Článek
Český vakcinolog Marek Petráš se svými kolegy dlouhodobě zkoumá účinnost covidových vakcín, jak moc naočkované chrání před propuknutím nákazy covid-19, před těžkým průběhem onemocnění či úmrtím.
V posledních měsících se čeští vědci snaží shrnout poznatky vědecké komunity z celého světa do jedné „metaanalýzy“, která by sloučila poznatky z co nejvíce dosavadních studií. Průběžné výsledky z této rozsáhlé práce, které byly publikovány v prestižním recenzovaném lékařském časopise BMC Medicine, podle Marka Petráše potvrzují, že účinnost vakcín v čase poměrně výrazně klesá.
A to hlavně u lidí očkovaných nejčastěji používanými mRNA vakcínami. Mimochodem to jsou i ty, které se v Česku nejvíce používají, od firem Pfizer/BioNTech a Moderna. Ale také se zároveň podle Petráše ukazuje, že účinnost je větší, pokud jsou delší rozestupy mezi jednotlivými dávkami.
„Volil bych raději očkování v intervalech ne kratších než 12 měsíců,“ radí lidem na základě vědeckých poznatků v rozhovoru pro Seznam Zprávy docent Petráš, který je přednostou Ústavu epidemiologie a biostatistiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Kolik těch studií jste vlastně analyzovali a na které vakcíny jste se zaměřili?
Z původních více než 13 tisíc zachycených publikací jsme vybrali téměř 1 700, které se dotýkaly našeho tématu. A nakonec zbylo 317 studií, které skutečně hodnotily účinnost covidového očkování oproti neočkované populaci. Protože ve všech těch studiích markantně dominovaly mRNA a adenovirové vektorové vakcíny, rozhodli jsme se tuto první část hodnocení zaměřit výhradně na tyto dva typy vakcín.
Cílem úvodní části bylo zhodnotit očkování v prvním roce vakcinace s krátkým přesahem do počátku nástupu varianty omikron, tedy do konce února loňského roku. V rámci tohoto hodnocení jsme se soustředili na účinnost neúplného očkování, zpravidla po jedné dávce, vyjma vakcíny od společnosti Janssen, a dále po dvou dávkách.
Co to řeklo o účinnosti vakcín v čase? Potvrzuje se, že účinky klesají, jak se o tom ve vědecké komunitě už delší dobu hovoří?
I když ne všechny dílčí účinnosti různých studií byly vždy stejné, všechny naznačovaly podobné trendy. Studie jednoznačně prokázala, že se skutečně s časem během prvních 14 měsíců sledování účinnost proti jakkoli závažnému onemocnění covid-19 nezávisle na příznacích výrazně snižovala, a to zejména u očkovaných mRNA vakcínami.
Tak trochu překvapivě lidé očkovaní adenovirovými vektorovými vakcínami od výrobců AstraZeneca nebo Janssen vykazovali o něco pomalejší ubývání ochrany. Dokonce zatím nepublikované výsledky ukázaly sice nižší, zato však setrvalou ochranu po očkování s jednou dávkou vakcíny od společnosti Janssen.
Selháváni začalo s nástupem omikronu
Každého asi ale nejvíce zajímá, jak moc jej vakcína ochrání, aby neskončil na kyslíku nebo mimotělním oběhu v nemocnici, nebo dokonce nezemřel.
Účinnost měřená vůči závažnému průběhu covidu-19, včetně úmrtí, byla významně setrvalejší a klesala v průběhu sledování jen o několik málo procent. Prakticky všechny studie se ale shodly ve svém závěru, že ochrana získaná kompletním očkováním – míněno dvěma dávkami – dramaticky selhávala s nástupem období omikronu.
Jak moc se to týká třetích dávek, které se začaly podávat na konci roku 2021?
Jak už jsem uvedl, v této první části naší studie bylo hodnocení účinnosti zaměřeno jen na období listopad 2021 až únor 2022, tedy do doby, kdy právě začala dominovat varianta omikron. I data z třetích dávek jsme analyzovali, ale v omezené míře a pouze u mRNA vakcín.
A co jste zjistili?
Třetí dávka, první posilující, mRNA vakcín zajistila ochranu proti variantě omikron ze 60 %, a to nezávisle na závažnosti onemocnění, jen krátkodobě se obnovila – na 95 % – ochrana oproti závažnému onemocnění. Ta ale o dva měsíce později zase klesala na sice ještě přijatelných 87 %, ale přeci jen ve velmi krátkém intervalu.
Jak to však dopadlo, prozrazují až pozdější studie. Účinnost v pořadí čtvrté dávky naznačuje už jen omezený přínos pro očkované. To byl také důvod takzvané aktualizace a zavedení bivalentní vakcíny, obsahující informace nejen o původním koronaviru, ale také o nové variantě omikron.
Ví se už něco o těchto bivalentních vakcínách, které se nyní lidem v očkovacích centrech u nás podávají?
Aktuální čtyři studie hodnotící účinnost bivalentní vakcíny poukazují na nižší efektivitu, než byla ta prezentována v klinických studiích nebo na počátku očkování v roce 2021. Může to vyvolat do určité míry zklamání, nicméně na jejich analýzu při započtení nových studií, které vyjdou do konce června tohoto roku, si musíme ještě počkat.
Co z toho plyne o potřebě očkování? Kdo by měl na ně chodit a kdo ne?
Dnešní situace je mnohem méně přehledná oproti té při zahájení očkování. Je zřejmé, že cirkulující odnože varianty omikron jsou infekčnější, ale stále méně a méně závažné. Což ale neplatí bezezbytku.
Očkování by tak měli zvážit ti, co jsou nejohroženější, jako senioři s nějakým chronickým onemocněním. I tak je ale třeba upozornit, že to stávající očkování není nikdy stoprocentně ochranné, a proto je třeba se podle toho příslušně chovat.
Dalším faktorem pro zvážení očkování je doba od předešlého očkování, případně prodělání onemocnění covid-19. Ty poslední studie ve vzájemné shodě naznačily, že účinnost nového očkování bivalentní vakcínou stoupla u těch lidí, co měli poslední očkování před více než 8 měsíci.
Výhodu tedy mají ti, co si v očkování nechávají delší rozestupy?
To je obecné poznání, že účinnost stoupá s delším intervalem mezi podanými dávkami. Protože se lze domnívat, že bude potřeba se chránit ještě později opakovaným očkováním, volil bych nyní raději očkování v intervalech ne kratších než 12 měsíců a možná s výhodou ještě delších. Ostatně tím nebudeme zbytečně přetěžovat náš imunitní systém informacemi z očkování.
Možná se očkování časem ukončí
I z některých vědeckých kruhů se objevují informace o rizicích mRNA vakcín. Vy také nějaká nebezpečí vidíte?
Naše studie se zaměřila výhradně jen na účinnost, takže bezpečnost covidových vakcín zůstala na jiných. Nicméně sleduji souhrnné studie podobné té naší, které informují právě o bezpečnosti covidového očkování.
Většinový závěr vede k tomu, že je bezpečnost ještě přijatelná, i když je stále třeba hodnotit nové nežádoucí účinky po aplikaci nejen čtvrtých dávek těch původních vakcín, ale i těch nových bivalentních, a pro některé to už mohou být v pořadí dokonce páté dávky. V rámci bezpečnosti bylo skutečně prokázáno zvýšené riziko myokarditid (zánětlivé onemocnění svaloviny srdeční – pozn. red.), a to zejména u mladších a s převahou mužů. I když se toto riziko zatím hodnotí jako stále přijatelné v kontextu k riziku covidu-19, nemusí být vždy ve prospěch očkování pro tuto populaci. I o tom se vedou různé odborné debaty.
Jak vy jako expert nyní hledíte na budoucnost mRNA vakcín, vůči kterým měli už od počátku mnozí výhrady? Není to nějaká slepá ulička?
Přiznám se, že si tuto otázku také kladu a odpověď na ni neznám. Je skutečně možné, že tento typ vakcín dostane dokonce preferenci, a je rovněž možné, že se od něj producenti vakcín nakonec odkloní.
Budeme chodit na očkování každý rok?
Zda bude potřeba očkovat každý rok, podobně jako to známe u chřipky, nelze vyloučit. Ale sezonnost koronaviru není zatím tak pevně ohraničena, jako je tomu u chřipky, takže se může stát, že očkování bude třeba i v delším horizontu. K tomu napomohou data z letošního roku. Bude-li ubývat počet hospitalizovaných z důvodu kontinuálních mutací varianty omikron či kterékoli další, pak to může dopadnout jako s očkováním proti lidským koronavirům. Časem se ukončí.
Na čtvrtou dávku jsem šel, i kvůli bádání
Z aktuálních statistik Ministerstva zdravotnictví vyplývá, že nejvíce se lidé v této sezóně nechávali očkovat kolem poloviny října, poslední týdny ale počty očkovaných výrazně klesají. Chovají se lidé racionálně?
Vzhledem k tomu, že přínos stávajícího očkování je omezen, pak jeho uplatnění s ohledem na snižující se nebezpečnost nových podvariant omikronu odpovídá volbě obyvatelstva se nechat, či nenechat očkovat. Dnes je jen zlomek populace, kterou můžeme hodnotit jako zcela „naivní“, tedy bez imunity proti koronaviru SARS-COV-2. Většina ji získala přirozenou cestou, někteří očkováním a značná část prošla oběma typy imunizace, tj. přirozenou i umělou cestou.
Proto potřeba se očkovat dalšími posilujícími dávkami se v obecné populaci vytratila, což dává dobrý předpoklad pro budoucí očkování proti významně odlišným variantám, než jsou varianty omikronu.
Stávající hladiny protilátek proti koronaviru jsou v populaci vysoké, což bohužel může vést k ubývání ochrany po aktuálně provedeném očkování. Je třeba, aby se protilátky a potažmo získaná imunita stabilizovala, tedy se snížila na takovou míru, aby pak nové očkování přineslo požadovaný efekt. K tomu je však zapotřebí čas, který se zdá, že nám stávající varianty poskytují.
Exministr zdravotnictví Roman Prymula nám nedávno řekl, že on si už čtvrtou dávku píchnout nenechal. Jak je to u vás?
Já jsem čtvrtou dávku podstoupil, ale snažil jsem se zachovat alespoň dvanáctiměsíční interval od té předešlé. Troufl jsem si to s ohledem na mé přiměřené množství specifických protilátek a také proto, abych si sám na sobě ověřil, zda očkování čtvrtou dávkou dále stimuluje protilátky. Jinými slovy jsem badatel a rozhodování jsem vedl v tomto duchu. Svůj postup nemůžu ostatním ani doporučovat, ani rozmlouvat.
Říkal jste, že ta vaše metaanalýza je rozdělena na dvě části. Kdy bude hotova i ta druhá a kolik práce vás ještě čeká?
Naše studie je registrována v mezinárodní databázi Prospero a je plánována až do konce června 2023. Už nyní máme data z téměř 600 studií a předpokládáme, že ještě několik desítek k nim přibude.
