Česko se dostává do nové vůdčí role, říká nový muž USA v Praze

Čechy a Američany čeká druhý pokus sblížit se v obranných záležitostech. Ve vzduchu visí téma případného působení amerických vojáků na české půdě i možná americká základna.

Tak trochu reparát jednání o radaru z let 2007 a 2008 bude mít v Česku na starosti Michael Dodman, nový vyslanec administrativy prezidenta Joea Bidena. V rozhovoru se Seznam Zprávami trvá na tom, že jednání v tuto chvíli jsou jen rámcová a konkrétní projekt základny není na stole.

Velmi ožehavým bodem česko-americké spolupráce je i případné pořízení amerických stíhaček. Česko řeší, jak nahradit gripeny, jejichž pronájem skončí v roce 2027. Pokud by se česká vláda rozhodla nakoupit americké stroje, šlo by o zakázku století za desítky miliard. Případné působení amerických vojáků v Česku může souviset právě s pořízením amerických stíhaček, které by vyžadovalo trénink českých pilotů.

Dodman Seznam Zprávám řekl, že i přes zvýšenou poptávku na zbrojařském trhu způsobenou válkou na Ukrajině má americký zbrojní průmysl kapacity dodat Česku letouny v daných termínech.

„Americký obranný průmysl je úžasně robustní a umí navýšit kapacity a expandovat, aby uspokojil poptávku, pokud existuje. Jsem si jistý, že pokud a až se obě vlády a armády dohodnou, americký průmysl bude schopen reagovat,“ říká Dodman v rozhovoru. Oceňuje také, jak Češi působí na Ukrajině, hrají podle něj roli lídrů.

Jak vám máme říkat: pane velvyslanče? Jste, jak se říká podle jedné české pohádky, tak trochu velvyslanec-nevelvyslanec.

Ano, je to zajímavé. V minulosti jsem byl velvyslancem, což je titul, který vám zůstane navždy, takže ho tu používám. Ale zároveň nejsem jmenovaným velvyslancem pro Prahu. V angličtině bychom mé pozici říkali nejspíš „acting Ambassador“ neboli úřadující velvyslanec, ale to se nepoužívá, takže říkáme charge d'affair. Upřímně, říkám lidem, ať mi říkají Mike, protože je to jednodušší.

Máme ještě vůbec očekávat velvyslance pro Prahu za této Bidenovy administrativy? Proč to tak trvá?

Samozřejmě. Mohu vám říct s jistotou, že pro Prahu bude jmenovaný americký velvyslanec, stejně jako pro každou jinou destinaci. Ano, trvá to dlouho, ale Česko není jedinou zemí v této situaci. Je to nešťastné. Důvod je ten, že náš systém jmenování velvyslanců je zdlouhavý. Bílý dům je velmi důkladný při svém výběru, pak také máme druhý krok schvalování Senátem.

Je nějaký termín, do kdy můžeme očekávat nového velvyslance v Praze?

Není, to záleží na procesech v Bílém domě.

Jak došlo k vašemu návratu, nebo můžu-li říct „záskoku“ v Praze? Diplomaté, alespoň na velvyslanecké úrovni, se na „místo činu“ často nevrací.

Moje předchůdkyně v pozici chargé d'affair v Praze byla vybrána na jinou velmi důležitou pozici a musela se vrátit do USA, aby se na tuto roli mohla připravit. Washington hledal zkušeného seniorního diplomata, který by mohl řídit pražskou ambasádu v roli chargé d'affair. Byl jsem „volný“ – chystal jsem se totiž do důchodu. Ale jak jsem také řekl své rodině, Praha byla jediná nabídka, která mě mohla přimět ke změně plánu. Myslím, že přináším zkušenosti a background, které v této éře česko-amerických vztahů mohou být přínosné.

V Praze jste v minulosti působil jako ekonomický atašé, váš životopis ale nasvědčuje tomu, že vaše expertiza je bezpečnost. Co bude vaše priorita v Česku – bezpečnost, nebo byznys?

Obojí, jdou ruku v ruce. Ve svých začátcích jsem se hodně věnoval transformaci ve střední a východní Evropě, vstupu do NATO a EU a pomáhal jsem stavět ekonomické mosty USA s Českem, Polskem či Slovenskem. Ale máte pravdu, na svých posledních misích jsem se věnoval hlavně bezpečnosti, Blízkému východu a Africe. Nicméně vždy se našlo nějaké propojení s mým evropským backgroundem.

Například když jsem byl v Mauretánii, tak v sousedním Mali byla evropská vojenská mise, jejíž součástí byly i české speciální jednotky. Na vlastní oči jsem tedy viděl, tehdy v africkém kontextu, jak moc se svět změnil od roku 1999, když Česko a Polsko vstoupilo do NATO. Bylo to velmi potěšující. Stejně tak je velmi potěšující být zpátky v Praze v této nové fázi vývoje naší spolupráce.

Pojďme k té obranné spolupráci. Když se dá dohromady byznys a bezpečnost, v českém kontextu z této rovnice může vyjít zakázka na nákup nových stíhaček, které bude Česko potřebovat po skončení pronájmu gripenů v roce 2027. Vzhledem k napjatému stavu na zbrojařském trhu v souvislosti s válkou na Ukrajině mají USA kapacity dodat případně Česku stíhací letouny, aby mohlo hladce a včas přejít na stroje americké výroby?

Nejsem expert na zbrojní zakázky. Paní ministryně Černochová měla v USA velmi dobrou schůzku s ministrem Austinem a mezi záležitostmi, které probírali, byla i modernizace českých ozbrojených sil. Už běží zakázka na dodávky helikoptér a všichni víme, že pronájem gripenů bude končit, takže bude třeba učinit rozhodnutí i v této věci. To záleží i na americkém obranném průmyslu, ten je však úžasně robustní a umí navýšit kapacity a expandovat, aby uspokojil poptávku, pokud existuje. Jsem si jistý, že pokud se obě vlády a armády dohodnou, americký průmysl bude schopen reagovat.

Co je z vašeho pohledu cílem obranné dohody?

Smlouva o obranné spolupráci je přesně to, co říká, že je. Popisuje spolupráci mezi americkou a českou armádou. Staví na našem již existujícím partnerství v NATO – tuto dohodu ostatně máme s naprostou většinou členských zemí NATO. Jde o rámcovou smlouvu, která usnadňuje realizaci společných projektů – může jít třeba o společná cvičení – pokud se obě země dohodnou, že takový projekt je důležitý pro obě naše armády. Čím se tato jednání liší od jednání o protiraketové obraně v roce 2007 a 2008, je, že se netýkají konkrétní základny, konkrétního místa či projektu. To vše zůstane otevřené.

Pokud říkáte, že se základna nekoná, proč se pro ni zrovna teď vyjednává jakýsi rámec?

Myslíme si, že je užitečné mít takovou dohodu s co nejvíce našimi spojenci a přáteli. Události na Ukrajině i jinde jasně ukázaly, že je to dobré pro obě strany mít takovou smlouvu v záloze.

Ministryně Černochová nakonec po divoké debatě řekla, že vyjádření o americké základně v Česku odráželo jen její osobní přání. Je to výhledově a strategicky přání i USA, dává to Washingtonu smysl mít někdy v budoucnu základnu v Česku?

Já nejsem obranný stratég. Takže bych si nerad na něj hrál a srovnával, kde je zrovna základna potřeba. Jak jsem říkal, tato jednání jsou otevřená. Pokud bychom se v budoucnu rozhodli, že dává smysl mít v Česku vojenskou základnu, bylo by to na základě společného rozhodnutí českých a amerických úřadů a musela by to schválit česká vláda a český parlament. Obranná dohoda by nám však umožnila postupovat rychleji, pokud bychom se v budoucnu společně dohodli na americkém vojenském angažmá v Česku, ale to je v tuto chvíli obrovské kdyby.

Slovenská dohoda, kterou tamní vláda schválila letos, má konkrétní místa pro působení amerických vojáků jako přílohy k hlavní dohodě. Není to jen strategie, že se postupuje krok za krokem, že tentokrát – na rozdíl od radaru – se našlapuje opatrně a společnost se na možnost přítomnosti americké armády připravuje postupně?

I tak se na to dá dívat. Každopádně platí, že pokud bychom před patnácti lety měli obrannou smlouvu již hotovou v momentě, kdy jsme přišli za českou vládou jednat o radaru v Brdech, bylo by rozhodně snazší dosáhnout finální dohody. Bývali bychom nemuseli procházet základní fází jednání.

Jaká je tedy lekce z radaru pro vás?

Byl jsem tehdy u toho, mám díky tomu mnoho přátel na české straně, proběhlo mnoho kol jednání. Odnesl jsem si z nich, že Češi jsou velmi dobří a tvrdí vyjednavači. A také že obě vlády musí postupovat synchronně a zároveň dobře porozumět tomu, co obě strany chtějí.

Také už víme, jak důležité je pracovat s místními komunitami. Pamatuji si, jak specifické byly obce v Brdech. Na klíčových pozicích jsou nyní v Česku lidé, kteří vyjednávali o protiraketové obraně. Díky tomu bychom v jednáních mohli postupovat svižně. Mnohdy jde o technické otázky, třeba o tom, jaké daně vojáci musí platit v hostitelské zemi.

Často jde ale také o citlivé otázky. Jako například jurisdikce, pod kterou američtí vojáci v hostitelské zemi primárně spadají. Tato jednání mají skutečně Češi s USA již za sebou kolem radaru, tehdy Češi vyjednali primární českou jurisdikci, což bylo považováno za úspěch. Bude se začínat od nuly, nebo se vezme stará radarová smlouva a Češi budou mít nárok na to, co se již vyjednalo kolem radaru?

Naše společná zkušenost snad jednání urychlí. Ale uvidíme. Takové už je vyjednávání. Na začátku je každopádně smlouva NATO SOFA. Jsem si jistý, že experti a právníci se budou dívat zpět na to, co bylo v roce 2007 vyjednáno či o čem se vedly diskuze. Ale už není rok 2007, situace v Evropě je jiná, a je tak možné, že až si poprvé sednou naše týmy, řeknou si: Zapomeňme na rok 2007, soustřeďme se na situaci tady a teď. Věřím tomu, že k dohodě dospějeme.

Jak vnímají USA české aktivity na Ukrajině, jak ruská agrese na Ukrajině ovlivňuje česko-americké vztahy?

Češi v této záležitosti jednoznačně hrají roli lídra. Nejenže jste přivítali 300 tisíc uprchlíků ve vaší zemi a nabídli jim podporu v mnoha ohledech, ale také premiér Fiala byl ve skupině prvních tří státníků, kteří přijeli do Kyjeva.To vše ukazuje skvělé lídrovství. Hodně se o tom mluvilo při návštěvách českých ministrů ve Washingtonu. Právě teď je příležitost, aby země jako Česko a další ve střední Evropě ovlivňovaly pozice NATO a celého Západu vůči Rusku v budoucnu. Když mluvím o tom, že procházíme velmi významným momentem česko-amerických vztahů, je to částečně v kontextu toho, že Česko se dostává do nové vůdčí role. A evropské předsednictví, které začne v červenci, toto postavení jen potvrdí.

Může to americký prezident Biden ocenit i tím, že by v druhém pololetí roku přijel do Česka na summit EU a USA? Česká vláda údajně usiluje o summit s Ukrajinou, kam by mohl přijet i prezident Biden.

Původní česká vládní iniciativa uspořádat summit zkraje předsednictví byl skvělý nápad, ale vše se dělo příliš rychle. Prezident Biden už byl na summitu s EU v Bruselu před pár týdny, zároveň navštívil Varšavu a Řešov. Pokud bude v Evropě summit se zaměřením na Ukrajinu, Bílý dům zváží, zda se prezident zúčastní, nebo jak budou USA reprezentovány. Pokud to bude v Praze a prezident Biden by sem přijel, bylo by to fantastické.

Mimochodem, jak vám jde čeština, kterou avizujete ve svém CV na webu ambasády?

Dnes ráno jsem zrovna seděl se svým učitelem, protože potřebuji češtinu hodně osvěžit. Tak před patnácti lety jsem česky mluvil slušně, ale už dlouho jsem češtinu nepoužíval. Dobrá zpráva je, že česky rozumím a umím číst, to mi pomáhá.

Česko už znáte, jaká jsou vaše oblíbená místa?

Asi to musí být Praha, je to pro mě speciální místo a je tu stále tolik co objevovat. Poprvé jsem tu byl v roce 1990. Moje děti tu vyrůstaly, byli teenageři, když jsem tu prvně působil. Těším se, až mě má rodina, která zůstala v USA, navštíví a vyrazíme i mimo Prahu.

Změnila se podle vás Praha za těch patnáct let – ať už mluvíme o městu, lidech, společnosti či kvalitě demokracie? Hodně se tu událo.

Vidím spíš kontinuitu než změnu. Je jasné, že Praha je stále stejně krásná. Asi nejvýraznější změna, které jsem si zatím všiml, se týká piva – no vážně. Když jsem tu sloužil poprvé, všude bylo k dostání hlavně skvělé plzeňské pivo. Teď ale vidím všude malé a řemeslné pivovary nebo třeba ipy amerického typu. Já pivo miluji, takže jsem nadšený, když vidím, jak se česká pivní kultura rozvíjí.

Lze v tom najít nějakou metaforu pro českou společnost?

Ne, ale možná pro česko-americké vztahy. Z USA se do Česka dováží docela dost chmele a z něj se pak vyrábí skvělé pivo. Naše vztahy jsou historické, soustředí se na bezpečnost i kulturu, ale mostem mezi našimi dvěma zeměmi je i pivo.