Ruští majitelé ubytovali ukrajinské uprchlíky na svých zámcích

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rus Dmitrij Jeremejev a jeho italská manželka ubytovali ve svém zámku ve Škvorci nedaleko Prahy šest rodin běženců z Ukrajiny. Vesměs jde o ženy a děti. Z Kyjeva, Oděsy, Charkova či Chersonu.

U člověka s ruským původem by to nyní možná málokdo čekal.

„Národnost v tom nehraje absolutně žádnou roli. Je to věc humanismu,“ vysvětluje však své pohnutky majitel středočeské pamětihodnosti. „My jsme ani nikdy předtím neřešili, kdo je Ukrajinec a kdo Rus. Samozřejmě, že když se někde sejdeme za stolem, popijeme vodku, tak tam jsou třeba nějaké vzájemné vtipy, jako když se pošťuchují Moravané a Češi, ale vždy to byl pouze přátelský humor,“ podotýká zámecký pán.

Je příkladem, kterak je i v časech války na Ukrajině ošidné vidět v každém Rusovi stoupence Putinovy agresivní politiky.

U vjezdu do zámku, který dnes nese jméno Savoia Castle, vlaje ukrajinská vlajka a vedle ní gruzínská. To proto, že Dmitrij Jeremejev má po otci i částečně gruzínský původ. On sám se ani necítí být typickým Rusem, byť v Rusku, jak vzpomíná, prožil celé své dospívání, první lásky, diskotéky atd.

„Do svých osmi let jsem s rodinou pobýval v Africe, v někdejší Jižní Rhodesii (dnes Zimbabwe - pozn. red.), otec tam dělal na ambasádě. A od svých třiadvaceti let jsem už fakticky zase mimo Rusko,“ líčí svůj životní příběh téměř šedesátiletý pan Jeremejev.

Dříve zdevastovaný zámek ve Škvorci s manželkou Monikou koupili v roce 2007. Do nemovitosti prý investovali především peníze jeho ženy, jejíž rodina na Apeninském poloostrově vlastní vinice a olivové háje.

Při prohlídce nákladně zrekonstruované historické nemovitosti se v jedné ze zámeckých místností na chvíli zastavujeme u jedenáctiletého Maxe, uprchlíka z Kyjeva.

Sedí za stolem s kapucí na hlavě a poněkud znuděně hledí na displej svého mobilu. Když se jej ale ptáme, zda se mu na zámku líbí, přitaká. „Jako naprosto zásadní teď ale vidím, aby děti, co jsou tady, měly zajištěnu školu a nějaké mimoškolní aktivity. O to se snažíme i s dalšími lidmi ze Škvorce, máme tu občanské sdružení,“ popisuje dění v městysu Jeremejev.

Na nádvoří zámku potkáváme prošedivělého Sergeje, ujel s rodinou z obležené Oděsy v malém modrém autě. Zajímá nás, zda by se chtěl vrátit domů. „Doma je vždycky lépe,“ neváhá s odpovědí ukrajinský senior, který nám přivedl ukázat i dvě vnoučata.

Zámecký pán Jeremejev hovoří o tom, že domů, až skončí válka, se chce vrátit pět ze šesti zde ubytovaných rodin. On sám prý nikoho vyhánět nechce. Až na zámku začne sezona, kdy se tu konají svatby a další akce, plánuje běžence přestěhovat do právě rekonstruovaných bytů v nedalekém statku.

Pokračujeme s majitelem v prohlídce památky. V jednom ze sálů je k vidění i nevelká černobílá fotka muže s plnovousem. Náš průvodce nám jej představuje jako svého pradědečka, Dmitrije Pavloviče Jeremejeva. Jak si lze dohledat i na ruských webech, od roku 1869 až do roku 1873 byl gubernátorem v Simbirsku. Jde o dnešní Uljanovsk. Právě v čase Jeremejevova vládnutí se v tomto městě ležícím na řece Volha narodil pozdější vůdce proletářské revoluce V. I. Lenin.

Pravnuk ze Škvorce ale mluví o Leninových bolševicích s opovržením jako o zločincích, a to i o těch novodobých. Sám sebe označuje za monarchistu a popisuje, jak se nedávno při pobytu v Itálii málem popral s místními komunisty, kteří tam velebili Putina.

„Komunisté podporují fašistu. Mají úplně vymydlené mozky,“ kroutí hlavou pán ze Škvorce. Stejné příkré hodnocení lidí, kteří údajně zcela podlehli ruské propagandě, použil ještě jednou, to když popisoval politické názory některých svých krajanů v Česku. Popsal i čerstvou zkušenost z předchozího dne – prý málem vyletěl z kůže.

Nicméně je přesvědčen, že takových Rusů zde žije výrazná menšina. „Ale jsou tu i lidé, kteří říkají: Putin je sice zločinec, ale Krym je náš,“ popisuje vlastník škvoreckého zámku další vzorec uvažování jedné z podskupin ruského etnika.

Seznam Zprávy v minulých dnech přinesly text u Rusech, kteří v Česku investovali do zámků a dalších pamětihodností. Ze souboru 22 majitelů ruského původu není Dmitrij Jeremejev jediný, kdo svou nemovitost otevřel uprchlíkům z Ukrajiny.

Rodinu z válkou zmítané země přijala také Daria Krstev, žena původem z Vladivostoku na Dálném východě, jež nyní vlastní a pozvolna rekonstruuje zchátralý zámek Otín nedaleko západočeských Klatov.

„Ano, máme tu rodinu z Ukrajiny. Bydlí u nás na zámku od začátku března, je z městečka Rovno. Jsou to příbuzní paní, kterou jsem plánovala u sebe v tomto roce zaměstnat,“ popisuje pro Seznam Zprávy.

V Česku Daria Krstev už řadu let podniká v cestovním ruchu, od roku 2010 vlastní firmu Simargland. Většina jejích klientů byla vždy z Ruska a Ukrajiny. Tedy v normálních časech, než vypukla pandemie covid-19 a potom válka. Teď o tento byznys, jak uvádí, z větší části přišla, ale předchozí výdělky směřovaly právě do Otína.

Pomoc v nouzi Ukrajincům, kteří opustili svůj domov a přijeli do Čech, nevydává Daria Krstev za nějaký svůj politický manifest. Stejně jako Dmitrij Jeremejev chtěla prý jen prokázat lidství.

„Úplně jednoduše jsem pomohla lidem v nouzi, tak jako řada lidí pomáhá mně. Takové byly mé úmysly, nepotřebuji k tomu politiku,“ říká paní Krstev.

Válku na Ukrajině hodnotí jako největší humanitární tragédii 21. století. „Pláču pro Ukrajinu, mám strach o osud Ruska. Narodila jsem se tam, je tam moje dětství a spousta lidí, které miluji,“ neskrývá své emoce.

Netroufá si odhadnout, kolik Rusů v Česku podporuje Vladimira Putina. „Netuším. V mém okolí tací nejsou a další průzkum nemám.“

I když se nyní ani Daria Krstev politice nevyhne, sleduje ji s napětím, stále jako svou hlavní současnou aktivitu vidí obnovu zámku Otín. A také plánované otevření interaktivního muzea Františka Palackého. „Tento projekt miluji a jsem vděčná, že mám v Čechách podmínky na jeho uskutečnění,“ říká podnikatelka ruského původu.

Současný stav objektu jí neumožňuje přijmout více běženců, ale přes léto to zcela nevylučuje. „Ráda bych ubytovala i další lidi, ale zámek Otín je uvnitř stále v nevyhovujícím stavu, máme jen pět pokojů, které mají elektřinu a možnost topení. Znám ale ještě jednu rodinu, která je do konce dubna dočasně ubytována jinde, takže když počasí dovolí, od května se přestěhuje k nám,“ vidí Daria Krstev další možnosti, jak pomoci ukrajinským uprchlíkům.