Tam, kde „hovoří demokracie“. Svět si připomíná Havla na lavičce

Článek si také můžete poselchnout v audioverzi.

Po celém světě je laviček Václava Havla čtyřiapadesát, brzy ale přibudou další. Kromě několika českých měst si na nich mohou náhodní kolemjdoucí posedět ve Spojených státech, Japonsku, Izraeli, Francii, Peru, Řecku, Belgii, Španělsku, Portugalsku, Itálii či ve Velké Británii, Slovinsku a samozřejmě u sousedů na Slovensku. Příští rok seznam rozšíří ještě Německo, Jižní Korea a Finsko.

Všechny pak spojuje jednotný design, tedy dvě židličky propojené kruhovým stolkem, a hlavně jednotná myšlenka. Mají sloužit jako místo k usednutí a přemýšlení, navazování nových kontaktů, rozvíjení dialogu či naslouchání myšlenkám druhých. Je to zkrátka místo, kde „hovoří demokracie“.

S nápadem lavičky jako věčné připomínky Václava Havla přišel krátce po jeho smrti v roce 2011 tehdejší velvyslanec v USA Petr Gandalovič. „Chtěli jsme Václava Havla důstojným způsobem ve Washingtonu uctít. Velký kamenný pomník, to by určitě nechtěl. A tak nás napadla lavička. Ta totiž vyjadřuje odkaz ve smyslu demokratických hodnot, které jsou založeny na respektu jednoho k druhému. Je symbolem diskuze,“ uvedl pro Seznam Zprávy exvelvyslanec.

Design lavičky a celé její pojetí pak vytvořil Havlův dvorní architekt a přítel Bořek Šípek, který k výrobě použil mosaz, teakové dřevo a sklo. „Pamatuji si, když se dělaly první lavičky, tak jsme u nás na chalupě v dílně ohýbali trubky z mosazi. Táta vyráběl skoro všechno sám nebo s pomocí šikovných kamarádů,“ zavzpomínal pro iRozhlas.cz při loňské instalaci lavičky v Paříži Šípkův syn Artur.

Vůbec první lavička putovala do Washingtonu. „Lavička tam dodnes stojí, je v dobrém stavu, pečují o ni. Dennodenně okolo ní chodí studenti, připomíná jim odkaz Václava Havla,“ řekl Gandalovič. Prostranství s lavičkou je podle něho také místem, kam zavítají různé české delegace, když přijedou do USA. Dělají se u ní také speciální připomínkové akce při různých výročích. „Splňuje tak úlohu pomníku, ale je to originálnější, nemá to charakter kamenného piedestalu, což by ani pan prezident nechtěl. Naopak je to živý symbol hodnot, které reprezentoval,“ zdůraznil.

Umístění lavičky a její výroba probíhá podle striktních, předem daných regulí. Nad vším bdí Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. „Když si chce někdo lavičku postavit, musí to jít přes nás. Zájemci se na nás obrátí, my je poprosíme, ať nám pošlou žádost s tím, že musí obsahovat, kde to bude, kdo to bude financovat a kdo se o to hlavně potom bude starat,“ řekl Seznam Zprávám zástupce ředitele nadace Jakub Doležal.

Schválený projekt pak putuje do výroby, kterou nemůže dělat nikdo jiný než firma Petra Madera, který výrobu „podědil“ po zesnulém Bořku Šípkovi. „Ročně vyrobíme pět až šest laviček. Většinou je všichni chtějí k podzimu, buď na výročí 17. listopadu, nebo ke svatému Václavu, případně k výročí prosincového úmrtí prezidenta Havla,“ prozradil Seznam Zprávám Mader s tím, že samotná výroba mu zabere přibližně dva měsíce.

„Na příští rok máme připravenou lavičku do německého Wirtsburgu, v květnu se umístí jedna i v Helsinkách a v Soulu. Na svoji instalaci čeká i lavička v Nelahozevsi. Ještě není jisté, jestli ji umístí letos, či příští rok,“ doplnil.

Kromě designu a myšlenky je jednotná i cena lavičky. Dvě kovová křesla, spojená s kulatým stolem, jehož středem prorůstá strom, ideálně česká národní lípa, momentálně stojí 265 tisíc korun bez DPH, uvedl Mader.

„Nejtvrdší oříšek při výrobě není ani tak kovové svařování, ale udělat samotný stůl. Dřevěná deska se dělá z kousků dřeva do trojúhelníčku. Nejproblematičtější je dát to dohromady, aby to drželo a ustálo pak všechny povětrnostní podmínky,“ podotkl Mader.

Neodmyslitelnou dekorací je červené srdíčko a zelený „šnek“. „Tyto prvky vychází z podpisu Václava Havla. Srdíčko k němu připojoval vždy a podepisoval se většinou zelenou. Ten zelený šnek, jak jsme si to pracovně nazvali, odkazuje na jeden z jeho tahů v podpisu. Je tam určitá symbolika,“ doplnil.

Mader rovněž prozradil, že některé lavičky se čas od času potýkají s projevy vandalismu. S poničenými se na něj pak majitelé obrací s žádostí o opravu. „Někdo se například snažil lavičku přetřít, to ale nedopadlo dobře, teakové dřevo vyžaduje speciální péči. Vlastníci se pak na nás obracejí, abychom jim to opravili a uvedli do původního stavu,“ říká Mader, kterého práce na lavičkách stále těší a nachází v ní smysl. „Děláme to s radostí,“ uzavřel výrobce z Nového Boru.

Mezi nejčastější objednavatele patří velvyslanectví, univerzity, Česká centra, jednotlivá města či spolky. Železným pravidlem je, že lavička musí stát na důstojném místě a vlastník se o ni i přilehlý pozemek musí dostatečně starat. Zkrátka nemůže být někde v roští či v nepořádku. V takovém případě by VIZE 97 zasáhla.

Byť nad odkazem Václava Havla pečlivě bdí, neuhlídá zdaleka všechno. „Lidé totiž mají pocit, že Havel je všech. A že si s ním mohou nakládat dle svého uvážení. Jako u všech známých osobností to ale musí mít řád,“ poznamenal Jakub Doležal. Byť se zneužití Havlova jména hlídá, ne vždy se to povede, přiznal. „Nejhorší jsou věty typu: Václav Havel by na to řekl to či ono. Jenže nikdo nemůže vědět, co by na to řekl, protože tady prostě není,“ uzavřel.