Před deseti roky padl Nečas a Babiš koupil noviny. Změnilo se tím úplně vše

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to právě deset let od převratu v české politice a v tuzemských médiích. Nejprve policie 13. června 2013 zasahovala na Úřadu vlády, což rychle vedlo k pádu Nečasova kabinetu. O dva týdny později, 26. června, pak miliardář Andrej Babiš překvapil koupí vydavatelství MAFRA.

Obě události měly fatální vliv na další vývoj v politice i médiích.

Nejprve nakopnuly hnutí ANO, které ještě v červnu mělo v průzkumech sotva dvě procenta preferencí a jeho legračního zakladatele nikdo nebral moc vážně.

A pak se strhla vlna, kdy další čeští oligarchové kupovali významná česká média.

S odstupem 10 let si můžeme položit otázku, zda šlo tak převratným změnám zabránit. A jestli politici dnes přiznají, co tenkrát podcenili nebo udělali špatně.

V případě tehdejšího premiéra Petra Nečase, jehož intimní vztah se šéfkou sekretariátu vedl k pádu vlády, si vinu připouštějí. Dnes si vyčítají, proč mu nedokázali říct tak banální věc – že nemůže zaměstnávat milenku u sebe v kanceláři. Zvlášť když Jana Nagyová měla ambici všechno řídit a úkolovala tajné služby, vládní úřady, a dokonce i některé ministry.

„Tehdy hodně lidí v ODS vědělo, že něco na Úřadu vlády není dobře, ale nesmělo se o tom mluvit, aby se nenarušovala jednota strany a nikdo nezpochybňoval předsedu. Když to pak celé padlo, najednou všichni ti, kteří mlčeli, byli chytří a říkali: ‚Když jste to věděli, tak proč jste to neřekli, teď musíte všichni odejít s ním,‘“ vzpomíná jihočeský hejtman Martin Kuba, který tehdy byl ministrem průmyslu a obchodu.

„Z téhle éry jsem si odnesl jednu zkušenost – už vždycky budu říkat v politice to, co si myslím, ať si o tom stranické orgány a ostatní ve straně myslí, co chtějí,“ vysvětluje Kuba, proč dnes občas vystupuje jako vnitrostranický kritik.

Pavel Blažek, který byl tehdy a je i dnes ministrem spravedlnosti, vzpomíná, že tenkrát se oproti dnešku obecně málo komunikovalo. „A bohužel jak ve vládní koalici, tak i uvnitř ODS nebyly mezi některými aktéry dobré vztahy a panoval vyšší stupeň nedůvěry, než bylo zdrávo. Politické chyby jsme samozřejmě dělali, ale svést to jen na Petra Nečase by bylo pokrytecké a hlavně nepravdivé,“ říká Blažek.

Další důvody, proč Nečase nedokázali včas zastavit, popisuje jednoduše tehdejší místopředseda ODS a krátce i ministr životního prostředí Pavel Drobil. „To prostě nešlo. My jsme tušili, že mezi premiérem a šéfkou kabinetu něco je. Ale já nebyl schopen zjistit, ani jsem po tom nepátral, zda je to nějaký románek, poblouznění, nebo dlouhodobý vztah s dopady na fungování vlády,“ říká dnes Drobil.

Nestandardního vztahu mezi premiérem Nečasem a šéfkou jeho kabinetu, který čím dál víc ochromoval fungování trojkoaliční vlády, si brzy všimli i politici z partnerských vládních stran. Ovšem ani oni nenašli cestu, jak premiérovi říct, že se řítí do průšvihu.

Třeba tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek dokonce prohlásil, že sám cítí kus politické zodpovědnosti za to, jak některá politická rozhodnutí Nečasovy vlády byla zjevně občas nakoupena v drahých kabelkách - v narážce na zálibu Jany Nagyové. „Nejsem na to hrdý. Jako ministr Nečasovy vlády jsem to slyšel jako drby a říkal jsem si: ‚To se mě netýká, kdo ví, jestli to nejsou drby, ať si to vyřeší ODS,‘“ vzpomíná Kalousek z TOP 09.

Minulý týden soud uložil bývalému premiérovi v kauze takzvaných trafik pro poslance ODS podmíněný trest 2,5 roku se zkušební dobou na čtyři roky a peněžitý trest ve výši jednoho milionu korun. Jeho manželka Jana (dříve Nagyová) a spoluobžalovaný bývalý náměstek ministra zemědělství Roman Boček dostali dvouleté podmíněné tresty a mají zaplatit 300 tisíc korun.

Jak již bylo řečeno, kauza trafik přispěla před 10 lety po policejním zásahu na Úřadu vlády k pádu Nečasovy vlády. Obžaloba tvrdí, že Nečas, tehdejší šéfka jeho kabinetu Nagyová (nyní Nečasová) a Boček slíbili poslancům Marku Šnajdrovi, Petru Tluchořovi a Ivanu Fuksovi lukrativní funkce za to, že se vzdají mandátu a nechají projít vládní daňový balíček, s nímž nesouhlasili.

Poté, co byl balíček schválen, se Šnajdr stal předsedou dozorčí rady Čepra a Fuksa členem představenstva Českého aeroholdingu. Kauza trafik přispěla v roce 2013 ke konci Nečasovy vlády.

Pádu jeho kabinetu a zvratu v české politice, jak vidno, zabránit šlo.

I druhou „ránu“ z června 2013 – občas nazývanou jako 11. září pro českou žurnalistiku – šlo minimálně oddálit, když už ne ji úplně znemožnit.

Zahraniční vlastníci českých médií, která už byla čtvrtým rokem v ekonomických problémech, se naštvali, když Nečasova vláda zvýšila DPH na tisk. Přitom dostala varování, že když to udělá, majitelé prodají svá média místním oligarchům.

Stalo se. Andrej Babiš, majitel Agrofertu, koupil za 2,4 miliardy korun od německé společnocti Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft vydavatelství MAFRA s deníkem MF DNES, portálem iDNES.cz či Lidovými novinami. Extrémně vysoká cena – čtyřicetinásobek ročního zisku – naznačuje, že Babiš si média pořizoval nikoliv z byznysových důvodů.

Dokládají to i čísla. Kupříkladu v roce 2020 činila ztráta MAFRY 113 milionů korun, o rok dříve dokonce prodělala 868 milionů.

„Pro Babiše měla tato investice dva efekty. Jednak tím fakticky vyřadil z provozu jeden z nejvýznamnějších zdrojů investigativní a kritické žurnalistiky své doby. Navíc mu koupě médií pomohla posílit rozjezd politické kariéry, protože na sebe strhl významnou pozornost, začali se vůči němu vymezovat další političtí hráči a preference hnutí ANO nedlouho potom začaly stoupat,“ říká tehdejší šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský, dnes vydavatel magazínu Reportér.

Babiš sice od začátku tvrdí, že do chodu novin nezasahuje. Každopádně například MF Dnes často tiskne jeho komentáře a nezřídka s ním na celé titulní stránce vede nekritické rozhovory. „Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mých čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v MAFŘE,“ pronesl majitel Agrofertu a šéf hnutí ANO na archivním záznamu České televize 27. června 2013.

V roce 2017 ovšem unikl na veřejnost tajně pořízený zvukový záznam, na kterém s tehdejším redaktorem MF Dnes Markem Přibilem probírá strategii publikování kompromitujících textů na své politické soupeře, především z sociální demokracie.

Podle tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky z ČSSD jsou nahrávky důkazem, že Babiš lhal. „Mnohokrát jsem slyšel Andreje Babiše, jak říká, že svá média neovlivňuje a neřídí. Tohle ukazuje, že veřejně lhal,“ napsal tehdy Sobotka na twitter.

Nahrávka předsedu ANO pronásleduje dodnes, byť jde o jinou její pasáž. Jak minulý týden napsaly Seznam Zprávy, po šesti letech dohnala Babiše věta, kterou pronesl jako ministr financí na soukromé, avšak tajně nahrávané schůzce. „Naši na ně zaklekli, na zm*dy,“ pronesl jako ministr financí v odposlechnutém rozhovoru, který na sociálních sítích v roce 2017 zveřejnil profil Skupina Šuman.

I kvůli této větě byl Andrej Babiš na začátku května předvolán jako svědek k soudu. Adresoval ji totiž společnosti FAU s. r. o., která je obžalována v případu daňových podvodů při obchodu s benzinem.

Vrátíme-li se k médiím a politice, Babiš koupí MAFRY nastartoval vlnu oligarchizace českých médií. I když prvním byznysmenem a politickým sponzorem byl Zdeněk Bakala, který si už pět let před tím pořídil vydavatelství Economia. Babiš ale po vstupu na mediální trh zbrojil dál. K MAFŘE si ještě přikoupil celostátní Rádio Impuls a časopisecké vydavatelství Bauer Media.

Seznam Zprávy letos v únoru informovaly, že Babiš jedná o prodeji vydavatelství, dosud však vyjednávání konkrétní oficiální výsledek nemají. Jako kdyby se miliardář řekl, že si noviny raději ještě nechá, protože se mohou hodit, když už rozhodl zůstat dál v politice.

Každopádně koupí MAFRY před 10 lety Babiš ostatní miliardáře vyprovokoval k aktivitě. Museli se začít bránit a také něco získat. Takže další miliardáři nakupující média rychle následovali. Ještě na konci roku 2013 si Daniel Křetínský pořídil deníky Blesk a Sport. O dva roky později si skupina Penta Marka Dospivy koupila regionální deníky Vltava Labe Media.

„Média pro miliardáře, rozkročené do řady odvětví, určitě primárně nepředstavují další obor podnikání, ale součást vlivového aparátu jejich impérií,“ vysvětluje Robert Čásenský.

Výsledkem je podle Časenského po deseti letech úplně jiná mediální scéna: „Poté, co do tradičních vydavatelství vtrhli byznysoví oligarchové, vydala se z nich naopak pryč celá řada novinářek a novinářů a založili si své projekty.“

Jak se říká, politika a média jsou propojené nádoby.

Zlomový červen 2013 způsobil, že velké klasické strany i tradiční média ztrácejí na síle.

A naopak, pořád se rodí menší nová politická hnutí stejně tak jako nové menší mediální projekty.