Upozornil Nerudovou na selhání školy. „Bylo to za hranou,“ říká expert

Už od roku 2008 se Tomáš Foltýnek i na evropském poli věnuje problematice plagiátorství a akademické etiky. Je předsedou mezinárodního sdružení European Network for Academic Integrity.

Loni v lednu zjistil, že závažné prohřešky proti akademické etice a pravidlům studijních programů se dějí i na škole, kde tehdy působil. V rozhovoru pro Seznam Zprávy na tento případ z Mendelovy univerzity vzpomíná – na to, jak s kolegyní Ditou Dlabolovou osobně informovali tehdejší rektorku Danuši Nerudovou.

Nesetkali se ale prý s tak pružnou reakcí, jakou by ve věcech plagiátorství a obchodování s tituly očekávali. Proto se nyní Tomáš Foltýnek pozastavuje nad tím, když profesorka Nerudová v roli kandidátky na prezidentku republiky mluví o tom, že kauzu řešila bez odkladu. Expert naopak hovoří o několikaměsíční prodlevě, než příslušný orgán Mendelovy univerzity s rektorkou v čele začal prodej doktorských titulů do Rakouska a Německa aktivně řešit.

Podle Foltýnkova názoru je Nerudová spoluzodpovědná za selhání kontrolních mechanismů brněnské univerzity.

Jak Seznam Zprávy tento týden informovaly, o další budoucnosti školy kvůli této kauze právě nyní rozhoduje Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Verdikt ale patrně přijde až po prezidentských volbách.

Jak jste se s kolegyní Ditou Dlabolovou dozvěděli o závažných prohřešcích proti akademické etice na Mendelově univerzitě?

Tehdy mě kontaktoval rakouský mediální analytik a publicista Stefan Weber, který se věnuje i akademickému prostředí. Věděl o některých mých aktivitách, které dělám v oblasti akademické etiky, kdy jsme například organizovali konference o plagiátorství. Oslovil mě, protože se zrovna zabýval podezřením kolem některých rakouských a německých doktorandů. Zda prý o tom něco vím, protože se to týkalo i doktorského studia na Mendelově univerzitě.

S kolegyní jsme posléze informace prověřovali a zjistili jsme, že některé ty případy opravdu nevypadají pro školu dobře. I my jsme stejně jako Stefan Weber pojali podezření, že to studium není úplně podle pravidel. A s tímto podezřením jsme v lednu 2021 šli za tehdejší paní rektorkou.

Mluvili jste o tom přímo s ní?

Fakticky to byla on-line schůzka, protože to bylo v době covidového lockdownu. Ale od toho ledna o tom problému od nás nepochybně věděla.

Co se dělo potom? Danuše Nerudová dnes tvrdí, že problém začala řešit hned poté, co se o něm dozvěděla.

Tam je třeba rozlišovat dvě věci. V jednom bodě opravdu začala okamžitě konat – a to je podezření z plagiátorství. Ono se totiž mimo jiné ukázalo, že minimálně jedna disertační práce vznikla pouhým překladem z němčiny. Šlo o případ doktorandky, která přeložila z němčiny do angličtiny diplomovou práci a prohlásila ji na Mendelově univerzitě za svou originální disertační práci. Takovéto překladové plagiátorství se složitě odhaluje, antiplagiátorské systémy jsou schopny najít jen textovou shodu.

A toto se opravdu začalo řešit. Paní rektorka sestavila komisi, ta vydala nějaké doporučení, a pokud vím, tak té dotyčné studentce byl nakonec diplom odebrán.

Vy jste už ale naznačil, že v jiném případě rektorka Nerudová na ta podezření tak rychle nereagovala. O co šlo?

Stefan Weber mě totiž také upozorňoval na to, o čem se už tehdy začalo psát v rakouských médiích. Šlo o podezření na „prodej diplomů“ z Mendelovy univerzity.

Je známo, že v Rakousku i Německu se na akademické tituly hodně dbá, a kdo má doktorský titul, tak je „někdo“. Je to taková vstupenka do lepší společnosti. A spousta lidí se kvůli tomu doktoráty snaží získávat s co nejmenším úsilím. A jednou z možností, jak se k titulu dostat, bylo kontaktovat salcburskou agenturu Institut für management, která měla smlouvu i s Mendelovou univerzitou. Agentura si za zprostředkování doktorského studia účtovala poplatek 25 tisíc eur. Z toho na školném skončilo v Mendelově univerzitě asi pět tisíc. Kde skončilo těch 20 tisíc, zda všechny peníze zůstaly v agentuře, nebo to šlo někam dál, to netuším.

Ale klíčové zjištění, které jsme tlumočili i paní rektorce, bylo, že zdaleka ne všichni tito rakouští a němečtí studenti plnili povinnosti předepsané studijním programem. Dost často šlo o velmi nestandardní průběhy studia. A to je ostatně i to, co teď při kontrolách řeší i Národní akreditační úřad pro vysoké školství.

Je tedy pravda, že toto „obchodování s tituly“ se v orgánech univerzity začalo řešit až s několikaměsíčním zpožděním?

Pokud vím, tak od toho ledna až do dubna 2021 se nic nedělo. Rada pro vnitřní hodnocení, což je orgán, který je na každé univerzitě zodpovědný za kvalitu uskutečňovaných studijních programů, se tím poprvé zabývala až na svém dubnovém zasedání. Je možné, že paní rektorka nějaké neformální kroky činila už dříve – to netuším –, ale formálně od ledna do toho dubna tam žádný posun nebyl.

Vy tedy nesouhlasíte s tím, když profesorka Nerudová tvrdí, že problémy začala řešit okamžitě, jak se o nich dozvěděla?

Nesouhlasím. Z mého pohledu tam byla docela velká časová prodleva.

Jak se díváte na to, když profesorka Nerudová hovoří také o tom, že odpovědnost za veškeré to nedodržování studijních programů a etických pravidel má nést jen děkan Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity, tedy docent Pavel Žufan?

Pan děkan by za to určitě měl nést odpovědnost už proto, že to byl on, kdo byl v kontaktu s tou rakouskou agenturou. Ale je dobré se na celý ten případ podívat i tak, jako se teď dívá Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Ten totiž škole odebral – zatím nepravomocně – institucionální akreditaci pro doktorské studium v ekonomických oborech nikoliv proto, že tam bylo nějaké podvodné jednání studentů. Podvody se mohou dít, ale tady jde o to, že na Mendelově univerzitě nebyly nastaveny kontrolní mechanismy, které by těm podvodům měly předcházet. A to je to, co má řešit univerzita a na co má na každé vysoké škole vždy dohlížet rada pro vnitřní hodnocení. A já jen připomínám, že paní rektorka byla předsedkyní této rady. A tam je to velké selhání.

Jak velký je to reputační problém pro celou univerzitu? Lze to srovnat s jinými medializovanými případy z dřívějška?

Tak samozřejmě každého asi z předchozích let napadnou plzeňská práva, kde to bylo jistě horší. Ale od doby, co u nás funguje systém institucionálních akreditací, tak nevím o tom, že by nějaká jiná škola už o ni přišla. Mendelova univerzita je první vysoká škola v Česku, která kvůli těmto závažným pochybením o institucionální akreditaci přichází.

Připomínám, že institucionální akreditace školám umožňuje, že s každým novým studijním programem nemusí už chodit žádat o souhlas na akreditační úřad, ale schvalují si jej sami. Ale aby škola tuto institucionální akreditaci měla, tak musí získat důvěru akreditačního úřadu. Musí prokázat, že tam ty kontrolní mechanismy skutečně fungují a je tam někdo, kdo dohlíží na to, že jsou studijní programy opravdu kvalitní. A jelikož rada pro vnitřní hodnocení v tomto směru za bývalé rektorky selhala, tak Národní akreditační úřad pro vysoké školství chce akreditaci odebrat. Tím škole říká: nevěříme vám, že jste si schopni kvalitu ohlídat sami, musíte teď se všemi studijními programy chodit za námi, abychom to ohlídali my.

Jak dlouho podle vás Mendelova univerzita bude svou pověst po těchto případech napravovat?

To se dá těžko odhadnout. Jde i o to, jak přesvědčivě škola prokáže, že kontrolní mechanismy má už nastaveny lépe a nemůže se to opakovat.

Vy od letoška působíte nikoliv na Mendelově, ale na Masarykově univerzitě. Souvisel váš přestup s tím, o čem se tady celou dobu bavíme?

Na Mendelově univerzitě jsem skončil k 31. lednu letošního roku. A přiznávám, že pro mě tento případ byl spouštěč, abych školu opustil.

Přišlo vám to celé za hranou?

Ano. Právě proto, že se dlouhodobě věnuji akademické etice a v tomto směru mám práh citlivosti asi nastaven jinde než běžný akademik. Když Českou republiku zastupuji třeba na jednání ve Štrasburku – na celoevropské platformě pro etiku ve vzdělávání –, tak cítím, že potřebuji, aby moje domovská instituce měla nějaký solidní kredit. A nepsalo se o ní, že se tam prodávají diplomy. V té době, kdy jsem odcházel, se o tom u nás ještě nepsalo, ale velmi hrozilo, že se psát bude.