Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jen v první polovině letošního roku bylo v Česku v rámci partnerského násilí zavražděno 43 žen. S takovým argumentem pro podporu ratifikace Istanbulské úmluvy přišla do Poslanecké sněmovny vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Ratifikaci úmluvy by do konce letošního roku měly na program zařadit obě parlamentní komory. Lidskoprávní organizace proto pokračují v přesvědčování zákonodárců, jejichž velká část stále vystupuje proti přijetí úmluvy, již už ratifikovalo 37 zemí Rady Evropy a podepsalo 43 zemí.
V obou komorách však nejspíš dojde k tuhému boji mezi křídlem příznivců a odpůrců. Kampaň proti přijetí v současné době běží v Senátu, kde skupina senátorů na konci prázdnin uspořádala kulatý stůl, na kterém se ujistili, že „Česká republika Istanbulskou úmluvu nepotřebuje“.
Proti se už letos v srpnu postavil třeba i senátní ústavně-právní výbor, který se těsnou většinou shodl na tom, že úmluva je „ideologický dokument, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže“.
Hrozí Česku mezinárodní ostuda?
„Když ji neratifikujeme, je to mezinárodní ostuda. V tom okamžiku se přihlašujeme ke státům, které mají pocit, že máme splněno a že není potřeba chránit oběti sexualizovaného domácího násilí,“ řekla už dříve advokátka Lucie Hrdá, která se na pomoc obětem sexuálního a domácího násilí specializuje.
Podle předsedkyně senátního výboru pro sociální politiku Miluše Horské (KDU-ČSL) však je v Senátu velká část senátorek a senátorů, kteří jsou naopak pro ratifikaci. „Negace jsou ale slyšet víc, jsou to bludy, které opravdu nejsou pravdivé,“ uvedla Horská a dodala, že po vzoru senátních odpůrců úmluvy chce i druhé křídlo připravit kulatý stůl, ve kterém zazní argumenty druhé strany.
Chceme sdělit světu, že „ženské se prostě netlučou“
„Budeme to i streamovat na internet, aby se to dalo zavěsit do éteru a nesdělovali jsme si to jen v malém. Chceme sdělit světu, že je tam větší půlka těch, kteří by ratifikaci chtěli, protože ženské se prostě netlučou,“ shrnula senátorka.
Úmluvě není zatím nakloněna ani celá řada poslanců. Na rozdíl od čistě politických témat v přístupu k ní stejně jako v Senátu nehraje roli stranickost.
Evropský parlament Česko k urychlené ratifikaci vyzval už před letními prázdninami. Vláda úmluvu projednala a doporučila ji k projednání oběma parlamentním komorám v druhé polovině června.
„S ratifikací váhají spíš ty země, které mají potíže dostát svým lidskoprávním závazkům. Českou republiku to na mezinárodní úrovni velmi negativně poškozuje,“ uvedla zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková na panelové diskuzi k úmluvě v Poslanecké sněmovně.
Ratifikací podle ní Česko jednoznačně vysloví závazek zlepšit pomoc obětem domácího násilí a zvýšit dostupnost programů, které jim pomáhají. „Bez ohled na to, kdo bude nebo nebude u politické moci,“ uvedla.
Anketa
Ani jedna komora její ratifikaci prozatím nemá na programu schůze zahrnutou. Senát se po prázdninách sejde 18. října, na dotaz, zda bude ratifikace na programu zařazena, však mluvčí horní komory Lada Faldynová zatím neodpověděla.
Nicméně poslanec Michal Zuna (TOP 09), který je jakýmsi ambasadorem Istanbulské úmluvy v Poslanecké sněmovně, věří, že „do konce letošního roku by mohlo být hotovo“. „Úmluva je přihlášením se do civilizovaného světa, kde se domácí násilí a násilí na ženách netoleruje. Jedna či druhá komora má možnost ukázat svoji empatii s těmi, jejichž práva nejsou dostatečně hájena,“ uvedl Zuna.
Podle poslankyně Kláry Kocmanové (Piráti) nejspíš řada zákonodárců stále ještě nechápe, o čem úmluva de facto je. „Je ostuda, že jsme ji ještě neratifikovali, proč se tady pořád dělají nějaké panely a vedou se tady dlouhé debaty o tom, proč je potřeba bojovat proti násilí,“ uvedla.
Za ratifikaci Istanbulské úmluvy v obou komorách parlamentu lobbuje i organizace Rosa, která od roku 1993 pomáhá obětem domácího násilí a provozuje i utajené azylové domy, v nichž se oběť může před násilníkem akutně ukrýt do bezpečí.
Jak Istanbulská úmluva definuje domácí násilí a násilí na ženách?
Článek 3:
„Domácím násilím“ se rozumí všechny činy fyzického, sexuálního, psychického nebo ekonomického násilí, k nimž dojde v rámci rodiny či domácnosti nebo mezi bývalými či současnými manželi a partnery bez ohledu na to, zda pachatel sdílí nebo sdílel společné bydliště s obětí.
Její spoluzakladatelka Zdena Prokopová upozorňuje na to, že podobná zařízení jsou v Česku jen v Praze a v Brně a pro ženy z jiných regionů je složité se do nich dostat. Připojením se k úmluvě by se Česko zavázalo mimo jiné i k budování větší sítě podobných zařízení na pomoc obětem.
Organizace Rosa od roku 2003 monitoruje případy žen, které byly následkem rodinného násilí zavražděny. „Jde o čísla převzatá z médií a za tu dobu jsme napočítali, že bylo zavražděno 252 žen,“ uvedla Prokopová a dodala, že v posledních letech sledují neblahý trend, kdy partner krom manželky zabije i děti a následně spáchá sebevraždu.
„Jedna z posledních vražd se odehrála letos v srpnu v Praze, kde byla ubodána 35letá žena, vraždě přihlížely i dvě děti 6 let a 10 měsíců,“ uvedla a dodala, že součástí připojení se k Istanbulské úmluvě je i závazek více pracovat s násilníky. „Tím by se mohl přerušit ten řetěz.“
Šimáčková upozornila i na fakt, že kromě etických a lidskoprávních argumentů existují pro ratifikaci úmluvy i argumenty ekonomické. „To, že toto téma má mít vysokou politickou prioritu, potvrzují i ekonomické analýzy. Podle vládní analýzy jsou roční dopady domácího násilí na státní rozpočet 14,5 miliardy korun, nejvíce na zdravotní péči a pracovní neschopnosti,“ vysvětlila zmocněnkyně.
