V Bibli je celá řada modelů soužití, říká duchovní v registrovaném partnerství

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

V únoru poslanci schválili návrh posilující práva stejnopohlavních párů. Ve středu ho projedná Senát.

Ten ale dlouhodobě platí za tu více konzervativní z obou komor a objevují se tedy obavy, že už nyní poměrně křehký sněmovní kompromis před senátory neobstojí.

„Mám pocit, že naše společnost manželství stejnopohlavních párů akceptuje, politika tady ale podle mě prostě pokulhává za českou realitou,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy 54letý Petr Miencil, IT specialista a duchovní Starokatolické církve, který v registrovaném partnerství vychovává třináctiletého chlapce.

„Mám partnera a vychováváme spolu dítě, takže jsme pro ně asi to nejhorší, co by se podle nich mohlo stát,“ reaguje na konzervativní hlasy, které manželství pro všechny a výchovu dětí stejnopohlavními páry rezolutně odmítají a někteří z nich v Senátu lobbují za to, aby byl návrh úplně smeten ze stolu.

Odpůrci často argumentují náboženstvím. Miencil ale coby duchovní rozpor nevidí. „Tady je zajímavé podívat se na to, co ti lidé říkají. Někdy řeknou ‚v Bibli je to takhle‘, vy si ale pak tu Bibli přečtete od začátku až do konce a zjistíte, že je tam celá řada různých modelů soužití,“ neguje jeden z častých konzervativních argumentů.

Diskuze ohledně stejnopohlavních svazků se v Česku vede již několik let. Jak ji vnímáte?

Na jedné straně vnímám nostalgii po starém světě, který už tu ale není. Je tu jakási ideální, vysněná představa ženy a muže ve sňatku, kteří mají děti, což už dnes také není pravidlem.

Na druhé straně tu ale vidím i posun třeba u nějakých poslanců a senátorů, již dříve byli konzervativní, ale dnes například pod vlivem vlastních dětí, které tu situaci vidí úplně jinak, mají vůli se posunout. To vidím i uvnitř naší církve.

V čem vidíte největší problém u aktuální podoby zákona?

Když bylo schváleno registrované partnerství, byl to nějaký posun. Z hlediska úplné rovnoprávnosti to sice bylo z minus dvaceti na minus dva, ale byl to posun, který nastartoval tuto debatu. Dnes se však stále ukazují slabiny tohoto uspořádání zejména ve vztahu k dětem.

V čem konkrétně? Můžete uvést nějaký příklad?

S partnerem máme v pěstounské péči již sedm let chlapce a zažíváme mnoho složitých situací například při cestování mimo schengenský prostor. Dva tatínci se synem vypadají velmi podezřele. Jednou jsme museli na hranicích všechno vysvětlovat a pustili nás, až když jsme ukázali soudní rozsudek o pěstounské péči. Dnes se neodvažujeme se synem jezdit mimo schengenský prostor.

Jak to vnímá váš syn?

Syn nám velmi fandí a přeje si manželství pro všechny. Ptal jsem se ho, jestli se mu děti ve škole smějí, že má dva tatínky, a říkal, že v žádném případě. Naopak se o tom ve škole často baví.

A co se ještě týká těch praktických věcí, tak samotný vstup do pěstounství byl velmi náročný. Museli jsme s partnerem například absolvovat rodičovský kurz, který trval symbolických devět měsíců, nebo psychologické testy. Další situace jsou třeba u doktora, kde musíme neustále vypisovat nějaké složité dokumenty, dále ve škole, nebo třeba u toho cestování. Je to neustálý boj s byrokratickým molochem a manželství by to jedním škrtem vyřešilo.

Jak nahlížíte na návrh úpravy tohoto zákona, který v únoru prošel Poslaneckou sněmovnou a nyní se jím bude zabývat Senát? Je podle vás navrhovaná úprava dostatečná?

Bylo by jednodušší mít manželství, ale je to krok správným směrem. Neřeší to sice situaci v symbolické rovině, ale zlepší to nějaké praktické věci v péči o dítě, protože umožňuje například možnost dvoustupňového osvojení. Ta diskuze ale samozřejmě nekončí. Mám pocit, že naše společnost manželství stejnopohlavních párů akceptuje, politika tady ale podle mě prostě pokulhává za českou realitou. Myslím, že to v Česku jednou bude, ale ještě tam nejsme.

Vy jste se rozhodl v Senátu promluvit, což není u řadových občanů příliš časté. Co vás k tomu vedlo?

Mám pocit, že v diskuzi nezaznívají konkrétní hlasy lidí a vždycky je tu jen nějaký abstraktní hlas, v němž se ale ztrácí reálné osudy. Navíc jsem prostě nechtěl být jen pasivní součástí diskuze a chtěl jsem do toho alespoň nějakou nepatrnou mírou zasáhnout.

Odpůrci vychovávání dětí stejnopohlavními páry často argumentují tím, že dítěti bude chybět ženský nebo mužský vzor. Jak toto vnímáte u vašeho syna?

Snažíme se, aby se v jeho životě ženské vzory vyskytovaly a syn je hodně v kontaktu s mými sestrami a sestrou partnera. Ty tety tu roli hrají, protože chceme, aby náš syn věděl, jak se chovat k ženám, a byl seznámen s nějakými rozdíly a nebyl překvapený, až k sobě třeba bude hledat partnerku. V dnešní době už se hodně stírají ty rozdíly typicky mužského a typicky ženského chování, což nám tu situaci trochu ulehčuje, protože už v naší společnosti nejsou dva oddělené světy.

Vy jste věřící a působíte ve Starokatolické církvi. Řada odpůrců stejnopohlavních svazků se odvolává na náboženství. Jak reagujete na používání takových argumentů?

Tady je zajímavé podívat se na to, co ti lidé říkají. Někdy řeknou „v Bibli je to takhle“, vy si ale pak tu Bibli přečtete od začátku až do konce a zjistíte, že je tam celá řada různých modelů soužití. Je to také kniha stará dva tisíce let a může být samozřejmě inspirací pro duchovní život, nemůže být ale normou pro dnešní zákony.

Myslím si, že v České republice v roce 2024 je čas schválit manželství pro všechny a neřekl bych, že by s tím některé veliké postavy křesťanské historie problém měly. Mají s tím bohužel problém někteří fundamentalističtí křesťané, kteří ty věci berou zkostnatěle. Ta tradice má být předávání ohně a světla, ne vychladlého popela.

Jak vnímáte ultrakonzervativní organizace, jako je Aliance pro rodinu?

S těmito lidmi nejsem příliš v kontaktu, ale tím, že mám partnera a vychováváme spolu dítě, tak jsme pro ně asi to nejhorší, co by se podle nich mohlo stát. Nerozumím jejich argumentům, myslím, že jsou účelové a že je to jen nostalgie po nějakém starém světě, kde nic hlubšího vlastně není.

Jaký postoj má k tématu vaše církev?

Starokatolická církev má k tomuto docela liberální postoje. Je nejen pro manželství pro všechny, ale také podpořila Istanbulskou úmluvu. V Česku jsou i další podobně liberální církve, pak je tu ale největší církev římskokatolická, kde lidé tyto věci naprosto odmítají, přestože je vidět, že třeba i od papeže Františka přichází náznaky přívětivějšího přístupu.

Měl jste v sobě vnitřní rozpor kvůli vaší sexuální orientaci ve spojitosti s vírou?

Rozhodně jsem nad tím přemýšlel a ten rozpor tam určitě byl. Vyrůstal jsem v římskokatolickém prostředí, kde je homosexualita prostě hřích, což jsem vnímal velmi těžce. Já se nakonec rozhodl zaměřit čistě na to, jak to vnímám já. Byl jsem stále věřící, ale na nějakou dobu jsem dokonce úplně přestal chodit do kostela. Nakonec jsem s římskokatolickým prostředím úplně přerušil kontakt a jsem rád, že jsem to udělal.