Článek
„Osadníci jsou utržení ze řetězu, pořádají pogromy na palestinská osídlení. Když neexistuje ani vidina míru, lidé se vrhají do radikálních řešení,“ komentuje znovu rozvířený konflikt mezi Izraelem a Palestinou v rozhovoru pro Seznam Zprávy sociální antropolog z Fakulty humanitních studií Yasar Abu Ghosh.
On sám pochází z palestinské rodiny, už odmala ale žije v Česku a svoji akademickou dráhu spojil s Univerzitou Karlovou. Angažuje se v iniciativě „Ne naším jménem - Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“, která odmítá údajně nekritický přístup české politické reprezentace ve vztahu k Izraeli.
Ghosh v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak Palestinci vnímají probíhající konflikt v Gaze a v Izraeli nebo jakou roli sehrála v eskalaci nová vláda Benjamina Netanjahua.
Jak vnímáte palestinský útok na Izrael?
Z vojenského hlediska a politického hlediska to je bezprecedentní situace. Hamás „zabodoval“, protože se mu podařilo ublížit Izraeli tak jako dlouho nikomu. A myslím, že to velmi rezonuje uvnitř mezi Palestinci, na Západním břehu i v Gaze, mohu-li soudit z ohlasů na sociálních médiích a v televizi. Takže z tohoto hlediska se dá říct, že to je výjimečná situace.
Ale taky se na to dá dívat prostě jako na pokračující válku, která vždycky pouze dočasně zamrzne, a tohle je jenom další etapa v rozmrznutí, ke kterému dochází vždycky poté, co se zintenzivní politika represí Izraele vůči Palestincům jak na okupovaných územích, tak v Gaze.
Od nástupu nové Netanjahuovy vlády můžeme mluvit jenom o kontinuální radikalizaci vlády a potlačování domácí rezistence. Takže pro řadu lidí, jak jsem teď pochopil, to vlastně nebylo zase tak nečekané. V izraelském tisku jsem také zaznamenal názor, že Netanjahu potřeboval válku s Hamásem, aby vykompenzoval katastrofální ztrátu podpory při prosazování soudní reformy.
Co říkáte na tu formu nebo spíš míru násilí? Na to, že cílem do velké míry nejsou vojáci, ale civilisté? Myslím tím třeba útok na účastníky hudebního festivalu, všechny ty civilní oběti a únosy.
Koukám na to podobně, jako všichni ostatní - jsem šokovaný a nerozumím tomu. Doteď to nebylo součástí taktiky. To bezprecedentní, nespoutané násilí vůči civilnímu obyvatelstvu mě velmi šokuje a samozřejmě jsem rozhněvaný a znechucený, ale zároveň tomu moc nerozumím. Nevím, proč se to děje, jestli to byla otázka příležitosti nebo souhra nějakých náhod?
Pochybuju, že by ta rave party byla sama o sobě promyšleným cílem. Nemám o tom informace a nevím, kdy o tom budeme mít nějaké informace. Stejně jako průnik do těch osad a domácností a únosy obyvatel. Nikdy se to dosud nestalo, takže jsem z toho šokovaný.
Únosy jsou ale přeci opakovaně používaná taktika…
Ano, ale oběma stranami. Únosy vojáků jsou už známá taktika. Když jedinců, tak v počtu jednotek, ale ne v počtu desítek lidí. Vypadá to, že se chopili příležitosti, která se náhodou naskytla. Myslím, že to nebyla dopředu promyšlená taktika. Ale opět, rukojmí mají cenu v konstelaci, která je daná podmínkami okupace.
Izrael běžně unáší i děti během nočních razií a pak je dlouhé měsíce drží ve vazbě bez vznesení jakýchkoli obvinění. To, co dělá z rukojmích cenou komoditu, je právě tento systém okupační nespravedlnosti. Izraelské věznice jsou plné palestinských vězňů a jejich výměna se ukazuje jako jediná možnost, jak je osvobodit z neřešitelné situace.
Jaký dopad bude mít tato ofenziva na zrovnoprávnění Palestinců nebo mezinárodní uznání Palestiny?
Špatný, to už je zřejmé. Jednoznačně špatný, protože odsouzení se valí ze všech stran. Představitelé nejen Evropské unie, ale i jednotlivých států vyjadřují podporu Izraeli způsobem, který mu vlastně dává oprávnění zabíjet. Vůbec nijak se nesnaží vyzývat Izrael k umírněnosti, takže z toho usuzuji, že podpora nějakého symetrického řešení bude teď nemožná.
Jaké by bylo podle vás ideální řešení tohoto desítky let trvajícího konfliktu?
Mírové soužití Palestinců a Židů na území Palestiny. A je mi úplně jedno, v jakém politickém uspořádání, jestli jednostátním nebo dvoustátním. Prostě vzájemné uznání práva na sebeurčení. To pokládám za řešení.
Jakou roli v tom může hrát Hamás?
V ideálním světě by se Hamás ve chvíli, kdy by bylo dosaženo nějakého takového usmíření nebo dohody na mírovém řešení, jako všechny jiné radikální organizace v jiných konfliktech musel vzdát násilí, musel by se zúčastnit voleb a podrobit se demokratickému režimu. Pokud by na tohle Hamás přistoupil, tak má i budoucnost.
Hamás má velkou legitimitu nejen kvůli vojenským akcím, ale taky kvůli tomu, že supluje stát i v sociální oblasti pro celou řadu chudých Palestinců. V tomto ohledu by také mohl najít svoji parketu. Ale musel by se vzdát své vojenské odnože a vojenského řešení konfliktu. Ale to mluvíme velmi hypoteticky o velmi hypotetické situaci, kdyby došlo k mírovému uspořádání, ke kterému nedojde.
Proč podle vás mírové řešení teď není možné?
Kvůli tomu, jaký je stav izraelské politiky. Protože to je ten silný hráč, který musí, tak jako v dobách izraelského premiéra Jicchaka Rabina, umožnit mírové řešení. Izrael je ten, kdo má míč na své straně hřiště. Protože nežiji v Palestině, tak si mohu dovolit idealismus, že Izrael má i jinou tvář než tu, kterou nastavuje v podobě současné vlády.
Ale je na straně Palestinců vůle k mírovému řešení?
Určitě ano. Nemohu mluvit za Palestince v Palestině, můžu mluvit jen na základě toho, co zaznamenávám zprostředkovaně. Ale kdo by nechtěl žít v míru? Z důvodů, které tu nemá cenu řešit, se k české veřejnosti dostávají zprávy o životě v Palestině jen ve chvílích eskalace konfliktu. Ale palestinská mládež by ráda žila jinak, mnoho z vašich čtenářů by překvapilo, jak vysoko je mezi nimi ceněné vzdělání a co pro to jsou ochotní udělat.
Navíc Palestinci už nemají kam ustoupit, zbylo jim okleštěné území toho, co pokládají za svou vlast, ekonomicky jsou zcela závislí na izraelské moci a na zahraniční pomoci.
Předpokládám, že existuje rozdíl mezi palestinskou diasporou žijící třeba v západním světě a mezi lidmi, kteří žijí v palestinské každodenní realitě. Neukazuje se teď, že nejmladší generace Palestinců je radikalizovanější?
Rozdíl určitě existuje, to máte pravdu. Ale právě pro tu mladou generaci je mnohem akutnější, aby tenhle trvalý stav války přestal. Není to tak, že čím mladší, tím radikálnější nebo tím odhodlanější zemřít. Samozřejmě situace, kdy neexistuje perspektiva, kdy neexistuje ani vidina možnosti mírového řešení, taková situace vrhá lidi do radikálních řešení.
Ale toto bych rád zdůraznil: představitelé současné izraelské vlády mluví o odhodlání etnicky vyčistit Západní břeh a Gazu, vyhnat všechny Palestince. To není žádná okrajová politika, to nejsou žádní okrajoví extremisté. To jsou ministři současné vlády, kteří o tom otevřeně mluví. S tím se potýkají ti lidé, kteří na rozdíl od nás dvou pořád žijí na Západním břehu a v Gaze. A politici nezůstávají u slov a gest. Možná to není tak zaznamenatelné z hlediska médií v Čechách nebo i v Evropě obecně. Ale prostě to, že jsou osadníci utržení ze řetězu, že pořádají pogromy na palestinská osídlení a cítí se nadřazeně, vyvolává strach, ve kterém žijí lidé na okupovaných územích každý den. To není nic hypotetického, to je skutečný každodenní strach.
Tohle je nová situace. Netanjahu nikdy nestál v čele žádné mírumilovné vlády, ale tohle je bezprecedentní: to, co teď izraelská vláda realizuje ve vztahu k okupovaným územím a Palestincům.
Je ta současná palestinská ofenziva podle vás reakcí právě na tuto novou vládu, jejíž součástí je i extremistická strana Ocma Jehudit (Židovská síla)?
Víte, já nechci říct, že existuje kauzální řetězec. To, že se ta situace stává neúnosnou, radikalizuje se, na to upozorňují představitelé palestinských samospráv a občanských organizací už několik měsíců. Že pogromy, zabíjení, vraždění Palestinců, znemožňování obživy, vyhánění z území jsou každodenní realita. A že to vyprovokuje oheň.
Moc lidí to nepřekvapilo, že zase něco přišlo. Koho to překvapilo, byla izraelská armáda. A to vlastně nikdo nevíme, proč to izraelskou armádu tak překvapilo, co se tam stalo, jak se jim to podařilo utajit.
