vysílá diplomata a výrazného politika nejmenší vládní strany FDP Alexandra Lambsdorfa. Oba se mají svých funkcí ujmout v následujících měsících.

A nebudou první ani jediní západní diplomaté, kteří vkročí do Kremlu od začátku ruské invaze na Ukrajině. Už letos na jaře předávali své pověřovací listiny do Putinových rukou nová americká velvyslankyně, velvyslanec EU – tím je mimochodem bývalý francouzský velvyslanec v Česku Roland Galharague – či ambasadoři Dánska a Norska. Od srpna v Moskvě působí také nová švédská velvyslankyně, která do Moskvy přejela z opačné světové strany, z Washingtonu.

Představa, že válka zcela zmrazila vztahy mezi Moskvou a zeměmi Západu, tedy není přesná. Všechny tyto země má Rusko samozřejmě na svém seznamu nepřátelských zemí, stejně jako Česko.

V EU jsou ale také země, které s Ruskem po invazi na Ukrajinu zpřetrhaly standardní diplomatickou vazbu. Jde o ty nejzranitelnější v tomto konfliktu – pobaltské státy. Litevci stáhli svého velvyslance už loni na jaře, velvyslanci Estonska a Lotyšska byli z Ruska naopak vykázáni. Všechny tři země ponížily své vztahy s Ruskem na úroveň chargé d’affaires.

Přijímání nových západních diplomatů není v Kremlu ve válečných kulisách žádný radostný akt. Vladimir Putin v dubnu, kdy přijímal nové velvyslance včetně americké ambasadorky Lynne Tracy, přímo na slavnosti obvinil Washington, že jeho politika může za válku na Ukrajině. Ceremonie byla distanční – Putin k diplomatům promlouval ze vzdálenosti 20 metrů – údajně z hygienických důvodů. „All the best (všechno nejlepší),“ řekl nakonec anglicky a zmizel. Nekonalo se ani potřesení rukou, ale ani zdvořilý potlesk ze strany nových diplomatů. Bylo to zkrátka napjaté.

Je ale jasné, že zrovna USA či Británie a Německo jsou země, s nimiž Putin mluvit potřebuje, i když podporují Ukrajinu v probíhající krvavé válce. Rusko ji samo rozpoutalo loni v únoru a Ukrajina se v ní drží nad vodou díky své odvaze, ale i podpoře a zbraním ze Západu.

Jestli ale Putin potřebuje a chce stejně jako s velmocemi mluvit i s Českem, už není tak jisté. Putinovský režim považuje Česko za svou sféru vlivu, k níž má tendenci se chovat šovinisticky. Česká vláda si proto nutně musí klást otázku, jestli by vůbec nový český ambasador dostal z Kremlu takzvaný agrément, tedy souhlas s působením v Rusku. Jinými slovy, zda by se Kremlu jen nedala „zadarmo“ příležitost si s Českem pohrát a ze snahy poslat do Ruska velvyslance by se nestal debakl pro českou diplomacii.

„Důležitým faktorem by bylo, kdo by se tím velvyslancem stal. Například jak silné by měl politické vazby na klíčové politiky, to je pro Rusy důležité,“ řekl Seznam Zprávám vysoce postavený diplomatický zdroj. V autoritářských zemích, jako je Rusko, je mocenský kredit obzvlášť významný. Taktiku poslat politicky silnou figuru ostatně zvolily i výše zmíněné země – Německo i Velká Británie.

Diplomacie je v zásadě hra s barevnými odstíny. Česká vláda má ještě jednu variantu, jak rébus vyřešit. Na vládě schválit diplomata jako velvyslance, ale do Ruska ho vyslat jen „na víza“, tedy bez žádosti o předání pověřovacích listin, a tedy i bez rendez-vous s Putinem. S tím, že je možné tak učinit výhledově – kdykoli by se situace ve vztazích zlepšila. Tuto strategii Černínský palác zvolil v případě Běloruska, které je hlavním spojencem Ruska nejen v jeho válečném tažení na Ukrajině.

Že jde o vrstevnatou a citlivou záležitost, ukazuje jedna zákulisní epizoda z české ambasády v Moskvě. Během letních prázdnin se v politickém zákulisí objevila choulostivá fotka stávajícího českého chargé d’affaires v Moskvě Jiřího Čisteckého. Doputovala i do redakce Seznam Zpráv. Má jít o snímek intimního charakteru.

Připomíná to špionážní drama se vším všudy a téměř kýčovitého formátu. A jeho zdroje a pozadí nejsou snadno proniknutelné. Každopádně ministr zahraničí Lipavský se za Čisteckého postavil. Ten navíc o extra čas v Moskvě ani povýšení na velvyslance podle informací Seznam Zpráv nemá zájem.

„Naši diplomaté v Moskvě pracují ve velmi nestandardních podmínkách a pod extrémním tlakem. O této záležitosti jsem byl informován již před vysláním pana Čisteckého do Moskvy a zhodnotil jsem, že nemá vliv na výkon jeho diplomatické činnosti. Pan kolega Čistecký má mou plnou důvěru. Na naši ambasádu v Rusku nastoupil v kritickém období, na starosti má například provádění programů české diplomacie na podporu tamní občanské společnosti, ale také koordinaci spojeneckého tlaku na ruské vedení,“ uvedl ministr pro Seznam Zprávy.

Není to snadná partie. A jak se nakonec vyvine, se teprve uvidí. Zúřadování této „operace“ bude ale svým způsobem opožděnou zkouškou ohněm pro ministra Lipavského coby politika, který se nejčastěji odvolává na havlovský odkaz a na velmi složitý terén diplomacie přišel s nevelkými zkušenostmi. Může pro něj být těžší než pro „modrého“ premiéra vysvětlit, proč ve vztahu k Rusku volit diplomatický pragmatismus a nejít cestou symbolického prásknutí dveřmi.

Lipavský je také momentálně v choulostivé situaci, kdy přišel o svého klíčového průvodce světem diplomacie plným nástrah – dlouholetého náměstka Martina Povejšila, který v srpnu zemřel. Pohyboval se sice v pozadí české diplomacie a politiky, ale jeho autorita a zkušenosti byly základním stavebním materiálem Černínského paláce, jak jsme ho znali v posledních letech.